Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Sci-Fi

Recenze (70)

plakát

Doktorka z Dixie (2011) (seriál) 

V polovině druhé série: Perfektní atmosféra jižanského maloměsta, perfektně fungující chemie mezi Zoe i oběma jejími "osudovými" muži a vtipný děj, co víc si od oddechového seriálu přát. A jako třešnička na dortu je tu ještě postava Lemon. Tak skvěle vybraná herecká sestava, kdy všichni přesně zapadají do typologie svých postav, se zase tak často nevidí.

plakát

Arrow (2012) (seriál) 

V polovině první řady: Dobře zvolené zápletky jednotlivých dílů, výborně gradované scény s postupně odhalovaným tajemstvím ostrova, kde hrdina musel přežit pět let, charismatický Stephen Amel, to jsou hlavní klady seriálu. Záporem bude ne právě dobře prokreslená dějová linie mezi Arrowem, jeho láskou a nejlepším přítelem (a vůbec obsazení K. Cassidy, ale nakonec si asi zvyknu), ale budiž, je to akční seriál.

plakát

Banshee (2013) (seriál) 

V polovině první série: Výborný seriál, který dokáže v každém dílu překvapit. Skvěle napsané nečernobílé postavy. A i když rozhodně násilí a sex v seriálech nevyhledávám, tak tady mi to vůbec nevadí, nejde o hloupé, samoúčelné scény.

plakát

Vlk z Wall Street (2013) 

Tak já opravdu nevím.....když se dokážete dívat tři hodiny na film a nenudíte se u něho, tak prostě musí být dobrý. Jenže zase na druhou stranu: z tříhodinového filmu si pamatuji jen pár scén...... 3,5

plakát

Jasmíniny slzy (2013) 

Nemám ráda, když vím o čem film přesně je, takže mě zpracování docela překvapilo. Musím říct, že se mi film nakonec líbil víc, než jsem doufala. Očekávala jsem "alenovsky" frustrovanou hrdinku, která se musí sžít s jinou realitou prostředí ve kterém žije její sestra, nicméně druhou hlavní dějovou linku s jejím minulým životem jsem neočekávala. Díky ní je příběh zábavnější, odlehčenější, ale zároveň i povrchnější. A hlavně co je asi nejproblematičtější, Allen jako by (tak jak je ale u jeho posledních filmů charakteristické) pozapomněl na svůj originální rukopis.Kate Blanchett hraje psychicky labilní hrdinku skvěle, rozhodně hlavní plus filmu (tedy spolu s velice dobře zvolenými exteriéry), bohužel postavičky z onoho "druhého chudého života" jsou dost schématicky parodické. Docela těžko se odhaduje žánr, ke kterému chtěl Allen směřovat, ale psychologický film to určitě nebude. No a to ponaučení na závěr? Opravdu máme věřit, že za vše mohlo jedno unáhlené Jasminino rozhodnutí? 3,5 * P.S. Tušíte co byla naše první věta po skončení filmu? Musíme jít někam na dort :-)

plakát

Bling Ring: Jako VIPky (2013) 

Pokud na povrchní téma natočíte povrchní film a navíc se středoškoláky, tak vše může překvapivě dobře fungovat. Zdůraznění motivu facebookové generace i určitá hloupost a ovlivnitelnost tohoto věku se dobře prolíná s jejich touhou po hvězdném světě a nadšením z perfektních "obchoďáků" tak dokonale, že tomuto pocitu podlehnete na chvíli i vy mnohem starší, což je jistě hlavní předností filmu, protože vás dokáže vtáhnout naprosto uvěřitelně do pocitů postav. Hlavním problémem je pak závěr, který není tak úplně dotažený. Možná z mého pohledu na tom má velký podíl výběr hlavního hrdiny. Překvapivě totiž i přesto, že působí jako typově dobře vybraný, nedokáže svým herectvím naplnit ani představu o zlobivém klukovi, ale ani tu o po přátelství toužícím klukovi, kterému se vše vymklo z rukou. Koho bych naopak pochválila je Emma, ta si filmovou roli evidentně užívala.

plakát

Stud (2011) 

Tak tohle je přesně ten typ filmu, u kterého mám problém s bodovým ohodnocením. Po výtvarné stránce je naprosto dokonalý, přesně odráží charakter a rozpoložení hlavního hrdiny. Skvělá je i hudba. Hlavní hrdina hraje výborně chladně agresivně. Pak však nastává onen problém. Příběh totiž klouže po povrchu a i když je to úmysl, jehož hlavním cílem je zobrazení hrdiny bez vnějším emocí, svým způsobem až vnitřně agresivního člověka, který si svou vlastní frustraci posléze vybíjí na jiných, přitom se však sám propadá do stále bezútěšnějšího vnímání vlastního života, jehož vrcholem je pak scéna, kdy mluví na sestru, ale přesně víte, že mluví sám k sobě, říkáte si, zda to přece jen od filmu není pouze chytrý kalkul.

plakát

Nebezpečná metoda (2011) 

Film je překvapivě dobrý v klidných scénách, je tu skvěle vygradovaný vztah Junga a Freuda. Keira Knightley hraje výborně, ale film přestává fungovat ve vyhroceným scénách mezi ní a M. Fassbenderem, vzájemnou vášeň jim prostě nevěřím.

plakát

Hunger Games (2012) 

Přiznám se, že komentář k tomuto filmu jsem se rozhodla napsat proto, že je pro mne něčím výjimečný, nejprve jsem totiž viděla film a teprve potom přečetla knihy, což normálně nedělám, vždy upřednostňuji knihu před filmem a pravda většinou jsem z adaptací zklamaná. Tentokrát jsem ale vůbec netušila na jaký že film to vlastně jdu a po prvních pár minutách jsem měla pocit, že tohle se mi nemůže líbit, jasně nejsem cílová skupina. Jenže příběh mne postupně dostával a nakonec jsem odcházela z kina víc než spokojená, za což do jisté míry mohou opravdu výborné herecké výkony. Vůbec mi nevadila jen naznačenost násilí, o jeho krvavé znázornění v příběhu snad ani tolik nejde, hlavním tématem je tu totiž relativita pravdivosti toho, co vlastně sledujete. A i na roztřesenou kameru jsem si překvapivě rychle zvykla. Nejednoznačný závěr mne pak donutil si přečíst celou trilogii a opravdu jsem se od ní nemohla odtrhnout. Po jejím přečtení jsem pochopila i zdánlivou plytkost filmu, má totiž svůj význam v gradování trilogie (i když jsem měla pocit, že úroveň jednotlivých knih trochu klesá). A především jsem ocenila naprosto výborný výkon Josha Hutchersona, protože ten i bez jasného vysvětlení rozsahu a motivace své pomoci Katniss tak jak je to v knize, dokázal tentýž dojem vyvolat i ve filmu. Takže nakonec (asi vůči řadě jiných filmů celkem nespravedlivě) dávám 5 hvězdiček za velice zdařilou adaptaci románu.

plakát

Půlnoc v Paříži (2011) 

Nádherná Paříž a kouzelná 20. léta. Filmu bohužel chybí větší hloubka, před námi se zjevují stále nové historické osobnosti, aby příběh nakonec dospěl k zjištění známé relativity času a milostný příběh je jeden z nejbanálnějších. Pokud ale milujete Paříž a 20. léta jako já, tak na film určitě běžte, zklamaní nebudete, jen nehledejte klasického Woody Allena. Owen Wilson má přece jen do nejistého introvertního intelektuála daleko, působí ale celkem mile a v rámci svých možností nehraje špatně.