topi80

Luxusní sitcom. Nevěřil bych, kolik legrace (a to po několik sezón) lze vytěžit z díla, které je postaveno na tom, jak jsou dva snobští bratři konfrontováni s normálností a klasickým starosvětským chlapstvím svého otce, který místo na operu zajde na baseball, místo archivního vína pije pivo a místo do luxusního apartmánu kdesi na ostrovech vyrazí kempovat a na ryby. Do toho zahláškují i další stálé či epizodní postavy. Vtipné situace obvykle vycházejí z drobných nedorozumění a tvůrci hrají s divákem za mistrného využití všech výdobytků dorozumívacího jazyka klasickou hru na to, jak to ještě trochu víc zamotáme, tudíž jsme svědky toho, jak si postavy ještě nepřímočaře nahrávají, aby situace vyzněla ještě vypečeněji.

Před časem jsem hodnotil odpadem. Ale od té doby jsem viděl spoustu dalších "katastrofických filmů" made in Asylum a musí být k tomuto přecejenom shovívavější. I přes takové perly, jako bylo tělo uvězněné pod lehoučkou poličkou, načež musel hrdina přemýšlet, jak obelstít všechny fyzikální zákony a svou sestru zpod té poličky vysvobodit. I přes liduprázdné ulice Paříže, které se povedlo zřejmě evakuovat během půl hodiny. I přes jednoho inženýrka, který spolu s jedním generálem (který se ještě stihl vykecávat) zachraňuje v kanclíku s jedním notebookem celou severní polokouli. I přes otravné neustálé padání hlavního hrdiny. Na druhou stranu musím uznat, že trocha té katastrofické atmosféry se do filmu přecejenom dostalo, dialogy sice byly tupé, ale vše zachraňoval (ano, zachraňoval hlavní hrdiny, ale i celý film) ledově klidný armádní důstojník se svou naprosto pohodářskou vysmátou novomanželkou. Takže vezmete-li na vědomí, že celá Evropa, kterou je třeba zachránit, se skládá zhruba z 10 lidí a zcela prázdných ulic Paříže, můžete si to jako oddechovku v pohodě dopřát.

Další muškátová romance, i když tentokrát i s výraznou nadstavbou. Dialogy jsou na poměry německých romantických limonád docela vtipné a ne bez zajímavosti, rozesmály mě i scénky s focením turistů, strejda si pěstuje travku a dělá hnusné víno atd... Film se odehrává v zapadlém městečku, kam ještě nedolehl šrumec supermarketů, multikulturní obohacení a další vymoženosti, které dávají zaniknout podobně pohodovým místům po celé Evropě, a je oslavou časů, kdy i na plnění řemeslných zakázek byla spousta času. SPOJLER. Na závěr se film nevyhnul obvyklému nešvaru. Děvče potkalo svého vidláka a toho pána, co na ni čeká ve městě, samozřejmě jako obvykle pustí k vodě. A všichni jsou zase úplně v klidu a v pohodě. Přitom pro děj tohoto filmu nebylo zrovna nutné, aby s tím městským pánem měla nějaké pletky...

Kdybych to viděl v 10 letech (jako jiné filmy), asi bych se válel smíchy. Při sledování před pár dny jsem jen tušil, co asi mělo být na té které scénce vtipné. Opakující se "pesjitrničkusežral" motiv "objeví se holka v plavkách, kluci čumí, holka taky, nějaký průšvih a jedeme dál" byl vyloženě otravný a film nakonec zůstal nedokoukán. Plusy pak mohu dát jen za bezstarostnou atmosféru a krásu a čistotu staré Francie a Španělska, o které si dnes mohou Francouzi a Španělé nechat jen zdát...

Rosamunde se nám tentokrát pustila do příběhu košatějšího, takže místo milostného trojúhelníku nám nabídla dokonce jakýsi pětiúhelník. Na závěr nás dokonce překvapila možností, že to dopadne trochu jinak než dle klasických šablon, což se zčásti i stalo, protože jedna postava se nám polepšila s takovou rychlootáčkou, že se divákovi ani nestačily protočit panenky. Ale jinak klasika. Takže, vypnout mozek, zalehnout k televizi a buď usnout nebo to dokoukat. Jako vždy.

Moc hezký film pro příjemný a poklidný večer. Uvidíte, že holky a kluci myslí tak trochu jinak i to, že my kluci se chováme jako debilové a holky jsou zase pořádně umíněné. Jenže tak to je po věčné časy, takže je to asi správně. Nečekal jsem, že mě film o teenagerské (nebo spíše možná ještě dětské) lásce tak chytne a budu ho sledovat s takovým zaujetím. Kromě originálního způsobu vyprávění a citlivě dávkované romantiky tady boduje též retro atmosféra 60. let. Rád se někdy podívám znovu.

Film má jeden velký problém. Těžko vás totiž může upoutat, jestliže se hned po svém začátku stane zcela předvídatelným a hlavní hrdina odhalí při první příležitosti svou nepřemožitelnost (nechci říkat nesmrtelnost, když je vlastně mrtvý). Co si naopak zaslouží ocenění, je skvělá ponurá atmosféra zločinem a dalšími sociopatologickými jevy nasáklého města v rozkladu.

Z té nepřeberné spousty cestopisů, co na televizních obrazovkách běží, jde o počin, který nejenže velmi výrazně zaostává, ale je vyloženě špatný. Celkové pojetí je natolik povrchní, nedokáže vtáhnout ani do těch nejlákavějších zákoutí světa, místo toho se zřejmě soustředí na rádobyvtipné a žoviální šišlání pánů Bartošky a Donutila, které má být s největší pravděpodobností i vtipné. Hezké kousky světa tam vidět jsou (ještě aby ne), ale tady nehodnotíme krásy světa, ale zpracování, s jakým je to převedeno na obrazovky. Proto dávám odpad, přestože se občas podívám.

Může hudba, filmové zpracování a psychologie hlavní postavy vytvořit tak skvělý film, že úplně zapomenete, že scénář je poněkud přitažený za vlasy? Tento film je důkazem toho, že může. Už samotná zmíněná hudba od mistra Morriconeho v kombinaci s několika povedenými atmosferickými záběry by pozvedla tento film do netušených výšin, ale tady máme ještě neobyčejnou srdceryvnou a slzyspouštící scénu odchytu kosatky doplněnou nářekem velrybího vdovce a zajímavě pojatou cestu do duše kapitána, kterého poznáváte jako nelítostného lovce, aby vám v dalších scénách otevřel svou duši natolik, že už postupně pomstě kosatky přestáváte fandit...

A takhle, milé děti, to nějak vypadalo na Antichartě. Vlastně, tohle bylo ještě mnohem horší. Komedianti, na jejichž filmy dnes chodí v průměru stejně lidí jako na průměrný vesnický hasičský bál, slibují věrnost státní televizi a nedovolí, aby někdo sáhl na peníze, které jejím prostřednictvím proudí i k této hromadě neumětelů. Do toho trochy té kritiky prezidenta (vsadím se, že kdyby se tohle vysílalo před volbami, tak to má Miloš vyhrané už v prvním kole. Jediný světlý bod večera, moderátorka Adéla Banášová, už to neměla šanci tento vodopád projevů neumětelských budižkničemů zastavit.