departed

Fascinující kolik si toho malej tupej mozeček pamatuje z dětství. Jediný, co mi vypadlo z paměti bylo konstantní štěkání po celou dobu filmu, na který jsem alergickej a taky fakt, že se tady tvůrci inspirovali i filmy jako Home Alone třeba, se všemi těmi pastičkami a tak.

Ritchie & Statham jsou sázka na jistotu. Udělali mi dneska velkou radost.

A stále jsem se smál jak malej harant. Jsem totiž mentálním nastavením stejnej kokot jako celá Knoxiho banda a vždycky jsem říkal, že kdybych mohl, tak bych se k nim připojil. Některý stunty byly vyloženě moc i na mě a nejspíš bych měl stejný pozitivní reakce jako kameraman, který to kolikrát ani nedával. Úplně ve mě hrklo, když na konci přidali záběry z jejich prvních stuntů před dvaceti lety, jak jsme všichni nádherně zestárli. Krásný rozloučení, ale vzpomínky a bolest zůstanou. \m/

Přiznám se, že mi to v kině jako tři a půl hodiny vůbec nepřišlo. Stále jsem čekal na tu epickou poslední hodinu plnou násilí, krve a zrychleného tempa, na který jsem u Martyho většiny filmů zvyklý. Nedostavilo se, ale na škodu to taky nebylo. Marty zkusil jiný typ epilogu, jenž byl víc než dojemný, což bych od něj nečekal. To, co tomu ale předcházelo byla hodně precizně odvyprávěná (ať už mluvíme o narativu či kameře) story, která by mne možná v rukou jiných režisérů ani tak moc nezajímala, ale v Martyho ikonickém rukopisu po boku Lea a De Nira, kteří se navíc konečně sešli v jeho filmu dohromady po tolika letech!, to byla slast, kde jsem si nechtěl nechat ujít jedinou vteřinu, protože jeho styl vyprávění je v detailech a v precizních záběrech. Uteklo to jak voda. Já osobně bych preferoval víc násilí, ale to není výtka, nýbrž osobní kink.

Období okolo 2009 byla ještě doba, kdy ve filmech hrála dobrá hudba. To byla vlastně jediná pozitivní věc na týhle blbosti. A uznávám, že Megan bývala opravdu pěkná.

Nejsem si jistý, nakolik se tvůrci chtěli držet moderních hororových šablon a udělat z toho přinejmenším solidní gore slasher, který na dnešní poměry vystačí, či chtěli odkazovat, až parodovat, staré díly ze sedmdesátek a osmdesátek, protože parodických výlevů zde bylo víc než by se dalo unést. Proč z Michaela dělají nesmrtelné vraždící monstrum? Ono se dá pracovat dobře se scénou a střihem, ale když to dělají takhle okatě, kdy by bylo jasné, že Michael už by byl několikrát mrtvý, tvůrci si stále budou stát za tím, že všichni ostatní okolo jsou totální retardi, kteří jsou neschopní jakékoli pacifikace vůči Mikovi. Vždyť je to hrozně kýčovitý! Jestli to byl jen odkaz na starý "klasiky", tak budiž, ale nemůže se to takhle natahovat na celý film. Takhle to dneska prostě už nefunguje. A já blb čekal, že dvojka by mohla být dokonce lepší než jednička, která sice nebyla bůhví jak oslnivá, ale dokázala přinést svěží nádech do moderního hororového žánru se zajetou značkou. Podle opravdu stupidního konce vůbec nemám představu, jak na to navázali ve trojce. Taky ještě někoho rozesmálo, kolikrát se ve filmu zmínilo, že ona hlavní událost se stala před čtyřiceti lety? Nechtěli to náhodou zmínit ještě víckrát, abychom si byli opravdu jistí?

Já Nolanovi dávám pět už z principu. A Murphy si jde totálně pro ceny.

Ano, opět audiovizuální pecka, která v rámci superhrdinských komiksových filmů přichází se svěžími nápady, jak diváka znovu překvapit a zaujmout a to i přes risk, že se na tenhle film nikdy nepodívají epileptici. Co ale kruci měla znamenat ta stopáž? Nevím, jestli si tvůrci jen chtěli dokázat, že dokáží natočit nejdelší animák k dnešnímu dni, či zda-li ona hluchá (natahovaná) místa měli v plánu už od začátku? Nebo jsem je tam viděl jenom já? Tak či onak, fanda tohohle stylu zrovna nejsem, protože je těžký se naladit na klidný upovídaný tón po naprosto epický akční pasáži. A těch ukecaných pasáží bylo hned několik. Jasně, měly podpořit emoce hrdinů, nastínit rodinné vztahy a podobná vata, ale ne na úkor, že se to bude potom takhle táhnout. Hudba stále skvělá mimochodem.

Ok, když se ode dneška řekne klasický devadesátkový akčňák napínavý od začátku do konce, vybaví se mi Speed. Tohle vidět tenkrát v kině musela být bomba :)

Střídmější než jednička, avšak stále osobitá a nebrající si servítky ani tentokrát. Jde poznat, že se pracovalo s větším rozpočtem a týmem, je to celé takové ucelenější a víc profesionálnější. Avšak kouzlo i černý humor zůstal zachován. Asi všichni chceme vidět Festival mrdání, že jo?