TwoFace

Film měl tak obrovský potenciál, který ovšem ve výsledku zůstal naprosto prázdný. Slabý děj, nejlepší postava z celého filmu (Yuri) zemře hned jako první, Pripyat na kterou tvůrci lákali naprosto neodpovídá realitě (myslím si, že natočit pár scén ve skutečné Pripyati by nebyl zas tak velký problém). Černobylské deníky mohl být bezvadný, děsivý horor, místo toho bylo natočeno něco, co se jen tváří jako skvělý film. Musím ale pochválit dobrou atmosféru (asi největší plus celého filmu), a to, že jde nejspíš o jediný horor odehrávající se v Černobylské Zóně. Nyní doufám, že se jednou dočkáme pořádného hororu natočeného ve skutečném, nebo alespoň věrně ztvárněném prostředí Zóny.

Sira Davida Attenborougha si nesmírně vážím a obdivuji jej. O to víc pak bolí vidět v jeho očích zármutek nad tím, jak jsme my lidé tuhle krásnou planetu zničili. Tento dokument a knihu, kterou doprovází, by měl vidět a přečíst úplně každý. Nad Attenboroughovou výpovědí a jeho poselstvím se musí celé lidstvo zamyslet, vzít si je k srdci a podniknout kroky k nápravě toho, co způsobilo. Máme totiž poslední šanci zachránit nejen náš svět, ale především sami sebe. Příroda si bez nás poradí, život si najde cestu, ale lidé toho velmi snadno nemusí být součástí. Možnosti, jak vše napravit a zajistit lepší a udržitelnou budoucnost pro celou naší civilizaci, jsou přímo před námi. Stačí jen chtít a jednat. Další šanci už lidstvo nedostane.

Moje oblíbená romantická komedie. Totální nářez od začátku do konce! Deadpool se konečně dostal do mainstreamu a jeho obnovená premiéra je vším, čím má být. Vtipná, vulgární, krvavá, plná odkazů na ostatní superhrdiny a ještě ke všemu se skvělým scénářem a strukturou vyprávění. Ryan Reynolds se pro tuhle roli narodil. Ale to hlavní, co Deadpool dokázal, je, že otevřel dveře dalším R-kovým komiksovým adaptacím. A taky musím pochválit reklamní kampaň filmu, protože ta byla tak špičková, že za to měla dostat speciálního Oscara.

Jedna z mých nejoblíbenějších disneyovek, která si mě získala, hlavně mou oblibou k dinosaurům. Animace spojená s reálným prostředím se mi moc líbila, plus skvělá hudba a fantastická výprava.

Film, který se neštítí dovést zpočátku banální situace do vypjatého konce a i přes občasnou přehnanost vám stále hlodá v hlavě ta myšlenka, že zase není tak daleko od reality.

Pokud má dobrodružství jméno, musí to být Indiana Jones. Ikonický klobouk, bič a naprosto dokonalý Harrison Ford. Legendární dobrodružná a dnes již i kultovní klasika, která výborně spojuje zajímavý příběh, skvělou akci, romantiku a humor. Indiana Jones vyniká i svým dobovým zasazením. Ona předválečná doba, která byla vrcholem archeologického lovu pokladů a dobrodruhů, sérii v jistém smyslu dodává i nadčasovost a zároveň působí velmi nostalgicky. Škoda, že už se takové filmy dnes nedělají. Indy však navždy zůstane nestárnoucí klasikou.

— Are you watching closely? — Geniální scénář, výprava a herecké výkony, skloubené se skvělou režií Christophera Nolana, který zde opět představuje dokonalý film se skvělou atmosférou a geniálně napsanou a bravurně vykonstruovanou zápletkou a závěrečným rozuzlením. The Prestige je jedním z nejlepších Nolanových filmů, dílem, které i po několikátém zhlédnutí dokáže překvapit a svým závěrem vyrazit dech.

Coppolův Dracula je nejspíše nejvěrnější adaptací nesmrtelného Stokerova románu. A zcela určitě je tou nejefektivnější. Vizuální efekty, kostýmy a kulisy naprosto dokonale vytváří atmosféru gotického hororu a romance. Postava Draculy dostává mnohem více prostoru a na rozdíl od románu není pouze monstrem, které je třeba zničit, nýbrž postavou, ke které divák snadno cítí sympatie, a to i díky perfektnímu podmanivému hereckému výkonu Garyho Oldmana.

I když většina dílů běží podle stejně šablony, je i tak Dr. House jeden z nejlepších a nejzábavnějších seriálů, který skvěle spojuje lékařské prostředí s detektivkou (House a Wilson inspirování Holmesem a Watsonem, tým řešící lékařské případy jako zločiny). Hvězdou téhle show je skvěle napsaná postava charismatického a sarkastického Dr. House v podání geniálního Hugha Laurieho.

— My planet Arrakis is so beautiful when the sun is low. Rolling over the sands, you can see Spice in the air. — Nejnovější filmové zpracování legendární Duny je vizuálně naprosto dokonalé dílo a příklad toho, jak má vypadat správná adaptace. Filmová sci-fi estetika dovedená k dokonalosti, jeden záběr hezčí než druhý, Zimmerova naprosto fenomenální a unikátní hudba (možná jeho nejlepší soundtrack vůbec) a herecké obsazení rovněž výborné (Timothée Chalamet jako Paul Atreides je naprosto bezchybný). Všechno, od hudby až po architekturu a technologii, působí cize a vzdáleně, ale zároveň velmi povědomě a uvěřitelně, jako skutečně pocházející z naší tisíce let daleké budoucnosti. Duna jakožto artový blockbuster opravdu působí a vypadá výjimečně. Což je v dnešní době skutečně téměř zázrak – jeden by čekal, že půjde o adaptaci velmi zjednodušenou, ale naštěstí tomu tak není. Jde o dospělé a seriózní filozofické sci-fi pro vyspělé diváky, které se svým stylem a výslednou originalitou zvysoka povyšuje nad všechny mainstreamové žánrové trendy. I když Villeneuvova Duna některé příběhové linky zkracuje či vypouští, a mnoho věcí a postav zjednodušuje, a jiné naopak přidává a dovysvětluje, stále se podařilo zachovat jistou komplexnost narativu a rovněž svojí atmosférou, snovostí a cize povědomou, přesto zvláštní estetikou dokonale zachycuje a přenáší legendární knihu a její svět na filmové plátno. Znalost knižní předlohy velmi doporučuji. Mnoho momentů a scén, především Paulovy vize, a vlastně celý film, mají na diváka úplně jiný dopad, když ví, jak se budě děj dále vyvíjet a jaký osud čeká jednotlivé postavy. Po prvním zhlédnutí jsem byl z filmu rozpačitý, jakmile jsem se ale ponořil do knih a zamiloval si je, naplno jsem si zamiloval i film. Největší výtku tak mám jako nedočkavý divák spíše jen k tomu, že film působí jako dlouhý úvod končící v momentě, kdy celý příběh vlastně pořádně začíná, čemuž explicitně dává za pravdu i samotný závěr. Druhá část prostě měla být natočena zároveň s první a jít tak do kin přesně po roce (stejně jako to bylo v případě filmového Pána prstenů). Vůbec ale nepochybuji o tom, že až Villeneuve za pár let svou plánovanou trilogii dotočí, stane se jeho filmová Duna stejně kultovní a oceňovanou adaptací jako již zmíněný Jacksonův Pán prstenů (po druhé části je zcela jasné, že ano). Koneckonců, Duna je pro sci-fi to, co je Pán prstenů pro fantasy, a už bylo načase, aby se jí dostalo kvalitního a vysoce oceňovaného filmového zpracování. Neuvěřitelně moc se těším na pokračování, na závěr druhého dílu a především na díl třetí a jeho dekonstrukci celé, diváky neznalými předlohy očekávané, hrdinovy cesty i převrácení mesiášského příběhu (už teď si dokážu živě představit, jak dechberoucně budou zajisté vypadat scény fremenského džihádu či scéna Muad'Dibova odchodu do pouště). Těch šest Oscarů je naprosto zasloužených. Z posledních let mě nenapadá žádný film, který by si je zasloužil více. — My road leads into the desert. I can see it. —