Tanner

Tak to byl můj největší přehmat na letošním Febiofestu. Veškerá očekávání, vyvolaná poměrně slibným popiskem k filmu, se začala rozplývat již po deseti minutách, které snad celé zabral záběr na ženskou ležící v posteli. Nejsem apriori proti rozvláčnějším filmům s málem dialogů, ani proti netradičním přístupům, ale co je moc, je moc. Celé mi to přišlo jako sled záběrů z domácí kamery, kterou vždycky někdo zapomněl zapnutou ležet na stole. Ženská čtvrt hodiny beze slova rozdává karty, pět minut stojí a kouká do pouště, deset minut leží na pláži. Ti, co neodešli v průběhu filmu, byli odměněni besedou se samotnou režisérkou, jež nás, nebohé nevědoucí Východoevropany, konečně seznámila s pravou tváří kapitalismu, která prý ve filmu byla zachycena. Mohu zodpovědně prohlásit, že jsem ještě nikdy tolik nelitoval času stráveného v kině.

Nádherný mnohovrstevnatý film, který se vyvíjí podobně jako jeho hlavní postava. Zprvu se malému dalajlámovi nechce jeho roli přijmout, vše je pro něj spíše hrou a terve postupně je donucen předčasně dospět. Scorsesemu se výborně povedlo zachytit dalajlámovu situaci jak jeho dětskýma očima, tak pohledem pozdějším, kdy reprezentuje zoufalý vzdor duchovní tradice a humanity vůči brutálnímu nátlaku militantního modernismu. Ve všech polohách je film silný (např. dalajlámova návštěva Pekingu na mne působila přímo zdrcujícím dojmem) - samozřejmě také díky již tolikrát opěvované hudbě P. Glasse. Já osobně jsem se nenudil ani minutu a teď, po skončení filmu, cítím hlubokou úctu nejen k dalajlámově osobě, ale také k filmařskému umění Martina Scorseseho, který ji ve mne tímto snímkem dokázal vyvolat. Jak vidno, velkolepý výpravný film lze natočit i bez toho, aby to bylo na úkor obsahu.

Když já se celou dobu nějak nemohl srovnat s hereckým projevem G. Masiny, který mi přišel spíš jaksi groteskní.

Několik motivů, které se objevují v předchozích Kieslowského filmech, se zde symbolicky setkává v jednom dokonale fungujícím celku, mistrově posledním díle vůbec. Má v moci osud člověka, nebo naopak člověk svůj osud? Jak by mohly události probíhat, pakliže by je nedalo do pohybu rozhodnutí někoho jiného? Lze nalézt pravdu a zodpovědně prohlásit, že je ta jediná a pravá? Jak můžeme soudit konání druhých, nežijeme-li jejich život? Poradilo by si se situacemi, do nichž jsme vrženi, naše alter ego lépe? A kdo nás do nich vrhá? Otázek vám po tomto filmu, zvláště máte-li již nějaké režisérovy kousky za sebou, vytane opravdu mnoho. A bude vás sužovat potřeba smeknout před Kieslowského géniem vše, co jen půjde.

Rytíř a jeho společníci jako by ztělesňují dilema člověka, který usilovně hledá (a snaží se najít) Boha, ale jehož slabá víra mu neposkytuje jistotu. Na jedné straně skeptický zbrojnoš, který neustále připomíná smysluprázdnost našeho bytí směřujícího k neodvratné nicotě, na druhé straně bezelstná víra a láska pochybnostmi nezatíženého herce. A vprostřed toho hledající, ale nenalézající, tváří v tvář smrti stojící rytíř prahnoucí po jistotě, kterou mu však ani smrt nemůže dát. Jeho prosby k Bohu, včetně té nejzazší, zůstávají nevyslyšeny, přesto závěr filmu dává alespoň špetku naděje. Pro mě osobně hodně silný snímek. Možná se v mé interpretaci zračí myšlenky, které čas od času obtěžkávají mou mysl, ale u Bergmana to asi jinak nejde. Vyznění filmu, jak ho vidím i já, nádherně shrnula Faye poslední větou svého komentáře.

Bezvadně natočený pohled na válečné konflikty z jiné stránky, než jak to prezentují média, historické učebnice a propaganda vůbec. Pohled obchodní. Super film, má originální myšlenku, spád, skvělého herce v hlavní roli (Cage jako vždy s kvalitním scénářem vyrostl o třídu) a když se k tomu připočítá fakt, že je na skutečné motivy, je výsledkem opravdu znamenitá podívaná, kterou si nespletete.

Tak jako řada dalších dávám hvězdy z nostalgie. Kdo by nepamatoval na žvejkačky s Kittem, který v seriálu sází jednu suchou hlášku za druhou? :-) Pravda je ale taková, že obsahy dílů, hudba (kromě ústřední melodie samozřejmě!), herecké výkony i režisérské zpracování jsou spíše směšné :-). Ale dívat se na to vydržim i dneska. Když to člověk bere s nadhledem, celkem se i pobaví.

Dospíval jsem o čtyřicet let později a bylo to dost podobné :-). Generační konflikt, který je stále stejného ražení, je zde opravdu zobrazen perfektně. Takto inteligentní nahořklý humor aby však dnes člověk pohledal. Je to možná trochu rouhačské, ale pro mě zatím vůbec nejlepší Forman.

Prostředí je sice atraktivní, ale příběh málo uvěřitelný a bylo by vlastně jedno, kdyby se odehrával kdekoliv jinde. Nebylo to špatný, ale nemůžu se zbavit dojmu, že by se námět dal využít lépe.

Jednoznačně jeden z nejlepších našich seriálů plný úžasného laskavého humoru a postavený na dvou skvělých hercích. Moc se mi líbí, jak a jakým jazykem jsou dialogy napsané/zimprovizované. Ač je to vzhledem k době skoro neuvěřitelné, z obrazovky dýchá úžasná pohoda. Snad není jiný seriál, který by tak dokázal zvednout náladu a u kterého by si člověk tak krásně odpočinul. O to cennější, když si člověk uvědomí, co za hrůzy vzniká dnes.. brr, raději na to nemyslet a jít se s panem Bouvardem a Pécuchetem oddávat vědám :-)