humanbeing

Jako samostatný film jde s přehledem o jeden z nejlepších sci-fi akčních filmů vůbec. Pokud se na něj člověk dívá krátce po prvním Vetřelci, tak je to v určitém směru lehké zklamání. Děsivý klaustrofobický horror vystřídal film o počínání nebojácné zásahové jednotky, která střílí vetřelce jak na jezdícím pásu - a přitom kyselina toho moc nerozleptá - a hláškuje o sto šest. Nicméně, pokud se na Aliens nedívám jako na pokračování ale spíše jako na film "inspirovaný" Vetřelcem, nemůžu si vůbec stěžovat. Snad jen to, že režisérský dvou a půl hodinový sestřih má pár delších míst a kontinuita občas trošku dře, a nějaký ten kiks v jednání či logice se tu také najde. Ale celkově vzato je to výborná podívaná i po letech.

Na Amerického bojovníka (jak byl film tehdy známý v Evropě - to proto, že pojem ninja evropanům tehdy nic neříkal) jsem se podíval po dlouhé době. Pamatuji si ho o něco lépe, jak je nejspíš asi logické, že jako dítěti se mi tenhle druh filmů bude zdát o několik řádů lepší. Na druhou stranu, i dnes dokážu ocenit jeho akčnost, nadsázku, nadchnutí se pro výjimečné situace vyžadující nadlidské úsilí okořeněné pro diváka takřka neznámými východními prvky. Trošku se mi nezdálo, že po poměrně seriózně vystavěném ději se v poslední třetině, nebo v posledních patnácti minutách, film trochu nelogicky lehce zvrhne v obrovská jatka, kde se nehledí, co bude následovat po filmu, tedy, že všechny ty vojáky, řidiče tanků a obsluhovače bazuk čeká vojenský soud. Že se vše vlastně mohlo vyřešit úplně jinak, méně dramaticky. Ale pak by to nebyla taková zábava, samozřejmě. Čili dávám hodnocení přesně mezi třema a čtyřma hvězdičkama. Na rozdíl od tohoto (kde jsem si pár scén z dětství zapamatoval) si další díly nepamatuju ani trochu, takže kdo ví, jak se mi budou líbit, jestli vůbec.

Podle názvu jsem čekal ninja film, ve výsledku jde ale o snímek, kde ninja změnil povolání na Jamese Bonda! Ninja převlek má tedy jen ve flashbacku, kde cvičí s ostatními ninji. Teroristé unesou autobus a žádají propuštění indického kolegy. Po jeho propuštění se Kosugi s americkým kolegou snaží jít po jeho stopách. Záporáci mají ale své členy všude: na jachtě, v nočním podniku, dokonce i v galerii. V prvních dvou třetinách se to snaží kopírovat Jamese Bonda, jenže s menším úspěchem a občas je to nudné díky lenivému střihači, resp. delším scénám, kde se toho moc neděje. Závěrečná třetina s odrovnáváním záporáků a osvobozováním rukojmích v džungli ale stojí za vidění. Plus bod za fantastické záporáky - a jejich neméně skvělé zneškodnění. SPOILER Převážně ten ind to fakt schytal, ale prostě kdo s čím zachází...

V dalekém Parmistánu, kdesi u Ruska, se hraje každoroční zábavná hra smrti. Kvůli vlastním politickým zájmům Amerika do soutěže vysílá svého nejlepšího gymnastu, aby hru vyhrál (přežil), protože jedině tak se může na půdě Parmistánu postavit projekt Hvězdných válek. Gymkata (alias Asijská mise) je předchůdce Battle Royale, ale vznikl dokonce dříve než Running Man. Pravidla soutěží si jsou velmi podobná, takže tenhle film lze označit za jakýsi prototyp soutěžních survival filmů. Gymkata si mě získala také asi dvacetiminutovou horrorovou pasáží u konce. Soutěžící, aby se dostali k cíli, musí překonat les, skály, propast a nakonec město šílených lidí a to se tvůrcům rozhodně povedlo. Celá pasáž působí značně strašidelně a možná by obstála i v nejlepším horrorovém filmu. Gymkata je opravdu zvláštní film. Není nijak zvlášť dobře natočený, ale jeho špatnost je tak skvělá, až ji filmu vyloženě chcete prominout. Nutno poznamenat, že děj je naprosto šílený. Vůbec konání hry v Parmistánu pořádané ninjovským státem nedává moc smysl. Proč se pořádá? Ale především: kdo by takovou hru chtěl dobrovolně hrát? Hru, kde vás probodne ninja schovaný za stromem nebo šíp letící zpoza stromu. V případě gymnasty víme proč, ale co ostatní? Na akci je každopádně radost pohledět: hlavní hrdina svými výskoky, otočkami a kopy předvádí kvalitní gymnastickou šou. Věřil bych, že kvůli tomuto filmu byl v roce 1985 zřejmě rekordní počet přihlášek na gymnastiku. Hvězdičky jsou v případě Gymkaty nicneříkající. Tohle se musí vidět.

Relativně realisticky ztvárněný thriller, ve kterém teroristé unesou dopravní letadlo za účelem osvobození jejich hlavního bad guy. Zhruba takto by to asi probíhalo? Žádný Kurt Russell ani Nic Cage tajně schovaní na palubě letadla odpravující jednoho záporáka za druhým. Jen vystrašení rukojmí na palubě a policie na letištích, která prakticky nemůže nic dělat. Pěkně natočené a v závěru i pořádně zajímavé.

Command 5 má sympatický koncept. Pětice čerstvě naverbovaných žoldáků, Command 5, má neprůstřelnou dodávku a jakmile někde dojde ke zločinu, jsou okamžitě povoláni do akce. Jednotka se skládá z docela zajímavých lidí: jeden má slabost na výbušniny, druhý je řidič a zároveň skupině šéfuje, další je vždy veselý závodník destrukčního derby, pak je to policista, který chodí pozdě, a do party je tu i ženský element, možná proto, aby se Command 5 alespoň v něčem lišilo od A-Teamu. Jejich první mise je taková ne moc ohromující: mají zneškodnit Bratrstvo, skupinu zločinců, která právě unesla několik lidí. Výměnou za rukojmí chtějí, aby byli dva jejich členové propuštěni z vězení. Záporáci jsou celkem legrační (nejvíc asi William Forsythe) a jakmile dojde na akci, stojí to za to. Přesto se mi zdálo, že tu byl promarněn potenciál. Působilo to na mě dojmem, že to tvůrci natočili přes víkend. Oproti výbornému pilotnímu dílu podobně laděného seriálu A-Team jde o lehčí zklamání.

Japonská rodina Saitových se přestěhovala do Ameriky a snad kvůli špatné konstalaci hvězd se zabydlela v domě, kam již léta mafie ukládá svůj lup. Ještě než se stihnou pořádně zabydlet, někdo ukradne ze skrýše pod podlahou diamantový náhrdelník a v této chvíli začíná jít Saitovým o krk... Prey for Death je na rozdíl od spousty ninja filmů vystavěn jako drsný thriller, v němž záporáci nemají slitování a neštítí se vážně ničeho. Tuhletu atmosféru pak lehce zkazí několik odlehčeněji působících scén se synem-karatistou. Ty pak vyžehlí fantastická scéna v ninjovském stylu na lodi záporáka, kde se Sho Kosugi propracuje až k samotnému záporákovi, kterému jen sdělí, aby ho a jeho rodinu nechal na pokoji. Načež se James Booth zachová jako ultimátní záporák a... SPOILER... A finále taky určitě stojí za to. Je tu minimální "cheese", a film je určitě temnějšího rázu. Osmdesátková atmosféra a výborná skladba Back to the Shadows šikovně zapracovaná do snímku mě přesvědčily o čtvrté hvězdičce.

Takhle si představuji perfektní zpracování dobrodružství ze světa Oz. Napínavé, vynalézavé, pořádně temné a tak zábavné, až jsem byl zklamaný, jak rychle to skončilo - a ono to mělo bez deseti minut dvě hodiny!

Pokud bych měl Thunder Run popsat stručně v jediné větě, napsal bych: jde o velmi silný koncentrát osmdesátých let. Zápletka je sice přitažená za vlasy, ale je srozumitelná. Hrdinové mají motivaci uspět, diváci zase motivaci fandit. Nechybí záporák s jizvou. Nechybí kaskadérské kousky. Přestože nízký rozpočet jde na filmu znát, především kvůli první polovině, která se rozjíždí poněkud pomaleji a moc toho neukazuje, poslední půlhodina s truckem je tak narvaná nápady, až se člověk diví, jak jen je možné, že o tomhle snímku moc lidí neslyšelo. Možná si to kvůli pomalejší první půlce čtyři hvězdičky nezaslouží, ale teď čerstvě po zhlédnutí nemůžu jinak.

Po letech opět zhlédnuto a musím tu napsat, že překvapivě i dnes je to velmi, velmi, velmi povedená záležitost. S přehledem nejlepší ryze akční film osmdesátých let.