Carnosaurus

Snímek ztroskotává na mluvící opici, která ho shazuje o třídu níž, ale jinak jde o solidní dobrodružnou jízdu s několika geniálními scénami (ostřelování letadla, souboj s hrochem, první setkání s šedými opicemi). Tenhle film zkrátka nepouští nohu z plynu a i když, kvůli té mluvící opici, občas zklouzává k infantilitě, není důvod ho pohřbívat celý. Musím ještě vyzdvihnout krásnou hudbu Jerryho Goldsmithe. V hodnocení se projevila i nostalgie a vzpomínky na dětství, kdy jsem se bál do sklepa kvůli šedým opicím a Carnosaurům, ale to je teď pryč a film si v mých očích drží stále stejně dobrou úroveň jako před lety.

Nostalgie z dětství, která ne a ne odeznít. Je to taková roztomilá blbinka, která se však podle mě může pyšnit slušnou atmosférou. Najde se zde i pár (chtěně) zábavných míst...např. souboj dinosaura s bagrem má grády. Byly doby, kdy jsem se bál, že při cestě do sklepa pro brambory mě sní Carnousaur, a to už něco znamená. Teď už se Carnosaurů nebojím, ale přesto si myslím, že je to snímek, který stojí za pozornost. Je spousta mnohem horších filmů (třeba Carnosaur II? :)

Nejlepší film všech dob. Teda pro mě.

Snímek je spíše dobrodružný survival horor, který se rozhodně neopírá jen o prvoplánové brutální násilí, ale daří se mu navodit atmosféru a co do působivosti je to podle mě "nejlepší kanibalský horor všech dob". Samozřejmě Cannibal Holocaust je geniální, ale v úplně jiném smyslu. I když se zde nabízí srovnání, podle mě jsou tyto dva filmy od sebe hodně vzdáleny a to nejen přístupem k vyprávění, ale i celkovým vyzněním. Mě rozhodně víc sedl tento dobrodružnější přístup k věci, který není sice tak inovativní, ale je to sakra nářez.

I po osmém shlédnutí stále jeden z nejlepších hororů všech dob. Snímek je neuvěřitelně depresivní a bezvýchodný. Plynule přechází od pečlivého budování atmosféry a náznaků plíživého děsu ke krvavému masakru s perfektně načasovanými lekačkami a přívalu stále nových a svěžích nápadů a postupů. Po zvukové stránce mistrovké dílo. Kamera je mimořádně přesvědčivá hlavně díky střídmému svícení, kdy je tma opravdovou tmou. Hudba Davida Julyana má děsivě melanchlický náboj a chvílemi perfektně cituje Morriconeho téma k "The Thing", ale rozhodně ho nevykrádá. Neil Marshall tímhle dílkem spáchal jedno z největších filmových překvapení, které má v sobě všechno, co si může fanda pořádných hororů přát.