TwoFace

Musím říct, že jsem od Netflixu nečekal tak solidní a precizně natočený snímek jakým je The King. Dramatický, realistický, špinavý, drsný, ale hlavně skvěle napsaný a zrežírovaný, s bezchybným hereckým obsazením. The King má potenciál historického velkofilmu, přesto je vhodně komorní a shakespearovský, plný skvěle napsaných dialogů a s úžasně zpracovanou a natočenou závěrečnou bitvou.

— Tell those who come after us not to stay. The ships are gone. There is no way through. No passage. Tell them we are gone. Dead, and gone. — Adaptace skvělé knihy Dana Simmonse o osudech ztracené expedice sira Johna Franklina dopadla velmi dobře. Mrazivou a beznadějnou atmosféru příběhu o osudech posádky dvou lodí hledajících Severozápadní cestu se podařilo zdařile převést a to překvapivě věrně předloze. Kromě vypuštění několika skvělých scén, upraveného konce a zkratkovitosti bohužel nezbytné pro adaptaci knihy, tak nejvíc zamrzí změny v charakterech postav, kdy moji oblíbenci z knihy dostávají velice málo prostoru, popřípadě jsou z nich úplně jiní lidé. Jared Harris však hlavní postavu kapitána Croziera ztvárnil naprosto skvěle. Co bych ještě vytknul a štvalo mě po celou dobu je, že zatímco v knize všichni neustále mrznou, ani několik vrstev oblečení je nezahřeje a nikdo nezná jazyk domorodců, v seriálové adaptaci všichni chodí nalehko oblečení, nejde poznat, že by byla nějak velká zima a hned několik členů posádky skvěle ovládá jazyk Inuitů. I když mi tak deset epizod přijde jako skvěle dostačujících, po zhlédnutí poslední jsem si přál, aby měl Terror alespoň dalších pět epizod navíc. Stejně jako se mi nechtělo opouštět Crozierovu posádku v knize, nechtělo se mi ji opouštět ani v seriálu. Za mě je Terror velmi zdařilou adaptací úžasné knihy. Nevím, co má být smyšlená druhá série zač a proč parazituje na stejném názvu, takže tu nehodnotím.

Sira Davida Attenborougha si nesmírně vážím a obdivuji jej. O to víc pak bolí vidět v jeho očích zármutek nad tím, jak jsme my lidé tuhle krásnou planetu zničili. Tento dokument a knihu, kterou doprovází, by měl vidět a přečíst úplně každý. Nad Attenboroughovou výpovědí a jeho poselstvím se musí celé lidstvo zamyslet, vzít si je k srdci a podniknout kroky k nápravě toho, co způsobilo. Máme totiž poslední šanci zachránit nejen náš svět, ale především sami sebe. Příroda si bez nás poradí, život si najde cestu, ale lidé toho velmi snadno nemusí být součástí. Možnosti, jak vše napravit a zajistit lepší a udržitelnou budoucnost pro celou naší civilizaci, jsou přímo před námi. Stačí jen chtít a jednat. Další šanci už lidstvo nedostane.

— I am not your failure, Obi-Wan. You didn't kill Anakin Skywalker. I did. The same way I will destroy you! — Dlouho očekávaný seriál o generálu Kenobim odehrávající se v období mezi epizodami III a IV konečně spatřil světlo světa a s ním se do Star Wars vrátili i Ewan McGregor a Hayden Christensen. Zcela neočekávané však bylo, že se Obi-Wan na své dobrodružství vydá mimo Tatooine a ještě víc, že jeho důvodem bude malá princezna Leia. Ta je naprosto úžasná a její setkání s Obi-Wanem přidává váhu původnímu filmu. Právě Novou naději i celou starou trilogii tento seriál dokonale vylepšuje a vyjasňuje věci, které Ben Kenobi řekne Lukovi o jeho otci. Co se celkového zpracování týče, po prvním střetu Obi-Wana s Vaderem, který spíše připomínal fan-made video, jsem měl obavy (prostřední část je celkově slabší a myslím, že by vůbec neuškodilo, kdyby se celý děj zkrátil – třeba příběhová linka Třetí sestry mohla být úplně vystřihnuta), poslední dvě epizody však tyto přešlapy zcela vynahrazují. Závěrečný souboj Obi-Wana s Vaderem patří k těm nejlepším v celých Star Wars a pro fanoušky ságy jde i o velmi emoční zážitek. I když by Obi-Wan Kenobi mnohem lépe fungoval jako film (kterým také měl původně být), jedná se o skvělý počin a bylo fajn znovu vidět Ewana a Haydena. Jako další by to chtělo podobnou minisérii s Darth Vaderem a jeho inkvizitory v hlavní roli.

— When that light hits the sky, it’s not just a call. It’s a warning. To them. Fear is a tool. They think I'm hiding in the shadows. But I am the shadows. — Nejnovější filmový Batman je úžasným filmovým zážitkem a skvělým moderním ztvárněním ikonické postavy, a to takovým, které tu ještě nebylo. Jako velký fanoušek Batmana velmi oceňuji to, že se Matt Reeves ve svém filmu rozhodl navrátit ke kořenům batmanovských příběhů a jeho Temný rytíř je tak v prvé řadě především detektiv. Tento základní prvek Batmanova charakteru totiž většina adaptací prakticky ignoruje. Na rozdíl od ostatních superhrdinských filmů, ve kterých co patnáct minut něco vybuchuje, je The Batman pomalu budovanou tříhodinovou detektivkou zahalenou do skvělé noirové atmosféry. Akce není tolik, zato je však úžasně natočená. Film se na rozdíl od ostatních batmanovských filmů méně soustředí na Bruce Waynea a mnohem víc na jeho maskované alter ego. Robert Pattinson je jako Batman naprosto skvělý, jeho emo Bruce Wayne je však kvůli scénáři (který je jinak skvělý) prakticky neexistující postavou. Příběh se odehrává ve druhém roce Batmanovy kariéry, přesto mám však pocit, že se filmu moc nepodařilo vybudovat svět, který by měl nějakou historii a žil by i mimo hlavní děj a jeho postavy. Což je něco, co se například skvěle povedlo Zacku Snyderovi a stačilo mu k tomu jen pár scén. S odklony od předlohy výrazný problém nemám, i když mi obsazení některých postav moc nesedlo. Mnoho postav mi naopak zase přišlo nevyužitých, stejně tak interakce a chemie mezi nimi (např. Bruce a Alfred). Naopak se mi velmi líbilo ztvárnění ikonického páru Batman a Catwoman, jejichž vztah jako by vypadl ze stránek komiksů. Co se mi však na celém filmu líbilo úplně nejvíc je kromě fantastické hudby (jako fanouškovi Nirvany se mi velmi líbilo zakomponování Something in the Way do soundtracku a hlavního Batmanova hudebního motivu) především neuvěřitelně atmosférický vizuál. Star Wars, Duna a teď i Batman – Greig Fraser se svou kamerou opět stvořil umělecké dílo. The Batman je zkrátka jeden z nejkrásněji natočených filmů, které jsem kdy viděl a jeden z nejlepších komiksových filmů všech dob.

— I am Boba Fett. Left for dead on the sands of Tatooine. — Návrat legendární a ikonické postavy, kterou se za ta léta Boba Fett stal, mi už ve druhé sérii Mandaloriana udělal neuvěřitelnou radost. Vidět proto scény Bobova útěku z útrob sarlacca poprvé v oficiálním kánonu a rovnou v live action bylo naprosto super. I když je Bobovo znovuzrození mezi tuskeny a jeho návrat na scénu jako de facto kladná postava ztvárněn zajímavě, hlavní téma celé série – to, jak se s námezdního lovce stane boss tatooinského podsvětí – zůstalo celkem nevyužito. Rozhodně si seriál s rozmanitým podsvětím světa Star Wars mohl mnohem více pohrát a přesunout děj i na jiné planety. Paradoxně jednou z nejlepších epizod seriálu o Boba Fettovi je ta, ve které Boba vůbec není. Tvůrci před uvedením slibovali, že The Book of Boba Fett bude jakousi poloviční sérií Mandaloriana, spíše se ale jedná o přímé pokračování vedoucí ke třetí sérii. Din Djarin totiž sehrává klíčovou úlohu a na scénu se nečekaně vrací i malý Grogu. Tyto dvě postavy však nejsou jediné, které se vrací a seriál je tak, možná až nečekaně, napěchován dalšími postavami z The Clone Wars, komiksů i původní trilogie (a pár momenty, na které jsme čekali opravdu dlouho). The Book of Boba Fett tedy přináší spoustu fan servicu, někdy možná až příliš mnoho, což má za následek zastínění hlavní postavy. Naštěstí samotné finále přináší jednu z nejlepších akčních scén a znovu představuje Boba Fetta jako badass postavu, kterou v legends příbězích býval. Ve výsledku je tak The Book of Boba Fett solidní nový počin ze světa Star Wars (se slabším rozjezdem, ale skvělým závěrem), který však vůbec nevyužil svůj potenciál a jehož děj klidně mohl být součástí třetí série Mandaloriana.

Tak i kultovní Dlouhý Halloween, jeden z nejlepších Batmanových příběhů, se konečně dočkal filmového animovaného zpracování. Po velmi slabých adaptacích Kameňáku a Ticha jsem se bál, jak tato dvoudílná adaptace dopadne. Naštěstí jde ale o zdařilé převedení komiksového příběhu, i když došlo ke změnám. Oproti předloze je zde mnohem více akce a děj je zjednodušen a některé momenty zcela vynechány. Co mi však vadilo především je to, že scénář z nějakého neznámého a stupidního důvodu opět (jako v Tichu a Gotham by Gaslight) mění vrahovu identitu. Hlavním Svátečním vrahem tedy není Alberto Falcone a žádný závěrečný plot twist s otazníkem a třemi Svátečními vrahy se tedy nekoná. První část parádní, druhá část slabší. Co se ale velmi povedlo v obou částech je animace. Sice je velmi odlišná od unikátní kresby Tima Salea, přesto je skvělá a doufám, že v tomhle stylu uvidíme i další příběhy, nejlépe pokračování v podobě Temného vítězství.

Tak i kultovní Dlouhý Halloween, jeden z nejlepších Batmanových příběhů, se konečně dočkal filmového animovaného zpracování. Po velmi slabých adaptacích Kameňáku a Ticha jsem se bál, jak tato dvoudílná adaptace dopadne. Naštěstí jde ale o zdařilé převedení komiksového příběhu, i když došlo ke změnám. Oproti předloze je zde mnohem více akce a děj je zjednodušen a některé momenty zcela vynechány. Co mi však vadilo především je to, že scénář z nějakého neznámého a stupidního důvodu opět (jako v Tichu a Gotham by Gaslight) mění vrahovu identitu. Hlavním Svátečním vrahem tedy není Alberto Falcone a žádný závěrečný plot twist s otazníkem a třemi Svátečními vrahy se tedy nekoná. První část parádní, druhá část slabší. Co se ale velmi povedlo v obou částech je animace. Sice je velmi odlišná od unikátní kresby Tima Salea, přesto je skvělá a doufám, že v tomhle stylu uvidíme i další příběhy, nejlépe pokračování v podobě Temného vítězství.

— My planet Arrakis is so beautiful when the sun is low. Rolling over the sands, you can see Spice in the air. — Nejnovější filmové zpracování legendární Duny je vizuálně naprosto dokonalé dílo a příklad toho, jak má vypadat správná adaptace. Filmová sci-fi estetika dovedená k dokonalosti, jeden záběr hezčí než druhý, Zimmerova naprosto fenomenální a unikátní hudba (možná jeho nejlepší soundtrack vůbec) a herecké obsazení rovněž výborné (Timothée Chalamet jako Paul Atreides je naprosto bezchybný). Všechno, od hudby až po architekturu a technologii, působí cize a vzdáleně, ale zároveň velmi povědomě a uvěřitelně, jako skutečně pocházející z naší tisíce let daleké budoucnosti. Duna jakožto artový blockbuster opravdu působí a vypadá výjimečně. Což je v dnešní době skutečně téměř zázrak – jeden by čekal, že půjde o adaptaci velmi zjednodušenou, ale naštěstí tomu tak není. Jde o dospělé a seriózní filozofické sci-fi pro vyspělé diváky, které se svým stylem a výslednou originalitou zvysoka povyšuje nad všechny mainstreamové žánrové trendy. I když Villeneuvova Duna některé příběhové linky zkracuje či vypouští, a mnoho věcí a postav zjednodušuje, a jiné naopak přidává a dovysvětluje, stále se podařilo zachovat jistou komplexnost narativu a rovněž svojí atmosférou, snovostí a cize povědomou, přesto zvláštní estetikou dokonale zachycuje a přenáší legendární knihu a její svět na filmové plátno. Znalost knižní předlohy velmi doporučuji. Mnoho momentů a scén, především Paulovy vize, a vlastně celý film, mají na diváka úplně jiný dopad, když ví, jak se budě děj dále vyvíjet a jaký osud čeká jednotlivé postavy. Po prvním zhlédnutí jsem byl z filmu rozpačitý, jakmile jsem se ale ponořil do knih a zamiloval si je, naplno jsem si zamiloval i film. Největší výtku tak mám jako nedočkavý divák spíše jen k tomu, že film působí jako dlouhý úvod končící v momentě, kdy celý příběh vlastně pořádně začíná, čemuž explicitně dává za pravdu i samotný závěr. Druhá část prostě měla být natočena zároveň s první a jít tak do kin přesně po roce (stejně jako to bylo v případě filmového Pána prstenů). Vůbec ale nepochybuji o tom, že až Villeneuve za pár let svou plánovanou trilogii dotočí, stane se jeho filmová Duna stejně kultovní a oceňovanou adaptací jako již zmíněný Jacksonův Pán prstenů (po druhé části je zcela jasné, že ano). Koneckonců, Duna je pro sci-fi to, co je Pán prstenů pro fantasy, a už bylo načase, aby se jí dostalo kvalitního a vysoce oceňovaného filmového zpracování. Neuvěřitelně moc se těším na pokračování, na závěr druhého dílu a především na díl třetí a jeho dekonstrukci celé, diváky neznalými předlohy očekávané, hrdinovy cesty i převrácení mesiášského příběhu (už teď si dokážu živě představit, jak dechberoucně budou zajisté vypadat scény fremenského džihádu či scéna Muad'Dibova odchodu do pouště). Těch šest Oscarů je naprosto zasloužených. Z posledních let mě nenapadá žádný film, který by si je zasloužil více. — My road leads into the desert. I can see it. —

Závěrečná Craigova bondovka je důstojným a kvalitním zakončením jeho patnácti let v této ikonické roli. Působí spíše jako epilog, ve kterém se uzavírají všechny příběhové linky a kvalitně svazuje dohromady předchozí čtyři díly. Ze všech bondovek je právě tato nejvíce a nejlépe postavena na postavách a jejich emocích skvěle protkaných s výborně natočenou akcí, která je snad nejlepší v celé sérii. Musím vyzdvihnout i dokonalý soundtrack (a to i přesto, že Zimmer v některých motivech vykrádá vlastního Temného rytíře) s jednou z nejlepších titulních písní v celé sérii, a samozřejmě i to, že film je natočen a vypadá naprosto úžasně. Film v rámci série zkouší něco nového a velmi se mu to daří, víc než kdy jindy stojí především na silných hereckých výkonech. Herecký výkon Daniela Craiga je opět excelentní. I když nejlepším Bondem vždy byl a navždy bude Sean Connery, Craig mu po svém posledním filmu šlape na paty mnohem víc, než kdy předtím. Zbytek hereckého obsazení je rovněž výborný. Škoda jen, že role okouzlující Any de Armas byla tak malá. S Bondem se k sobě skvěle hodili a moc rád bych ji viděl jako hlavní bond girl, či jako jednu ze stálých postav série, byla totiž naprosto úžasná. Závěrečný překvapivý moment je rozhodně kontroverzním rozhodnutím a upřímně jsem překvapen, že na něj scénáristé měli odvahu. Ale jsem rád, že do toho šli a zkusili něco nového – myslím, že se tento risk povedl a dle většiny pozitivních reakcí velmi vyplatil. Přesto mi přišlo, že finále filmu nemělo (alespoň při prvním zhlédnutí) takový emoční dopad, jaký mělo mít. Při druhém, kdy jsem si dal celou Craigovu sérii od začátku do konce, mě však už finále zasáhlo mnohem víc. Stejně mám ale pocit, že Bond by si ten šťastný konec s odjezdem do západu slunce ve svém DB5 zasloužil mnohem víc (v tomto ohledu je pro mě konec Spectre pro Bonda tedy mnohem lepším a uspokojivějším zakončením). Jen doufám, že se toto rozhodnutí nakonec tvůrcům nevymstí. Nový Bond totiž bude muset přijít s něčím úplně novým a radikálně tak sérii proměnit, nebo nějakým způsobem navázat a rovněž tak vnést do série změnu. Hodně mě budou zajímat reakce nejen na nového Bonda, ale i na nový film. Pokud se totiž následující bondovka nepovede, mohlo by se stát, že na pár let půjde celá série k ledu… Ve výsledku je No Time to Die solidním a strhujícím závěrem Craigovy pentalogie a filmovou událostí roku, na kterou rozhodně stálo za to si těch pár let počkat.