carl.oesch

Neuvěřitelná sračka, kterou jsem ani nedokoukal. Ta "světovost", ten scénář, jehož autor o Slovensku ani 2. světové nevěděl vůbec nic a k tomu herci a ještě v angličtině? Jak by se Ewenovi Glassovi líbilo, kdyby se ve filmu z jeho rodné země třeba příslušník umírněné frakce IRA  jmenoval Svatopluk? Film je bídný přes "mezinárodní" obsazení herci počínaje a hudbou konče a pokud tohle produkovali Slováci, tak je to typická ukázka, jak to dopadá, když se snaží být světoví...přitom i za komančů vznikla na Slovensku řada televizních her a filmů, které mají po všech stránkách úplně jinou (samozřejmě vyšší) úroveň. A to bych to nesrovnával ani s takovým Obchodem na korze, to by byla urážka jak Kádára s Klosem, tak všech ostatních zúčastněných. Myslel tohle někdo opravdu vážně?

Dvě hvězdy dávám za některé epizodní pasáže a hlavně za jednu scénu, která objektivně vystihuje průběh celé války. Velitel tankové jednotky SS se domáhá posil, aby mohl útok dokončit, ale jeho nadřízený mu je nedá, s tím, že divize musí být odeslány do Itálie, protože se tam na jihu vylodili západní Spojenci. A onen esesák prohlásí, že tím ale prohráli válku a zastřelí se. Rusové od poválečné doby až po dnešek opakují mantru o tom, že oni nesli největší tíhu bojů a měli nejvíc mrtvcýh a západní pomoc pokryla "jen" sedmnáct procent jejich spotřeby zbraní. Jenže spojenci jim nedodávali jenom zbraně (mimochodem, zejména Britové hlavně ty, které se jim už nehodily), ale předevší materiál a technologie, bez kterých by Sověti těch 83% zbraní ani nevyrobili. Nejvíc mě šokovalo, když jsme se dočetl ve výňatku ze Žukovových pamětí, že jim Američané dodali 40% střelného prachu, ale také třeba 50% železničních kolejí. Samotné podání bitvy je sice grandiózní, ale nijak originální. S onou létající kamerou pracoval při bitevních scénách (Vojna a mír a Waterloo) už skvěle Bondarčuk. Tady ohromuje prostor, masa tanků (skutečných, v té době T34 měla ještě sovětská armáda plné sklady) a ještě větší masa vojáků, hrajícíh vojáky oné doby onou masovostí nenahrazuje kvalitu ani dynamičnost bojových scén, jak je známe třeba z Mostu u Remagenu. A stejně si nelze nevšimnout chabé práce pyrotechniků (jako ženista dokážu rozlišit výbuch granátu od exploze zakopané nálože, ale to jsem asi moc velký detailista), opět je tady ohromující množství explozí, ale méně a více do detailu by bylo asi více. Německé tanky jsou ledabyle nakamuflované a vrcholem jsou letedla. S těmi dobovými nemají absolutně nic psolečného, trapné je, jak v jednom z dílů epopeje simulují jaky jakési dvoumístné cvičné stroje s polozatažitelným podvozkem. A ty německé se od těch sovětských liší jen kamufláží a kříži na křídlech. Když ony tak oslavované bojové scény porovnám třeba s filmy Tora! Tora! Tora! nebo Příliš vzdálený most, nemá se Ozerov zas až čím chlubit. A nemá se ani co chlubit svými "dokumentárními" čenobílými sekvencemi, které jsou manipulativní a to zejména dneska, kdy díky přívalu histrické literatury a dokumentů víme, že to bylo všechno o dost jinak. Na druhou stranu, proti neuvěřitelně sračkoidnímu projektu téhož Ozerova Vojáci svobody, který byl dévotní podlézavostí tehdejším mocipánům východního bloku je toto skutečně veledílo, které ale dneska osloví už jenom lidi, kteří so o válečné filmy zajímají víc do hloubky (podobných podivných děl je plná kinematografie od východu na západ, od severu dost hluboko na jih) a je to přímo balzám na duši hlavně pro nejrůznější kremloboty a fanatické rusofily. A hluboce smekám klobouk před pakobylkou, tady v diskuzi, za její příspěvek. Jenom opravdu málo lidí, těch nejkvalitnějších, je schopné své názory korigovat, ale také vysvětlit, proč to tak dělají. Ta drtivá většina ostatních má pravdu vždycky, a je jim úplně jedno, že včera tvrdili pravý opak toho, co dneska...

Tenhle film jsme museli navštívit jako školní představení. šli jsme otráveně (druhá třída na gymnáziu) a naše puberta hrála také svoji roli. "Tešili" jsme se na trapnou propagandu typu Osvobození a ejhle, ono se to nekonalo. Strhaný Tichonov v omšelé uniformě pěšáka Rudé armády a Šukšin v poslední filmové roli, který ustupujícím vojákům "vyšukal" potraviny od civilistů. A bojové scény bez hrdinských výkřiků typu Za Stalina, stranu a lid. Podle mě jeden z nejlepších sovětských válečných filmů (společně třeba se Jdi a dívej se a nebo filmem, který dodnes nedokážu identifikovat, černobílým o tuším ženském dělostřeleckém oddíle, kde je ukázáno, jak tzv. blokovací oddíly stříley do zad ustupujícíh vlastních vojáků bez ohledu na to, že ti skutečně neměli jinou mžnost, pokud nechtěli zahynou. Slova důstojníka od dělostřelkyň směrem k "čekistovi" od bolokvacího oddílu - Na Němce byste měli střílet a ne nás vystihují podstatu věci více než jesně. No a pokud nás tady gaudalin vyzývá, abychom prohlédli a tvrdí, že se jedná o propagandu, navíc ji spojuje s patriotismem amerických válečných filmů, doporučil bych mu, aby se staral sám o sebe. A odcitoval bych mu jedno mé oblíbené přísloví - Nendávaj na zdrcadlo, když máš sám hubu křivou. Pravdivých a k tomu ruských filmů i knih o Velké vlastenecké válce, alias (a správněji) válce nacistů s bolševiky (jak to nazývá historik Zubov) toho moc kvalitního nebylo natočeno, ale tohle je jedna z výjimek potvrzujích pravidlo. Nakonec, Šolochov byl sice komunista, ale na rozdíl od propagandistů Polevého nebo ještě horšího Erenburga psát uměl a třeba film natočený podle jeho románu Osud člověka taky není špatný...

ASi jedna z nejlepších a přitom nejúpřímnějších věcí Made in SSSR. Zatímco drtivá většina filmů pro děti měla na rozdíl od těch našich onen protivný politický podtext, tady je to bez ztráty kytičky. A každý čekal i na titulky, protože kromě zábavných příhod, dobré animace a dynymiky zde bylo i ono scénář Kamov, hudba Gladkov a režie Kotěnočkin...to se neokouká. Jedna z mála věcí, kde se Rusáci Američanům vyrovnali.

Překvapivě dobrý film. Sice mi jako vždy vadí Mádl, ale Kryštof Hádek ho jako postava i herec natolik zastíní, že ho přestávám vnímat. Hádek je právě onen dobroser-aktivista, který chce trestat zlo (které si ale z větší míry vyfantazíruje a odfiltruje si vše, co by mu jeho nezpochybnitelné přesvědčení mohlo narušit) a ony tři rány z samopalu příslušníka URNY jsou pro něj zcela jistě vysvobozením. Protože kdyby skončil v base, se stejnou úporností by se ubíjel tím, jak zklamal, protože nedokázal "trestat". Onen cit pro spravedlnost je pro něj jenom náhražka, hračka. Lidé jeho typu jsou přesně ti, o kterých napsal spisovatel Klíma, že jak začnou uskutečňovat svoje představy nápravy svatě, začnou téct potoky krve. A Remarque to v Noci v Lisabonu to shrnul ještě stručněji v Černém obelisku - Dobro nadělá často více zkázy než prostoduchá zloba. Vlastně, když píšu tuhle recenzi, zjišťuji, že musím jednu hvězdu přidat. Pro to, co mi film přinesl a ukázal. Tím nemyslím jenom ony fascinující záběry z dronu, kterých se asi nikdy nenabažím...

Další nevyužitý potenciál námětu. Macháček je špatný herec, který se nehodí vlastně nikam, a obsazení ostatních "historických" osobností hraničí až s parodií. Je zajímavé, že když tohle dílo, až zoufale napodobující Schindlerův seznam porovnáme s komorním Zabíjením soudruha, zjistíme o čem to je o čem to není. Přitom Ondřej Trojan natočil pro mě několik hodně dobrých filmů (třeba Želary). Ale tady to skřípe na všech stranách a jako sláma z bot tomu čouhá ta snaha po světovosti. Začne to už panoptikálním obsazením, Macháčka jsem už zmínil, ten se opravdu hodí tak do reklamy ně nějaký ten šnaps. Jenže když si vezmeme, kdo, ale především jak tady hraje Gottwalda, Slánského, Reicina, tak to sklouzává až k Monty Pythonům. Porovnejme to s tím již zmíněným Zabíjením soudruha a vezměmě si, kdo tam hrál Slánského (David Novotný) a vidíme, že i člověk který není oné historické postavě fyzicky  podobný jí dokáže vystihnout, podle toho, jak je kvalitní herece, nebo jak je veden režisérem. To se tady vůbec nepovedlo.  Skutečný Toman je dost záhadná postava, která díky útěku a hlavně přežití dokázal fabulovat sebe sama až do konce. Až trapně legrační je onen "útěk" a ti vojáci US Army, typičtí "američani z vysočan". Proč zde na trávníku leží otec rodiny, kterého obvazují a všichni se dívají, jak je přednostně odvážen Toman? Co mají tyhle "momenty" znamenat? Jaký mají smysl? Vlastně zejména celý závěr filmu má až operetní nádech a bombou na závěr je ono dovysvětlení osudů hlavních protagonistů prolínáním fotek herců a skutečných postav.  O tom, kdo komunisté byli, jak se dostali k moci a jak se chovali toho bylo u nás natočeno poměrně dost. Ale jenom skutečně malá část tvorby pronikne pod kůži a vyvolává otázky. Trojanův film vyvolá také otázky (proto jsem ho ohodnotil aspoň tou jednou hvězdou), ale jiného typu. Jak to bylo doopravdy? Pokud je totiž tento nepovedený opus startovacím momentem ke snaze dobrat se něčeho lepšího, není zbytečný. Ale třeba ve srovnání s filmem Ve stínu tady člověka nezaujme vlastně vůbec nic. Ani výprava (retro, které třeba v oblečení páchne na sto metrů, protože jsou všichni jako ze škatulky a oblečení všech svítí novotou), ani kamera (viz. ony fascinující záběr Václavského námestí v padesátých letech) a film vlastně zcela postrádá vizuální atmosféru (kterou ale Ondřej Trojan umí, viz. mnou již jednou zmiňované Želary. Když dokoukáte hodinové televizní drama Vraždění soudruha, nedokážete polknout. Tady se musíte jít napít. Abyste spláchli znechucení nad neupřímností a šmírou celého projektu...okázalý povrchní antikomunismus totiž dost často sklouzává až k filmům z padesátých let, k oněm tupě rudým schematickým agitkám. Natočil tohle skutečně ten samý režisér, který je podepsán pod Občanským průkazem?

Ve srovnání s některými současnými, zejména zahraničními cestopisy je vícedílný dokument České televize velmi příjemný, vizuelně velmi působivý a nenásilně informativní. Klid a pohodu mu dodává svým způsobem moderování (a není to jediný případ) Jakub Žmolík, který necítí potřebu se různě pitvořit a vřískat (přímo odstrašujícím příkladem takového počínání je Jirešová v poslední řadě Bedekru z Chorvatska) i skvělá režie Jan Těšitele. Jedná se totiž o kombinaci cestopisu, který je sice o víně, ale nejen o něm. Jeho součástí je i gastronomie a hlavně klasické cestopisné ukázky zajímavých míst i staveb "mezi" vinicemi. Podobný cestopis (nebo nakonec i dokument o čemkoliv jiném) má být o předmětu, který přibližuje a ne o exhibici průvodců (jejich akčnost je dost často trapná), hrátkách kameramana a režiséra. Tady se to podařilo dokonale. Můj nejoblíbenější díl je asi ten o muškátu moravském a backgroundu hradu Buchlově, zámku Buchlovicích, obci Polešovice s pozoruhodnou historií, Velehradu, ale také archeoskanzen v Modré. Nakonec, v oblasti jiží Moravy není zdaleka jediný, ale jho zaměření na Velkomoravskou říši je přece jenom trochu vyjímečný. Jenže podobné perly a perličky vlastně najdeme u každého dílu.

Neskutečně půvabný barevný film, který mi až dosud unikal. Poznával jsem místa, která v podobě, jak byla ve filmu nepamatuji a přes dětsky naivní děj filmu se mi to prostě nějak tak líbilo, i přes ten předvídatelný hokej a legrační zápasy. A nemohu si pomoct - Eva Klepáčová (dej jí pánbůh nebe) byla nádherná ženská...

Filmu dávám čtyři hvězdy, i když, jako už tradičně - chyby vykazuje scénář. Kantůrková zvládla Jana Husa, takže to nebyl propadák a zvládla sice i Jana Palacha, ale je to těžký průměr. Snaha o postižení na jedné strany doby a na druhé zázemí hlavního hrdiny se vesel fackují, nepochopil jsem některé scény a hlavně jejich smysl. A příčina nebývá vždycky jenom jedna. To se asi Kantůrková snažila postihnout, ale vůbec se jí to nepovedlo.  Mám problém s podobnými akty, asi jsem dost přízemní, ale člověk nikdy neudělá něco podobného jen tak. Přesto je film v řadě momentů dost emotivní a vrcholnou scénu představuje vlastní akt zapálení se a pohled na znetvořený obličej. Ono to je všechno nakonec vždycky jinak, než si představujeme.  Ti, kteří tady nějak tak typicky čecháčkovsky melou o čecháčkovské malosti a vztahují to i ke dnešku tím vystavují vysvědčení - ne národu, ale sami sobě. Je dobře o onom osmšedesátém, ale hlavně tom, co mu přecházelo alespoň něco vědět a hlavně srovnávat s podobnými situacemi kolem dokola jak z hlediska místa, tak času. Porovnávat Palacha s Husem je zcela mimo, Hus se neupálil sám a jeho smrt byla jenom výsledkem bezradnosti nejen koncilu, ale i onoho nenáviděného Zikmunda. Stejně jako boj komunistů proti památce člověka, který se sice stal symbolem, ale...čeho vlastně? Když člověk zná dějiny vlastního národa, musí si v prvé řadě uvědomit, co vedlo k onomu osmašedesátému a hlavně proč a kdo byl na čele. Pak mu dojde, že to bylo všechno trochu jinak a oni hrdinové okamžiku Svobodou s Dubčekem počínaje a lidmi jako byli Kohout, Pelikán, Havel a jim podobní konče. Snad jediný člověk z tohoto období si zaslouží alepsoň šptku úcty přes svoji tmavě rudou minulost - František Kriegl. I ten byl odhodlán k oběti nejvyšší, ale ne z demonstrativních důvodů, ani z osobního zklamání, ale z ryze účelových a troufnu si použít onen třeba Havlem tak zprofanovaný výraz - z hlediska principu mravního. A to při vědomí všeho, co tento člověk za celý život vykonal, nebo i spáchal...u Palacha mi tohle chybí. A film neukazuje, o co mu vlastně šlo. A řeči typu, jetsli to bylo tedy jenom jako to neřeší. Ano, z hlediska komunistů (tedy těch mladších), kteří tak zázračně prohlédli a v onom demokratickém socialismu viděli jenom vlastní ideologický výtah nahoru to tak skutečně bylo.  U těch ostatních, co se pomalu začali "angažovat" ne. Ale ti čas neměli a prostoru dostali málo.  Film rozhodně stojí za shlédnutí, jak jsem již psal, i kdyby jenom kvůli oné závěrečné scéně...

No, zázrak to není, ale nehraje si to na umění a neřeší to všechny problémy světa jako řada skutečných pozérských sraček. Dokonce bych řekl, že je to podstatně zábavnější (a mnohem lépe ocastingované) než Troškovy filmy, které byly skutečně trapné a nekoukatelné (tedy - viděl jsem z každého ze dvou prvních dílů tak dvacet minut). Tohle je mnohem lepší a musím dát hvězdu navíc za roztomilou slovenskou sekretářku z radnice a musím uznat, že Bendová pořád vypadá "dost" dobře...městečko je přiměřeně fotogenické a když to porovnám s Bezdružicemi, je to o dva levely výš. Rozhodně to je zábavnější, než existenciální nekonečné seriály typu Ordinace v růžové zahradě nebo Ulice.