kjakob

Nemohoucnost scénáře nezachráníš. To co se má po prvním díle rozjet jako epická fantasy se rozbředne a zanikne v tuně nezajímavých charakterů a jejich dějových linek. Jediná fungující chemie mezi Merlinem a Nimue to udržet pohromadě nedokáže.

Přímočará podívaná, která nemá zapotřebí přidávat do tak silného příběhu nějaké hollywoodské pozlátko. Příjemně civilní film o obyčejných lidech, na který se fakt dobře kouká a neskutečně tvrdě vás uzemní v závěru.

Film, který každým parametrem jde proti době, ve které vznikl. Na první pohled not easy-on-eyes (černobílý, 4:3 formát, většinou statická kamera), ale musíte mu dát šanci se rozjet. Forma vítězí nad obsahem, snažil jsem se nad tím přemýšlet ale nakonec jsem jen nechal na sebe působit audiovizuální stránku filmu a vlastně jsem zjistil, že víc nepotřebuju.

Je to zvláštní, všichni víme co nás čeká a na co budeme tu hodinu a půl koukat. Přesto vás to zhruba v půlce dokumentu sejme. To, co nejvíc šokuje je právě pozorovat, jak se tihle pánové chovají, jaké používají metody aby dívky k něčemu přinutili. Setkání na závěr už jsou spíš pro lepší pocit zúčastněných, že dojdou k nějakému závěru. Ta skutečná šokující část je někde uprostřed, a je veliká škoda že nemáme psychologický profil těchto lidí. Proč se tak chovají? Klusák zkouší jednoho z nich vypátrat a konfrontovat ho s podobnými otázkami, ale je to spíš herecká etuda pro efekt než reálná zpověď. I tak dokument otevírá obrovskou a nechutnou stoku, která byla dlouho zavřená a nikdo jí nevěnoval pozornost. Tím pádem svůj úkol za mě splnil.

Mám k 1917 už od ohlášení filmu velmi osobní vztah. Téma 1. sv. války je ve filmu žalostně málo prozkoumané a přitom se jednalo o jednu z nejvýznamějších válek v dějinách, která určila kurz směřování první poloviny 20. století. Moje očekávání tím pádem nebyla malá. Naštěstí Sam Mendes se nenechal unést jen technologickou stránkou filmu a nabídl nám ucelený filmový zážitek, kde součástí úspěchu filmu není jen obraz a zvuk, ale také příběh a jeho postavy potažmo herci. Je to emocionální jízda podbarvená kulisami francouzského venkova, kde se odehrává řada epizodních příběhů do nichž se dva hlavní hrdinové dostávají a kde není nouze o výrazné dějové zvraty. Ty dvě hodiny se zdají jako dost, ale v kině vám utečou jako voda.

Smithovi došlo, že na morousovatý stárnoucí ksichty jeho kamarádů už se nikomu nebude chtít koukat, tak nám v rámci View Askewniverse představuje nové, mladší hrdiny. Očekávám že tenhle nastolený trend prosákne i do dalších připravovaných filmů z tohohle univerza. Je třeba ale říct, že si rychle na nové postavy v čele se Smithovou dcerou zvyknete, zvlášť když i sám režisér střílí do vlastních řad a dává jí do pusy hlášky jako: "I hate Kevin Smith. He forces his kid to be in everything he makes." Jay and Silent Bob Reboot je typická smithovka, plná dick sucking referencí, pedofilů a nejrůznějších cameo rolí, kterých si možná ani nevšimnete. A jak už název napovídá, nečekejte originální zápletku.

Hlavní kvalita seriálu je v hereckých výkonech (Claire Foy a hlavně John Lithgow jako Winston Churchill) a uvěřitelných dialozích. Tvůrcům se povedlo vykreslit britskou aristokracii jako poměrně normální sortu lidí. Nakolik je seriál historicky věrný a z jakých pramenů čerpá netuším, ale právě ve chvílích, kdy sledujete Alžbětu v kritických momentech nebo se svou rodinou, můžete se s její postavou jednoduše identifikovat. Díky tomu pak můžete prožívat některé opravdu silné momenty moderní britské historie očima právě Alžběty a přemýšlet "Udělal bych já něco jinak?"

Těsně před závěrem (E08) musím říct, že jsem čekal ledacos, ale seriál mě překvapil. Těžce individuální přístup k vyprávění zaručí, že je nám naservírován ojedinělý zážitek, který nemá v seriálové tvorbě asi obdoby. Vymyká se škatulkování a často střídá filmové žánry, čímž se stává docela těžce stravitelným. Tohle není nějaká přímočará podívaná, u které není třeba přemýšlet. Některé díly se tak rozpadnou na střípky a je třeba občas přetrpět zdánlivě nesmyslné pasáže, aby přišla pointa která příběh posadí zpět na hlavní linku. Jako experiment to beru a líbí se mi nejen forma vyprávění, ale také herci, kamera, hudba a celkově režie.

Zprzneni kdysi zvucne znacky do zvucne sracky.

Z "reinkarnovaných" SW filmů má Solo v sobě atmosféru asi nejbližší té z původní trilogie. Je to především tím, že se plně soustředí na postavy a neservíruje nám žádné velkolepé bitvy. Částečně tomu pomohla i hudba, která se často opírá o Williamsovy nejznámější motivy, ať už jde o vesmírnou honičky s křižníkem impéria nebo seznamování posádky se svou budoucí ikonickou lodí. Mohlo se tnout i více do živého a některé postavy se nemusely konce příběhu dožít. Takto některé linky vyšuměly do prázdna, ale je taky možné že si jen Disney otevírá vrátka pro další spin-offy. Tenhle výlet do předaleké galaxie se ale ve výsledku povedl, na rozdíl od předešlé Epizody. Disney by měl více oprašovat a recyklovat původní materiál, to mu zatím jde lépe než tvořit nové SW filmy.