Ilicka

Vzhůru na palubu, dálky volají... Odrostla jsem sice Julesi Verneovi i dětským dobrodružným seriálům, ale nikdy není na škodu si dětská léta připomenout. Bojovala jsem s příšerným dabingem a natvrdlostí hlavních postav, přesto jsem si Donifana a jeho partu svým způsobem zamilovala a těšila jsem se na každou etapu jejich velice dobrodružné dovolené.

Příjemná pohádka o podceňovaném kovbojském ožralovi, který nakonec se svým malým mustangem dá na prdel všem plnokrevníkům a jejich urozeným jezdcům ve vytrvalostním závodu, zachrání princeznu a všechny mustangy:-) Nenáročná a milá oddychovka:-)

Koncentrace nočních můr na ploše jedné hodiny. Jednoduchá a působivá animace, velice atmosférická hudba.

Trvalo mi dlouho rozhodnout se, jestli se mi šestý Potter líbil nebo ne, ať už mluvím o knížce nebo filmu. I David Yates si uvědomil, že nemá dostatečně pevné základy, na kterých stavět, (obzvláště s Klovesem v zádech), a proto tuhle něco ubral, tuhle něco přidal a zvýraznil především dvě hlavní linie, vztahové jiskření v Bradavicích a seznámení se s Voldemortem. Narozdíl od Fénixova řádu nebyl zbaven minizápletek typu "Ron je fakt dost hustý brankář", které natahovaly stopáž do astronomické délky. První polovina filmu (mimochodem umístění přestávky se povedlo, úplně rozpoltilo film do dvou) se líně posouvá kupředu v rytmu milostného tokání, druhá oproti tomu nabírá nevídanou rychlost, kterou si udrží až... no do konce. S atmosférou režisérovi mocně pomáhá rozmáchlá kamera (jen kvůli tomu úvodnímu průletu londýnem bych si pořídila televizor velikosti plátna v kině), a neméně rozmáchlá hudba. Nicholas Hooper se tentokrát rozjel, s přehledem za sebe skládá romantické, žertovné a vážné motivy, stihne vykrást mimojiné i Fireworks z pětky. Absolutní špička je Journey to the Cave.I triky se od minulého dílu zlepšily... Herci předvádějí svůj standard, starou gardu vede Michael Gambon, zbavený nálepky pohádkového strýčka, Jim Broadbent a Alan Rickman s Helenou Bonham Carter. Mezi mladými kralují dva blonďáci a jeden zrzek, Felton jako pochybami a strachem zmítaný Malfoy, Evanna Lynch - éterická Lenka Láskorádová a Grint, který dle všeho pobral z ústřední trojice nejvíc hereckého a komediálního talentu. Výrazně se zlepšila i Watsonová, konečně jsem jí po pěti dílech Hermionu uvěřila... Závěr: Šestá kniha je "hluboký nádech před skokem do vody." Je třeba ujasnit si poslední detaily před rozhodující bitvou a rozetnout milostné víceúhelníky. Že to trvá dvě a půl hodiny? No a! PS: Četná pomrknutí na čtenáře sedmičky beru jako velké plus. Kdyby nic, malá vložená scéna Snapea a Brumbála před odletem do jeskyně, se Klovesovi povedla. A miluju absurdní situace (Snape přeje se zhnuseným výrazem Harrymu "Štastné a veselé" a Levandulin hysterický záchvat před nastoupeným učitelským sborem).

Velice hlasitý film...

Teorie noetiky v praxi. Vyjádření: "Je jisté, že se tak stalo!" pozbývá v průběhu rokování dvanáctky mužů význam, konečný verdikt už není podstatný jen pro obžalovaného chlapce, ale pro každého porotce zvlášť. Během hodiny a půl odhalí své charaktery, motivace, konvence, předsudky a jejich jednání je výzvou pro každého. Nebo jste nikdy neprohlásili: "Jsem si naprosto jistý, že to bylo tak!"? Vynikající dvanáctka herců, s malým bonusem, 11 - Jiřím Voskovcem.

Pokud mohu soudit podle zatím jediné série (7.), tak jsem náhodou narazila na vynikající špionážní seriál z prostředí MI5, výborně natočený a výborně i zahraný s napínavými zápletkami, jak epizodními, tak celosériovou, která vyvrcholla takovým způsobem, že si do uvedení osmé série budu kousat nehty a mezitím zkouknu šest sezón předchozích. Obrovské plus za postavu Lucase Northa v podání charismatického R. Armitage.

Silné drama s vynikající bezvýchodnou atmosférou Polska poloviny 80. let a excelentní herečkou v hlavní roli, G. Szapolowskou. Ocenit lze i výraznou hudbu.

Ničím neurážející průměrná hallmarkovina podbarvená křestanskou agitkou a obsazena jednorozměrnými charaktery.

Kdyby to alespoň bylo vtipné a nejen hnusné... Ten film je jak kocovina. Svět viděný přes filtry dané množstvím vypitého alkoholu, v puse pachuť, a především lítost (a v případě kinoprojekce i sebelítost). Litovala jsem Karla Urbana, že se nechal do takové kraviny ukecat, litovala jsem taky každé minuty strávené s tímto výtvorem (třikrát jsem si odskočila sekat zahradu, jednou uvařit oběd a tak podobně), avšak ani fragmentace tomu nijak nepomohla. Když řeknu, že i u Poslední legie jsem se bavila víc, stačí to jako důkaz sračkoidnosti tohoto projektu?