Reklama

Reklama

Bojovali za vlast

  • Sovětský svaz Oni sražalis za Rodinu (více)

Obsahy(1)

Nedostatečně vyzbrojená Rudá armáda ustupuje v roce 1943 před německými tanky k Donu. Hladoví vojáci, kteří fyzicky i duševně strádají, jsou decimováni při zoufalých obranných bojích. Je těžké nenechat se přemoci hrůzou a bezmocí. Civilisté z vesnic jim navíc spílají do zrádců, kteří zemi nedokázali ubránit… Film Bojovali za vlast byl natočen k 30. výročí konce války podle stejnojmenného nedokončeného románu Michaila Šolochova. Na rozdíl od většiny sovětských válečných filmů své doby se mu daří vyhýbat se přílišnému klišé a přepjatému patosu. Naopak disponuje dobře vykreslenými, uvěřitelnými charaktery, mezi nimiž vyniká hlavní postava, výřečný a chvástavý vojín Lopachin. Jeho představitel Vasilij Šukšin zemřel v pouhých 45 letech právě při natáčení tohoto snímku – zbývající scény tak musely být dotočeny s dublérem a předabovány. Mezi kvality Bondarčukovy vize sovětského ústupu patří i inovativní práce s kamerou od Tarkovského spolupracovníka Vadima Jusova. (Česká televize)

(více)

Recenze (72)

Disk 

všechny recenze uživatele

Úžasné. Sergej Bondarčuk se vrátil k Michailu Šolochovovi, podle jehož předlohy natočil už dříve svůj slavný debut Osud člověka. Tentokrát se legendární režisér zaměřil na boje u řeky Don a opět mě jeho snímek nezklamal. Vzhledem k roku vzniku jsem čekal klasickou sovětskou propagandu, místo toho jsem se dočkal výtečného filmu s výborně napsanými postavami, u nichž nechybí trpký humor a vlastnosti jako strach, zoufalost, ztráta nadějí a celkově lidský rozměr. Bitevním scénám nezůstal Bondarčuk nic dlužen - ukázal nefalšované peklo. Herci jsou opět skvělí. Vede především Vasilij Šukšin jako Petr Lopachin, pro něhož to bohužel byla poslední role, a samozřejmě samotný Bondarčuk, který si na bedra zase naložil hodně nejednoduchou roli a opět byl v roli křesťanského (!) vojáka Zvjaginceva neskutečně přesvědčivý. Atmosféra opět neskutečná, Ovčinnikova hudba nesmírně působivá. Krásný divácký zážitek, který by byl ještě krásnější, pokud by ČT k vysílání použil původní superširokoúhlý formát a ne příšerný ořez 4:3. ()

misterz 

všechny recenze uživatele

V polohe vojnovej drámy ako celku som od Bondarčuka čakal trocha viac. Na rozdiel od jeho Vojny a mier tu vynikla skôr celková atmosféra vojny a bezprostredná, očakávaná smrť, ktorá bola cítiť snáď v každej scéne. Samotné vojnové bitky sa mi však zdali iba priemerné a miestami málinko teatrálne. Nad hrdinským pátosom sa nezamýšľam, to vzhľadom na straníckosť proste muselo byť, hlavne keď na Done vtedy Rusi dostali riadne na frak. 75/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. ()

Reklama

Orlau32 

všechny recenze uživatele

Opět skvělý film dle románu M.Šolochova a vynikajícím způsobem natočen Sergejem Bondarčukem. Otázka : proč Tv nedává tyto filmy ? To je přece vojenská historie a s komunistickým režimem to nemá nic společného !! A i kdyby - vždyť to je pravda ! Tehdy to byl Sovětský svaz, který napadnul Hitler se svým Wehrmachtem a v řadách Sovětů to byl sám komisář a komunista ! Ale to je pryč - zůstává jenom historie a fakt, že tam dostal Hitler stejně jako Napoleon na prdel. P.S. Konečně jsem si tento film koupila a dnes 24.6.2008 si jej znovu promítnu ! Těším se !! ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Sovietsky reziser Sergej Bondarcuk bol hodne tolerovany oficialnou vladnou mocou a dost protezovany, na rozdiel od napriklad Tarkovskeho. Do dejin filmu sa zapisal hlavne opusom Vojna i Mir, a v roku 1975 sa rozhodol natocit dalsi snimok s menom Oni Srazalis za Vlast. Film je vlastne len sledovanim ustupu Cervenej Armady z ruskych stepi pred utociacim Wehrmachtom. Vykreslene psychologicke profily su fajn, ale film ma dost rozvlacne tempo a tych par vojnovych scenok smrdi az samoucelnostou - len aby sa nieco dialo. Pre mna je Jurij Ozerov stale vyssie ako hodne sudruhmi tolerovany Bondarcuk. 60 % ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Bolestná skutečnost prvních dnů, týdnů a měsíců druhé velké vlastenecké války sovětskoruské společnosti se zejména bolševickostalinistickou optikou - v mnoha ohledech je jí poznamenáno ještě dnešní putinovské Rusko - skousávala jen velmi ztuha. Psát o ní s využitím velmi nelichotivých fakt, byť jen naznačit zbytečnost stalingradského dramatu znamenalo riskovat. V konkrétních případech to byla i otázka mravní, svědomí, tísnivých mučivých výkřiků nitra: Kdes byl, cos dělal, jak se to jen mohlo stát? V roce 1942, v jeho letních i podzimních měsících, v měsících stále - a zdálo se, že nezadržitelně - postupujícího německého vojska, směřujícího ze severu k Zakavkazsku s jeho strategickými zásobami ropy, nesnadnými mnohonárodnostními vztahy, to bylo snad ještě nesnadnější. Výběr režiséra, herců, válečných scenérií, průběh bitev a bojů tohoto období války svým charakterem zřejmě zcela odchylného od toho, který nám byl po dlouhá desetiletí prezentován a vštěpován, to jsou ve svém celku hlavní přednosti jak literární Šolochovovy předlohy - nedivme se, že nedokončené - , tak poetiky, zvolené Serhijem-Sergějem Bondarčukem. Jejich svědectví bylo, je a zůstává potřebné pro nezbytnou celostnost dějinné paměti i duševní zdraví naší současnosti, která se - z jiné strany a ne úmyslně - dostává jiným vchodem, ale v zásadě stejným způsobem do situace, v níž jsme žili před listopadem; do situace společnosti, která oprávněně volá po svobodné informaci. ()

Galerie (17)

Zajímavosti (5)

  • Ve všech scénách útoku německých letadel messerschmittů byla použita reaktivní latadla L-29 Volgogradského centra letecké přípravy DOSSAF (Dobrovolná společnost pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem). (Aelita)
  • V jedne ze scén lze v pozadí vidět po řece plující křídlový člun. Ty však v době války ještě neexistovaly. (Aelita)
  • Film byl natočen k 30. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce dle stejnojmenného nedokončeného románu Michaila Šolochova a byl natočen na 70mm formát. (Aelita)

Reklama

Reklama