Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Komedie
  • Krimi

Recenze (245)

plakát

Zombi Holocaust (1980) 

Snímek prakticky stojí jen na nápadu ukázat dohromady kanibaly a zombie v jednom filmu a tím spojit dva velice populární žánry. Nápad je to geniální a dá se říct, že je i dobře zpracovaný, pokud je člověk zvyklý na podobné snímky a pár jich už nakoukal, rozhodně se dobře pobaví.

plakát

Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem (2007) 

Snímek se vleče pomaleji než díla Terrence Malicka a svoji poetikou mně jeho filmy připomněl. Všechny charaktery jsou dokonale propracované a zahrané. Brad je vynikající jako vždycky a Casey Affleck mě totálně dostal. Velkou radost mi udělal i Sam Rockwell, který je jedním z mých nejoblíbenějších herců současnosti. Celý film je nostalgický a klidný. Pomalejší už snad ani být nemůže...to však není na škodu. Ani jedna minuta zde není navíc a jedna po druhé vás vtahují do děje. Co film však pozvedá do totálních nebeských výšin je hudba Nicka Cavea a Warrena Ellise, která perfektně podtrhuje celkové vyznění snímku a skladba Song for Bob, která zazní na samém konci filmu, kdy se Bob zpovídá postavě Zooey Deschanel, je mrazivě nádherná. Jo a cameo Nicka Cavea!!! Prostě pro všechny, kterým nevadí pomalé tempo, smutná nostalgická nálada a monology.

plakát

Werckmeisterovy harmonie (2000) 

A tak se to stalo znovu. Po dokonalém Satanském Tangu Béla Tarr opět ukázal, že i dějově prostý příběh se dá vyprávět naprosto strhujícím a kulervoucím způsobem. Jeho pohled na svět není příliš veselý, ale v každé melancholii, v každé smutné melodii (Mihály Víg) se skrývá špetka naděje a něčeho, co dokáže dojmout (nikoliv však prvoplánově). Jeho filmy jsou neskutečně silné díky atmosféře, která Vás nemilosrdně pohltí a vyflusne na konci titulků. Tarr dokazuje, že i v moderní, přetechnizované a uspěchané době může vzniknout dílo, které je mimo všechen čas a prostor a přitom tak reálné, že se Vám pomalu zadere pod kůži a zůstane tam. Nesnaží se Vás šokovat, nepředvádí krkolomné dějové zvraty nebo ty nejdokonalejší efekty, ale vyvolává ve Vás pocity a dráždí mysl. A kvůli tomu přece opravdové umění existuje.

plakát

Vyvrženci pekla (2005) 

Výborný krvavý thriller plný černého humoru, vynikajících hlášek a drsného násilí, který Zombie zaplnil spoustou zábavných a živoucích postav, které jsou cokoliv, jen ne nezajímavé. Především kreace Williama Forsytha je nezapomenutelná a drsně cool, že zkrátka nejde si ho nezamilovat. I zajímavý nápad, částečně heroizovat partu šílených psychopatů, je rozhodně originální, i když pravda, je poněkud zvrácený a neetický. Tady se však na etiku nebo nedejbože nějakou oslavu bodré lidskosti nehraje. Zombieho svět je zaplněn krutými vrahy a masem na porážku. Musím zmínit i výborný soundtrack, který vytváří nádherný kontrapunkt k násilným orgiím a přívalem sprosťáren, které mě svojí kadencí totálně uzemnily.

plakát

Volání mrtvých (2003) (seriál) 

Překvapivě povedený seriál, který sází na opravdu dobrý hlavní nápad. Je plný napětí i vtipu. Sympatická představitelka hlavní role Eliza Dushku a Zach Galifianakis, jako její pomocník, se skvěle doplňují a težko věřit, že i Jason Priestley dokáže pobavit. Lahůdka pro všechny, kdo mají rádi cestování v čase a řešení problémů s příčinou a následkem.

plakát

Vítej v džungli (2007) 

Poměrně nadějná snaha o obnovení kanibalského žánru, která je bohužel nepříliš zvládnutá, co se realizační stránky týká. Handycam look je osvědčený a působivý prvek, ale tady je bohužel tak násilně naroubován, že podráží nohy uvěřitelnosti celého příběhu. To ani nemluvím o důvodu, proč vlastně se čtveřice vysoce nesympatických lidí vydává do pralesa, který je stupidní a na hlavu ťukající blábol. Je až neuvěřitelné, jak doslovný se snaží scénář být a rádoby amatérské záběry, které působí jakkoliv, jen ne realisticky, tomu dávájí korunu. Najde se zde však pár opravdu působivých a děsivých scén, které jen dokazují, že tento snímek mohl být opravdovou peckou. Kanibalský žánr mám moc rád a hodnotím i snahu za jeho oživení. Bylo by lepší, kdyby se o to pokusil někdo zručnější, ale pořád je to o několik tříd výš než kanibalské telenovely Bruna Matteie.

plakát

Vetřelec: Vzkříšení (1997) 

Jeunet vytvořil podivně bizarní a bezvýchodný vesmír, který oproti předchozím dílům snad ještě více potemněl. Film se nevyhýbá drsným brutálním scénám a hustá atmosféra, která jím prostupuje, stáhne nejedno hrdlo. Zároveň dokáže být i akční a vtipný. Ač jde o klasický syžet se skupinou lidí, které v uzavřeném prostoru ohrožuje krvelačná zrůda, rozhodně se nedá říct, že by byl zatuchlý. Právě skvělý výběr herců, nádherně ponurá atmosféra, zvrácená nápaditost, osobitá režie a výborná hudba Johna Frizzella dělá z tohohle snímku důstojného zástupce jedné z nejlepších filmových sérií.

plakát

Uvnitř (2007) 

Neuvěřitelně nudný snímek,který postrádá jakoukoliv atmosféru a náznak nějaké filmařské invence. Francouzi umí depresivně brutální bezvýchodné horory, ale tentokrát zbyla jen prázdná forma. Postavy nemají absolutně žádný psychologický základ a nejsou zajímavé. Hlavní atrakce francouzské nové hororové vlny je nekompromisní brutalita a překračování sexuálně násilných tabu. Což o to, násilí je v tomto snímku habaděj, ale bohužel je tak otupující a vlastně tupé a prvoplánové, že nedokáže ničím překvapit, natož šokovat. Je spousta snímků, které na záplavách krve a perverznosti stojí, ale dokážou nabídnout i něco víc, než jen audiovizuálně vytříbenou prázdnou škatuli, která si hraje na něco čím chtěla být, ale bohužel není. Krvavé? Ano...ale to je asi tak všechno. Navíc naprosto nelogické a těžko uvěřitelné chování postav dělá z celého filmu nechtěnou frašku. Zbývá jen Béatrice Dalle, která je démonicky krásná, ale myslím, že i v takové nedějové šílenosti jako je "Miluji tě k sežrání" měla možnost předvést víc.

plakát

Vetřelci vs. Predátor 2 (2007) 

Jednička mi přišla neuvěřitelně sterilní a dá se říci nudná. Od dvojky jsem čekal víc a dostal jsem ještě víc sterility a nudy. Nevím proč, ale od doby, co se vetřelci a předátoři začali předvádět na plátně společně, mě přestali bavit. Film jsem viděl před měsícem a už si ani nepamatuji proč jsem ho dokoukal. škoda

plakát

Útok z hlubin (1999) 

Žraloci se zde chovají jako krvelační blázni, ale pokud člověk přistoupí na pravidla hry, může se docela dobře pobavit. Já jsem byl nadšením bez sebe. Jde vlastně o klasické schéma, kdy je skupina lidí v uzavřeném prostoru honěna monstrem (nebo monstry). Jsou zde dechberoucí akční scény a hezká hudba Trevora Rabina. Taky ždibek toho napětí se možná najde. Každopádně...tenhle film jede od začátku do konce. A boření klasických schémat, koho nechat zemřít a koho ne (a koho až dýl), mě nadchlo. Jo a Saffron Burrows to moc sluší.