TwoFace

Stejně jako předchozí Skyfall, se i jeho pokračování silně inspiruje Nolanovou The Dark Knight trilogií a skvěle prolíná nejrůznější dějové linky, nové i staré, s parádně natočenou akcí a přitom se opět soustředí především na postavy samotné. Léa Seydoux se k Danielovu Bondovi skvěle hodí a hned po krásné Daniele Bianchi ze Srdečných pozdravů z Ruska je mou nejoblíbenější bond girl. Konečně se dostává i na Bondova úhlavního nepřítele, jeho nemesis, která v pozadí tahá za všechny nitky, geniálního Blofelda v podání fantastického Christopha Waltze. Spectre dokonale tvoří a zachycuje esenci Bonda v moderní době. Vlastně je zde všechno, co má v klasické bondovce být, ale trochu jinak, v novém. Vyzdvihnout musím i naprosto dokonalou kameru a povedený soundtrack. Přestože je Spectre filmem více blockbusterovým a méně komplexním a temným než Skyfall, narozdíl od předchozích třech dílů mě v něm však bavila každá scéna a film jsem si tak doopravdy užil od začátku do konce.

Dnes již jedna z nejznámějších, nejikoničtějších a nejlepších bondovek je Temným rytířem této série. Skyfall totiž dodal celé sérii, jejímu světu a postavám hloubku a historii, a určil, jak se bude k ikonické postavě Jamese Bonda nadále přistupovat a co od ní budou diváci očekávat. Víc než ve všech předchozích filmech dohromady zde hraje prim především psychologie postav a Bondův charakter tak (stejně jako filmový Batman v Temném rytíři) zažívá proměnu v psychologicky složitou a propracovanou postavu. První polovina je sice opět místy poněkud zdlouhavá, jakmile se však děj rozjede a na scénu nastupuje Bardenův skvělý záporák, následuje až do závěrečných titulků trvající bondovský thriller s mrazivou, až depresivní atmosférou. Danielu Craigovi už role agenta 007 naprosto dokonale sedne a hraje jej zcela bezchybně. Společně s Judi Dench je Skyfall jejich komorním, avšak strhujícím hereckým koncertem, ve kterým je jim Javier Bardem skvělým záporákem ve stylu Nolanova Jokera. Skyfall nastavil laťku opravdu velmi vysoko a po něm už James Bond, ani jeho filmy, nikdy nebude stejný.

První bondovka s Danielem Craigem v hlavní roli je nezapomenutelným a vynikajícím úvodem do jeho pentalogie a vstupem této ikonické postavy do 21. století. Charisma, šarm, ale především dravost a živočišnost, to je Craigův Bond, který se v mnoha věcech naprosto liší od svých předchůdců (což jasně dávají najevo už úvodní titulky a píseň). Stejně tak se liší i styl filmu s větším důrazem na postavy, scénář a realističnost. Akce, zápletka, herecké výkony, vše vynikající. Jen škoda, že se v první půlce film celkem hodně vleče. Právě 007 v dokonale padnoucím luxusním obleku na misi v kasinu u partie pokeru a popíjející vodka martini je pro mnoho lidí, mě nevyjímaje, prvním obrazem, který se jim vybaví, když slyší jméno James Bond. A Casino Royale přesně takového Bonda představuje naprosto dokonale.

Vlastně se ani nedivím, že se American Psycho u nás nestal tak kultovním filmem, jako v USA, neboť subkultura yuppies, včetně pojmu samotného, je v naší kultuře něco prakticky naprosto neznámého. American Psycho je totiž geniální a do extrému dovedenou satirou životního stylu těchto mladých wallstreeťáků z osmdesátých let. Posedlost vlastní image a egem, zničujícím materialismem a nezdravou touhou zapadnout, ale zároveň být ten nejlepší ve světě, kde "inside doesn't matter." a apatie je tou jedinou emocí. Hlavně v první polovině filmu (scéna s vizitkami, Batemanova ranní rutina, rezervace stolů v restauracích,…) je všechno tohle naprosto skvěle ukázané a závěrečná pointa tomu všemu nasazuje korunu. Úžasný Christian Bale hraje psychopatického Patricka Batemana naprosto dokonale. Díky jeho hereckému výkonu, nejmenším detailům a gestům film geniálně balancuje na hraně mrazivého thrilleru a satirické komedie. Pro mě je American Psycho geniální film – u nás velmi nedoceněný a nepochopený.

— "I told you I'm never going back." – "Yeah…" — Jeden z nejlepších filmů, které jsem měl tu čest vidět. Absolutně brilantně natočený film, ve kterém se na plátně setkávají dvě herecké legendy Pacino a De Niro. Přestože se spolu v celém filmu setkají jen dvakrát, jednou uprostřed a jednou na konci, patří jejich scény k těm nejlepším, které kdy natočili. I když mají oba velmi mnoho společného a v jiném životě by nejspíše byli nejlepšími přáteli, stojí na opačných stranách zákona. K dokonalé napsanému a zahranému psychologickému koncertu dvou legend, přidává Heat i naprosto dokonale natočené realistické akční scény s korunním klenotem v podobě vykradení banky a následné pouliční přestřelky. Heat je zcela bez debat jeden z nejlepších a nejdůležitějších filmů nejen 90. let.

La Giovinezza je filmem naprosto překrásně natočeným – jeho dokonale nasnímané obrazy Švýcarských Alp vtahují do své depresivně oxymoronové atmosféry prosycené hořkým humorem. Herecký koncert Sira Michaela Cainea a Harveyho Keitela, a skupinky doprovodných a rozmanitých postav, jejich vzpomínek na mládí, zašlou slávu, minulost, i současná trápení, je zajímavé, depresivní, ale i krásné s úctou sledovat, a naslouchat vyřčeným životním pravdám. Artové filmy většinou moc nemusím, přesto mě tento snímek dokázal na dvě hodiny přikovat před obrazovku, během kterých jsem se zároveň cítil strašně mladý i strašně starý.

Christopher Nolan je jediný režisér, u kterého zde mám všechny jeho filmy hodnocené za pět hvězd. A ani u jednoho díla jsem s hodnocením nemusel váhat. Nolan je zkrátka sázka na jistotu a záruka kvalitního a inteligentního filmového zážitku. A jinak tomu není ani v případě Tenet. Film se může zdát napoprvé strašně složitý a matoucí, jenže nakonec to (stejně jako v ostatních Nolanových filmech) do sebe všechno krásně a logicky zapadne. Nolan spojuje svůj typický, trochu odtažitý, ale filmařsky dokonalý styl s bondovkami a vnáší do nich manipulaci s časem. To vše spojuje v precizně vybroušený filmový zážitek se skvělou akcí a hudbou, kde čas plyne ve dvou směrech, které se protínají, doplňují a vedou jeden k druhému. Největší mindfuck je vlastně to, jak to všechno dokázal Nolan vymyslet a pak natočit tak, aby to dávalo smysl. Vůbec mě nenapadá s čím přijde příště, ale jsem si jistý, že to bude opět sakra dobrá geniálnost.

Tenhle sitcom byl pro mě velkým překvapením. Čekal jsem vyčpělý a nevtipný humor typický pro většinu amerických sitcomů, ale nakonec jsem se u každé epizody skvěle bavil. Musím ocenit i to, že tvůrci se už od první scény nebáli nekorektního humoru, který by dnes už asi neprošel, ale seriálu velmi přidal na vtipnosti. Charlie Sheen opět prakticky hraje sám sebe a sekundují mu skvělé barvité vedlejší postavy, a také jeho vlastní táta. Stejně jako Dva a půl chlapa (před jeho vyhazovem), je celý seriál opět postaven především na Sheenovi, který má stále takové charisma, že to funguje. Hned na začátku si vyřizuje účty s producenty Dva a půl chlapa, aby poté kvalitou svého nového seriálu překonal ten starý. Škoda, že byl Kurz sebeovládání nakonec zrušen, podle mě se jedná o velmi podhodnocený počin. Možná je to ale dobře, lépe 100 kvalitních epizod, než dvanáct sérií, z nichž posledních pět balancuje s vyždímaným potenciálem na hraně trapnosti (zdravím Dva a půl chlapa či Teorii velkého třesku).

Na rozdíl od většiny ostatních se mi líbil i první film, takže při hodnocení jeho stejnojmenného pokračování můžu vesele ignorovat jakékoliv srovnávání. Zkrátka jsem se těšil na další DC film a to i o to víc, že si Warneři po letech zřejmě konečně uvědomili, že když se neschopní kravaťáci vměšují režisérům do jejich filmů, nedopadá to dobře. James Gunn dostal volnou ruku a tak se rovnou utrhl ze řetězu a stvořil asi nejšílenější komiksový film, který jsem kdy viděl. Nový Sebevražedný oddíl je vlastně naprosto ujetá blbost, zároveň ale skvěle a krásně natočený film, který neskutečně baví od začátku do konce. Gunn eRkový rating využívá naplno a film nešetří brutalitou a nekorektním humorem, a dokonale obojí spojuje v jeden šíleně krásný celek, který příběhově stojí hlavně na dobře napsaných dějových linkách a konfliktech jednotlivých postav. Vyjma Harley a Flaga je ansámbl Sebevražedného oddílu složen z béčkových a céčkových padouchů a antihrdinů, ze kterých však Gunn udělal áčkové hvězdy a plnohodnotné cool charaktery. Hlavní postavy jsou dobře napsané a zahrané (velmi mě překvapil John Cena) a navzdory šílenosti celého počinu nechybí osobní momenty dodávající ději potřebné emoce. Bloodsport, Peacemaker, Polka-Dot Man, King Shark a především Ratcatcher, to všechno jsou postavy, které mi předtím byly úplně ukradené, avšak teď je (díky Gunnově dobré práci s těmito charaktery a skvělým hercům) chci vidět v dalších příbězích. Jak je u DC zvykem, nechybí skvělá kamera, parádní soundtrack a skvěle vypadající efekty. Ve finále je pro mě nová Suicide Squad velmi příjemným překvapením a doufám, že James Gunn u DC (u té bláznivější stránky) nějakou dobu zůstane.

Velmi povedená a skvěle natočená moderní adaptace tohoto klasického příběhu. Nová Mulan mi učarovala především svým překrásným vizuálem. Příběh je zasazen do nádherných a podmanivých kulis, atmosféru dokresluje fantastická hudba (skvělá titulní píseň), a akce je parádně natočená. Herecké obsazení je skvělé, především představitelka hlavní role, Liu Yifei; škoda jen, že některé postavy nedostaly více prostoru. Našel bych i pár dalších věcí, které bych vytknul (zmatený střih, nudnější první půlhodina, nevýrazný hlavní záporák), ale nevidím důvod, proč za každou cenu hledat negativa nebo se snad dokonce snažit misinterpretovat domnělou (anti)feministickou či politickou propagandu, jako někteří experti zde. Rozhodně totiž nejde o žádnou filmovou katastrofu, jak se některé recenze snaží přesvědčovat. Mulan je podařená historická pohádka s nadčasovým příběhem a nádherným vizuálním zpracováním. Čím víc o tomto filmu přemýšlím, tím ho mám raději.