cyglos

Klid, drsná příroda, tvrdé podmínky pro život. Nutnost poradit si v každé situaci. Popis běžného života lidí v divočině. Kamera, která nepředvádí vamazlené kompozice, vnitřní hlasy jako komentáře k obrazovému ději. Nádhera a síla Jeniseje, neskutečné štiky, lesy tajgy, mrazy i 50 st.C. mínus. Krásné sledovat, kruté prožívat. Bez uzardění klidně 5 hvězd. Někdy i polodokument má výpovědní hodnotu, která vede k zamyšlení o životních prioritách.

Možná se někdo podiví, že jsem tomuto "film-dokumentu" dal pět hvězd. Prosté, stejně jako to, co se ve filmu děje. Současná válka v plné nahotě. Žádné čtení dopisů od rodiny, milenek. Přemýšlel jsem, zda se při takovém sledu událostí dá myslet na rodinu, děti, kamarády. Ví vůbec ti, co se procházejí Prahou, jezdí po republice v nablejskanejch fárech, co se u nich, ne doma-v jejich zemi, na Ukrajině děje. A dělo od r.2014? Za každým z nich je někdo, komu, když padne, tak mu udělá v životě díru. Ve filmu je logistika, technické vybavení, klasické zbraně, ale i drony, PC štáby řídící boje z krytů, ne ze zákopů. Propojení všech složek, ale i lidská selhání, chybná rozhodnutí, omyly, kdy jejich zaviněním padnou i ti se steně barevnou páskou na rukávě. Neskutečný stres !!! , který si všichni ponesou sebou, někdo v duši, někdo s trvalými zdravotními následky. Přemýšlet o způsobu natáčení není účelem. Má to švih, střih, zvuk plný povelů pod vyvolaným stresem konkrétních situací. Jeden obrázek ikony, dvě válčící strany, dvoje pokřižování, dvě smrti. Kdysi jedna velmoc, která se pro zájmy poseroutků, schovaných v bunkrech, těch, co sedí někde za bukem, dnes a denně zabíjí. Pokud je tomuhle pomocí, že se jenom leje do ohně olej, tak kdy bude konec? Za jakou cenu? Dochází to těm srá.ům, co si hrají PC hry a mají dojem, že tohle je adrenalin? Ho.no, nejen konstatováním, ale i obsahem mozků některých, kteří by klidně házeli-stříleli atomovky. Je to jedna akce, jedna bitva. Kolik jich bylo, kolik jich ještě bude? Odešlu svou recenzi, a jdu poslat e-mail několika vášnivým politikům ze současné vlády, která zežloutla a zmodrala. Kdyby jen půl hodiny byli na bojišti, tak mají totálně vyprázdněná střeva, a naplněný nohavice. Na to vsadím krk. Ani P.F. / ani J.L. / ani J.Č. / ani MPA netuší, co je válka, ale nedělají nic pro MÍR.

Film jsem viděl někdy v roce 1981 poprvé. Trvalo, než jsem se dopracoval k názvu a podíval se znovu. Hodnotit dílo z roku 1959 dnešním pohledem není myslitelné. Tehdejší doba byla napumpovaná hrozbou atomové války od SSSR. Některé komentáře na mne působí : "Hele vole, ten film je černobílej . . . , na to kašlu, když to nemá barvu a HD kvalitu!"     Nevím, kolik lidí ve Státech vidělo tenkrát v roce 45 tyto záběry / stopáž 26:30    https://www.youtube.com/watch?v=wnId3Wqv1r4 /. Natočit film, který v panice vyžene lidi z lavic kina, nebylo záměrem.    Jaký byl rozpočet?    Co si představovala produkce?    Co mohlo jít do kin? Z mého pohledu je v době naturalistických záběrů různých zvěrstev, pochopitelné, co chtěl autor scénáře sdělit, a nezpůsobit paniku. / Viz video zkoušky atomovky  https://www.youtube.com/watch?v=HCK3BugAnRY /. A nezapomenout, že i tenkrát se hrálo o prachy na zbrojení. Kdybych srovnal fešáky z kovbojek, např. V pravé poledne, r. 1952, a následně ty z Osmi hrozných, Q.T., tak je zde docela značný rozdíl v pojetí, ve vykreslení postav, v tom, jak mohl vypadat desperát. Takže, sado-maso nečekejte. Jste v kině před 63 lety. Kamera má velice slušnou kvalitu, atmosféra je také odpovídající, herecké výkony s drobným přehráváním byly běžné, a ostatní je dáno technickými znalostmi a rozpočtem. Každopádně prázdné ulice na konci filmu jsou, bez triků, majstrštyk. Klidně čtyři hvězdy.

Ve své době, s tímto obsazením, pod vedením Karla Kachyni film s atmosférou. Byly větší prostitutské počiny, než zrovna tohle. Sloužit na čáře nebylo nenávidět celý svět, ale po složené přísaze, nebylo žádné možná, nebo, já jsem si myslel. . . .  Kdo šel ven, ten také věděl, že bude proti němu stát pohraničník. Nesloužil jsem na čáře a jsem rád, že jsem nemusel řešit, co se komu nelíbí, a proto se chce dostat ven z republiky, a co já s tím. Kamera, hudba, bez chyby, některé herecké výkony a dialogy slabé, nepřesvědčivé, tam to kulhalo. 50%.

Velmi dobrá, herecká sestava. Neustálé špičkování mezi účastníky, trochu náznaku, že i improvizace bez elektroniky by mohla být možná, ale - ale - ale jen kousek. Záběry z "kosmu" fajnový osvěžení", jen ta Itálie byla nějak blizko. Každopádně, kolik takovejch tikajících satelitů je nahoře? Blbý byly a jsou obě strany bez rozdílu. V dnešní době zvlášť. Beru film jako zpříjemnění některého z večerů, dobře obsazený, bez zbytečných faulů, s náznakem k zamyšlení nad dneškem. 65 %.   cyglos

Dlouhý kino, ale příjemná, nevošulená dobovka se skvostným obsazením. Nebyl to navoněnej Podraz, ale také nepodrážím Podrazu nohy. Al Pacino správně vodpornej a nerudnej, De Niro relativní kliďas na každou prácí. Ať si kdo chce, co chce říká . . . herecké výkony, kamera, scéna a rekvizity, střih i zvuk je na 4 hvězdy a kus. Náhled do politiky a všech těch čachrů okrajovej, ale jinak by to patrně nešlo na plátno.  cyglos

Točit film o vysokohorských výpravách nebude žádný med. Dosáhnout věrohodnosti, je docela dřina pro všechny ve štábu. Nemá smysl rozebírat technicky produkční detaily. Nutno souhlasit, že se děj místy vleče docela zbytečně. Rozumím tomu, že na každou horu jde každý sám, se svými myšlenkami, pocity, kořeněnými dřinou. V řadě míst filmu jsou dialogy, které zní nevěrohodně, opakování výzev do vysílačky, když lezu do kopce 45 stupňů a víc, není kyslík, mám co dělat, abych neslít, tak to bych na to taky hodil bobana, nebo bych zaklel jako popelář. Je dobré podotknout, že záběry hor, postaviček, které se v té nekonečné monstróznosti jeví nicotně, je pozitivem filmu. Takže 55 %.

Pustil jsem si film, a po řadě let od prvního shlédnutí jsem si "jinak" vychutnal Menzelovo dílo. Vzniklo v "blbé" době. Bylo po změnách u nás i v Sovětském svazu. Poslední sovětský voják odešel v r. 1991. Svět se měnil a pochopit takový film bylo možné v zemích se zkušeností spojení se SSSR. Dnešnímu divákovi stěží pochopitelné v celé škále viděného díla. Každopádně skvěle odehrané, bezvadně vybraní dabéři, nádherné situace, trefné dialogy. Prostě ruská duše 2.sv války ve vesničce Rudá. 90% bez zardění . . . .

Ani takovej průser, jakým byla a je situace dvou republik bývalého Novoruska, nejde natočit tak, aby byl spokojenej každej divák. Každopádně si myslím, že film vystihuje, co se dělo v době, kdy tihle hodnotitelé "ODPAD" mají dojem, že je to propaganda, jedná se o ukázku "pomocné anexe", jen jsem zacitoval z textu, který byl psán patrně pod nějakým raušem. Pokud někdo napíše do komentáře "suverénní stát", tak by si měl zjistit informace, co je s takovým označením spojené. Jednou, dosti důležitou skutečností by mělo být zaregistrování UK hranic po roce 1991 v OSN. Což se nestalo a tudíž není !!! On dějepis není jen předmět ZŠ do 9 tř. , ale doba jde stále kupředu a nezájem o fakta vytváří "nefakta", která jsem popsal.         Takové kino natočit vyžaduje hodně vlastenectví. Scény hodně věrohodné, vypatlanost útočníků nadmíru zřejmá. Pro toto tvrzení mám argument, stačilo sledovat dění od r. 2014, a není nutné pochybovat. Pokud je dnes někdo zastáncem válkou postižené Ukrajiny, tak bušit do kolejnice v r. 2022 je stejné, jako s tím křížkem po funuse. Všem kritikům, popíračům, zesměšňovačům bych přál posraný trenky, kdyby na ně, v civilních zónách-vesnicích, městech dopadaly rakety z GRADů. Viděl jsem to na Jincích, při ukázkách, v plné salvě, celou baterii. Volové, vite ho..o, co to je. Pokud byste měli možnost si vyměnit potřísněné spodní prádlo, tak byste mohli děkovat Bohu, že jste to přežili.             Filmu dávám 90% za zpracování a výpovědní hodnotu.

Hodnotit "agitku" je vždy dvojsečné. Buďto jsem zamrzlej staromilec odplutého režimu, nebo nesoudným mrskačem s označením filmu za ODPAD. Ani jedno, ani druhé. Morava byla v 50. létech minovým polem. Družstva, společná pole, krávy ve společném kravíně, ale vedle toho vinohrady . . . Kolik povereniků nedojelo ze schůze domů!  Prostě vinohrady byly tabu. Každopádně L.Helge zpracoval scénář patrně nejlépe, jak to šlo. Koza zůstala celá a on se nesnížil filmařsky a režijně. "Hřbitovy jsou plné hrdinů?"  Rozbitá ves, "táhla i netáhla", rozličné vazby. Pántik, patrně straník i mimo filmovou roli, odehrál "bojovníka" se vším všudy. Filmové nepochopení je lepší, než sekerou do hlavy. To by neprošlo schvalovačkou. Kamerové nájezdy, detaily, nenafintěná ves. Opilci, rázné baby. Psal se rok 1959 a i Helge měl doma rodinu, která nežila jen z dýchaného kyslíku. Každopádně Stud 1967, a Bez svatozáře 1963 hovoří o kvalitě režiséra. V tomto díle vyzněla některá prohlášení o společném družstvu ploše a nepřesvědčivě a téměř Prvomájová oslava dožínek byla nepovedeně nacpaná do děje.