Skip

Nemám rád americký fotbal. Ne proto, že by se mi zdál nějak brutální. Stačí se podívat na skutečný zápas a každý hned uvidí ten rozdíl oproti záběrům z filmů o této hře, kdy jsou zpomalovány záběry tvrdých střetů, doprovázených pořádnými zvukovými efekty. Ve skutečnosti to až tak tvrdé zase není a ti vycpaní šašci s helmami jsou vyloženě směšní, když se podíváme třeba na takové ragby, které jsou mnohem tvrdší a hráči k tomu nepotřebují být obrněni jako paka. No nic, je to věc Amíků, na co je baví koukat. Každý film o americkém fotbalu, který jsem viděl, obsahuje vždy to samé. Především spoustu rádoby motivačních keců, které lezou na nervy. Nesmí chybět to, že tým prohrává, dostává pořádně do těla, ale najednou se jako zázrakem zvedne a začne soupeře válcovat, až nakonec vyhraje, nejlépe v posledních vteřinách, nebo sice prohraje, ale je to taková ta prohra jen na hřišti, u diváků v kině to chlapci vyhrávají, nebo by měli, jak tvůrci zamýšleli. Takže ke každému z těchto filmů přistupuji, ne snad s despektem, ale jistou averzi už předem cítím, to přiznávám. Nicméně pokud by to bylo dobře natočené, dokázal bych to i ocenit. Tento film, má jen vcelku dobré tempo, je dobře sestříhaný, dobrá hudba dokresluje "bojové" scény, ale jinak - no prostě normálka film o americkém fotbalu.

Dokument, který neřekne nic a zároveň mnoho. Neřekne nic o životě obyčejných lidí v této zemi, což ale není chyba režisérky, čímž se dostávám k tomu, jak mnoho řekne o fungování stalinistické diktatury. Ne že by nám film dal nahlédnout do toho šíleného soukolí moci, ale tím, jak jsou čeští turisté vozeni pouze na místa turistům určená, přičemž jim je zakázán kontakt s obyvateli Koreje, k tomu všudypřítomné šedivo, prázdno, křičící ticho pustých náměstí...tím vším nám ukazuje ten neskutečný Absurdistán. Jak dlouho tohle může ještě vydržet?

Musím upřímně říct, že jsem od Juraje Herze nějaký dobrý film už ani nečekal. O to víc jsem byl mile překvapen tímto filmem, který splňuje všechny kritéria kvalitního dramatu. Jedině snad až přílišná překotnost, kdy jsou časové skoky až moc velké a film může působit trochu klipovitě, je celkovému dílu trochu na škodu. Ale to je jen malá výtka.

Tvůrci některých komedií by si měli uvědomit, že staré známé "opakovaný vtip přestává být vtipem" stále je a bude v platnosti. Těžko se bavit u něčeho, co nepřinese vůbec nic nového, nebo to staré alespoň něčím neokoření.

Tady někdo dostal do ruky docela výkonný počítač, aby si mohl zablbnout. Výsledkem je spousta výbuchů, neskutečných manévrů letadel a příběh plytký jako rozvařená mrkev. Závěrečný happy end jen korunuje královskou blbost těch, co se do tohohle projektu pustili.

U tohoto filmu platí stoprocentně, že méně znamená více. Skládá se z osmnácti mikropovídek velmi nevyrovnaných kvalit. Mnohem lepší by bylo omezit množství režisérů a natočit méně, o to však více kvalitních povídek. Takhle je to každý pes jiná ves, i když jsme pořád v Paříži.

Skoro po celou dobu, co jsem na tenhle film koukal, mi letělo hlavou slovo: impotentní. A přesně takový je tenhle film, který se nemůže rozhodnout, co je to vlastně zač. K tomu navíc velmi vlažné herecké výkony, ale když se tak podívám na tu sestavu, nedalo se vlastně ani nic moc čekat. Sečteno podtrženou nuda s malými záblesky něčeho trošku zajímavého.

Skvělá konverzační komedie, u které jsem se parádně bavil. Woody ve scénáři chrlí jednu brilantní větu za druhou. Jistě, všechno je to na téma, které už dávno Woodyho fanoušci znají, ale to nic nemění na tom, že je to jedinečná zábava. A když se k tomu přidá perfektní režie, tak tu máme film, který si zaslouží vysoké hodnocení.

Chaplin ve svém posledním filmu, kde hrál hlavní roli, jasně ukázal, co si myslí o "honu na čarodějnice" v USA, jehož obětí se sám stal. Satira je to pořádně břitká. Chvílemi trpí film jistou nevyrovnaností, jako by tam chtěl Chaplin dostat víc, než bylo možné, ale to je jen drobná vada na kráse tohto skvělého snímku, který dokázal tnout do živého.

Vcelku průměrný dobrodružně akční film, který sice moc nenudí, ale že by to byla nějaká extra podívaná, to rozhodně ne. A závěr "hurá na křídlech do bezpečí" byl poněkud trapný.