Skip

Vskutku monumentální dílo nejen na svou dobu. Griffith udělal v kinematografii velký skok kupředu. Film je sice "vražedně" dlouhý a dnes už pro mnohé lidi těžko stravitelný, ale kdo se rád nechá přenést téměř o sto let zpět, ten jistě nebude zklamaný. Já mám tyhle výlety proti proudu času moc rád.

Charles Chaplin tentokrát pouze za kamerou. Příběh je sice z dnešního pohledu poněkud prostý, ale na tehdejší dobu ho Chaplin zpracoval skvěle. Ani po tolika letech nemá divák pocit, že by koukal na nějakou obyčejnou selanku.

Fellini připravuje filmovou adaptaci Kafkovy Ameriky, přitom s ním japonský televizní štáb natáčí interview, zároveň se odehrává film, který sám natáčí o tom, jak poprvé přišel jako novinář do ateliérů Cinecittà, kde se zrovna natáčí film, dále se natáčí několik reklam, dojde k výletu za Anitou Ekbergovou, kde se zavzpomíná na Sladký život, to vše jakoby v jednom sledu. Zní to chaoticky a také to chaos je, ale velký mistr Fellini má vše pod kontrolou a divákovi se dostává vskutku nevšedního filmového zážitku.

Jednička mi přišla celkem v pohodě, ale dvojka je úplně o ničem. Sem tam se dalo usmát, ale jinak je to zcela zbytečný film.

Podobných filmů už bylo natočeno docela dost, ale co na tom, mládeži se má jít příkladem, i když se to nedaří tak, jak by si dospěláci asi přáli. Tyto filmy mají kolísavou kvalitu, ale Coach Carter se docela povedl, a to hlavně díky Samuelu L. Jacksonovi, který zahrál svůj dobrý standard. Ze smutných psích pohledů grázlíků, kteří si jakoby začínají uvědomovat a chápat, co jim to ten dospělák vlastně chce říct, by člověk chvílemi i ublinknul, ale to už k těmto filmům holt patří.

Tak tohle byl hutný psycho nářez, který mi řádně pocuchal nervovou soustavu. Skvělý Leonardo Di Caprio pod vedením Martina Sorseseho. V tomhle filmu se rozehrála neskutečná hra, která se jen tak nevidí a já dost dlouho nevěděl, čí jsem. Velmi dobrý film, který se zcela vymyká jakémukoliv přirovnání k něčemu, co bych někdy dřív viděl.

Navzdory pitomému názvu, věštícímu kravinu, jde překvapivě o docela dobrou komedii bez idiotských trapáren. Jen by to chtělo kapku prostříhat, 90 minut by bohatě stačilo. No a kdo se rozhodne podívat, tom se dostane parádního bonusu - yorkshira šukajícího apatického baseta, to už za to stojí.

Tento film stojí a padá s halvní rolí Marcella Mastroianniho, který jednoznačně dominuje, jakožto o politiku se nestarající starý novinář píšící do provládních novin v literární rubrice. Ten film má hlavu a patu, potíž je ale v tom, co v tomto prostru chybí. Ani Mastroianni nedokázal utáhnout všechno, a tak se morálně apelující příběh bohužel poněkud rozdrobil na menší kousky, čímž ztratil na síle.

Filmu se nedá upřít originalita po formální stránce, ale co se obsahu týče, pro mě tam nebylo skoro nic, co by mě nějak zaujalo. Slabé herecké výkony, spíš otravná hudba, příběh, který je místy tak nervní, až přechází v hysterčení, které všechno shazuje ještě níž. Celkově spíš podprůměrný film.

Černohumorná komedie, v níž Chaplin opět osvědčil své herecké a režijní umění. Je to film v mnohém netypický, a to nejen pro filmografii samotného Chaplina. Z dnešního pohledu se to nezdá, ale přijmout v tehdejší době cynické řeči o vraždění, přičemž je jasně odkazováno na skutečného vraha, to nebylo jen tak. V závěru Chaplin vykříčel své poselství o masových vrazích, ale marně, jak se ostatně ukazuje dodnes.