Pítrs85

Tak tímhle filmem to Simon Pegg vážně zabil :-) Aneb jeden takový docela normální den v životě člověka, který má ze strachu z vlastního stínu astmatické záchvaty (taky byste je měli, nechat vás jako malé dítě vaše matička samotné v prádelně). A Fantastic Fear of Everything není filmem pro každého a i ti, které osloví, na něj musí mít chuť a náladu. No a jelikož u mě se to tak nějak sešlo, jsem si tento především vizuálně vydařený snímek opravdu užil (i když za to může i má slabost pro komediální stránku věci Simona Pegga (kterej je jako krutopřísnej raper fakt bezkonkurenční)). Doporučuje devět z deseti paranoiků ;-)

Pořád nevím (na své Tour de Poirot), jestli se mi víc líbí první, v dnešní době už naivní, ale o to vtipnější díly, anebo tyto, kdy se s námi belgický detektiv už pomalu loučí, kdy se tvůrci snažili, logicky, přiblížit současnému divákovi a děj je tak temnější, ale zároveň propracovanější, včetně charakterů postav (o humor samozřejmě nepřijdeme, bez něho by Poirot nebyl Poirot, že Mr. Branaghu). Každopádně Sloni mají paměť je pro mě, jakožto pro někoho, komu chybí dokoukat cca deset dílů, zatím vrchol celé série. Suchet pořád ve skvělé formě, Wanamaker výborná jako vždy a Kirby okouzlující jak málokterá současná herečka. Moc moc dobré.

Universem legendárního Poirota dosud nepolíben (tím universem, ne Poirotem :-), sáhl jsem po jednom z jeho (údajně) nejznámějších případů a i díky tomu vedru za oknem jsem si jeho pouť po řece Nil vyloženě vychutnával. Krimoška ze staré školy a taková, jakou uměla stvořit jen jedinečná Agatha Christie. A k Suchetovi není třeba cokoliv dodávat, snad jen, že ten knírek bych chtěl taky :-)

Tak jsem se se svým 'Poirot maratonem' dostal až na úplný závěr (zbývají už jen rozlučkové Velká čtyřka a Opona) a jak vidno, to nejlepší jsem si nechal na konec. Vražda v Orient Expresu je (nejspíš spolu se Smrtí na Nilu) nejslavnější detektivka od královny Agathy Christie. Tudíž zaděláno na kvalitní film tu bylo. Filmaři naštěstí nezklamali, naopak, po všech těch epizodách, co měli za sebou, se vycizelovali, předloze dělají čest a mě radost. Protože tohle bylo vážně výtečné. Pro někoho možná málo humorné (rozhodně nejtemnější Poirot vůbec), ale jak atmosféra (Poirotovo morální dilema), tak herci, to je prostě symfonie. Vím, že nezůstane u jediné projekce (na rozdíl od verze z r. 2017), je několik dílů, ke kterým se budu rád vracet, a Vražda v Orient Expresu k nim bezpochyby patří.

Jsem zvrácenej, když jsem z celý tý tamější squadry nejvíc sympatizoval s (notně ďábelskou) máti (adoptovaného) rodu? Agathou Christie jsem stále nepolíben (přestože znám někoho, kdo by se dal nazvat jako Agatha Christie Hard Addicted, někoho, jehož jedinou přečtenou biografií (v jinak bohatém čtenářském životě) je právě ta o královně detektivek) a očividně dělám velkou chybu, protože Ordeal by Innocence je dost možná to nejlepší, co jsem za posledních pár let viděl. Bez přehánění. Úžasní herci (do jednoho), úžasné exteriéry a interiéry (ten dům je boží), úžasná hudba a hlavně úžasná předloha, která je tak inteligentní, jak jen literární/filmová detektivka být může. Navíc natočeno moderně a (hlavně) klasicky zároveň. A to je v dnešní povrchní době velká vzácnost.

Přesně ten typ filmu, kterému i taková cynická sviňa jako jsem já odpustí tu řádnou dávku patosu či klišé. Proč? Protože Bob. Tenhle ryšavý kocour byl prostě miláček, a pokud jste měli to štěstí, že vám život dělal lepší právě takovýto čtyřnohý kámoš, pochopíte. Nechť je ti země lehká, Bobe, a pozdravuj tam nahoře v kočičím nebi toho našeho andílka.

Každý (skoro) máme ten svůj nejoblíbenější seriál a pro mě je jím právě tento a určitě to není (jen) tím, že mám k počítačům taky velmi vřelý vztah :-) Graham Linehan je prostě borec, král seriálové (sitcomové) scény a The IT Crowd je jeho vlajková loď. Není dílu u kterého bych se nezasmál, není postavy, která by mi byla byť jen malinko nesympatická. Samozřejmě prim hraje dvojice geeků Roy a Moss (neskutečný Richard Ayoade), ale ani další osazenstvo nezůstává nikterak pozadu- sympatická kočka Jen, krutopřísný boss Denholm Reynholm, jeho nástupce (a také jeho syn), věčně nadržený Douglas nebo gotický nerd Richmond. Spousta scén nebo hlášek se už stala legendárními, britská seriálová tvorba byla vždy na hodně vysoké úrovni, ale tahle Partička IT ji dostala zase o level výš. A jen bych dodal- Gotici jsou taky lidi :-)

Sice už ne tak vymazlené, jako předešlé seriálové epizody (i když i mezi nimi se sem tam, výjimečně, našel slabší díl), ale i tak důstojné zakončení(?) mého nejoblíbenějšího seriálu. Potěšila i přítomnost už opět goticky vymalovaného Richmonda. Přesto tak nějak doufám, že už necháme Roye a Mosse pěkně ve sklepě samotné, páč mám takové blbé tušení, že další řada by už vařila z vody.

Mám docela málo seriálů, u kterých jsem si nenechal ujít jediný díl. Akta X však mezi ně patří, tedy abych to upřesnil, díly, kdy byly ještě hlavními postavami Fox Mulder a Dana Scullyová. První série je ještě taková rozjezdová, samozřejmě je napínavá, plná různých vše(ne)možných existencí a i ten ufounek na nás vykoukne, ale je to hlavně série číslo dvě, která mě k mysteriózním příběhům připoutala tak silně, že jsem se vždy těšil na každou nadcházející část. Škoda, že se tvůrci nedokázali odhodlat ukončit seriál, když měl ještě co dát, ta natahovaná a provařená pokračování, kdy už chyběl jeden, druhý nebo rovnou oba hlavní agenti, už byly hodně pod úrovní prvotní myšlenky Chrise Cartera. Proč si tím však kazit to dobré, co nám tento ve svém žánru špičkový seriál během devadesátých let přinesl. A ta hlavní hudební znělka... Tak nezapomeňte- The Truth Is Out There aneb Trust No One ;-)

Bída, skoro tři hodiny natáhnutého nudného vyprávění, kterak Saša dobýval půlku světa. Typická americká povídačka, jak to tenkrát skutečně (ne)bylo (já tam teda nebyl, ale tenhle "moderní" styl vyprávění mi do historických reálií fakt nesedí). Colin nič moč, hudba zrovna tak, jediná celkem zajímá věc jsou tak bitvy, ale těch je tu zas zatraceně málo. Trója taky nebyla nic světobornýho, ale možná i díky tak nezabijácké stopáži se zkouknout, narozdíl od tohoto, nakonec i dala. Stone ale třeba i Vangelis umějí jinak a rozhodně lépe.