Carnosaurus

Ten nejsušší humor a naprosto ujetí hlavní hrdinové, kteří si však i přesto dokážou získat divákovy sympatie. I přes značnou mimoňovitost se nedá říct, že by seriál byl naprosto šílený, jak se občas v dílech s podobnými hrdiny stává. Spíše se zde díváte na běžné problémy pohledem dvou zcela nezúčastněných chlapíků, jejichž vnímání světa vnáší do jeho všednosti nesmírnou dávku vtipu a zároveň laskavosti a hravosti. Brutálně originální seriál, který si určitě zaslouží pozornost.

Flash Gordon je masér. Ornella Mutti je nádherná a film zábavný a skvěle ulítlý. Scéna, ve které to Flash napálí s raketou do paláce, je famózní. Je dobře, že snímek se nebere příliš vážně a vyhýbá se tak nechtěné trapnosti.

Vcelku příjemná oddychovka, která funguje výborně jako kulisa ať už člověk dělá cokoliv. Moderátoři jsou sympatičtí a soutěžící zajímaví. Baví mě poslouchat ty jejich patetické proslovy a prostoduché machrování. Samozřejmě jsou zde i v pohodě soutěžící, ale to se člověk zase tolik nepobaví.

Tento film je velice efektní podívanou, která měla všechny předpoklady k tomu, aby mohla autenticky vyjádřit problematiku a diváka vtáhnout do příběhu a celkové atmosféry prosycené strachem a nejistotou. Bohužel se tak nestalo. Příběh není totiž vyprávěn filmovým jazykem. Divák nemá šanci se ztotožnit s postavami a důvody jejich chování, protože vše je jim jen suše naservírováno v komentáři, který se line celým filmem. Nemám nic proti vypravěčům ve filmu, ale v tomto případě jde o extrém, který zkrátka působivost snímku pohřbil. V komentáři jsou dokonce vysvětlovány i myšlenkové pochody a vlastnosti hrdinů a celé se to veze tak nějak povrchu, takže divák zůstává stranou a nemůže si udělat svůj vlastní názor na tu či onu postavu. Vše je jen suše konstatováno a my jsme ochuzeni o opravdové emoce a opravdovost je podle mě u podobných filmů, které se snaží o autenticitu, to nejdůležitější.

Nejde o komedii, která vás připraví o bránici. Je to nesmírně laskavý snímek, který sedne málokomu. Některé scény se vymykají zdravému rozumu, ale jsou podány s nesmírnou galancí a citem pro načasování, že nezbývá než žasnout jak málo někdy stačí. Hlavní hrdinka je křehká a zranitelná. Vyvolává určitou lítost, ale na druhou stranu je laskavá a milá, takže si ji divák snadno oblíbí. Jemaine C. z Flight Of The Conchords byla skvělá volba. Režisér pečlivě buduje podivný vztah těchto dvou zcela odlišných lidí a právě výběrem hlavních představitelů se mu to daří s absolutní precizností.

Povídkový film, který není strašidelný a není v něm snad jediná lekačka, ale atmosféra, která se jím line je hustá a bezvýchodná. Může se zdát, že ve Vás snímek nic nezanechal, ale ta nepříjemná husina a podivné mravenčení v žaludku není jen tak.

Tvůrci se očividně snažili celý film stylizovat do sedmdesátkoosmdesátkového hávu. Úvodními titulky počínaje, závěrečnými konče. Každý detail, včetně oblečení i automobilů, je jako vystřižený z tohoto období. Tempo vyprávění se plazí jako šnek a Vám nezbývá než sledovat osudy mladé studentky ve zvláštních riflích, která se potýká s neutěšenou finanční situací. Co se může jevit jako pomalý rozjezd, je ve skutečnosti jenom prostor pro budování husté atmosféry, která se shlukuje sice nenápadně, ale o to víc Vás na konci zaskočí a mile překvapí. V dnešní době, kdy spousta hororů sází na šílené střihy a brutální násilí (nic proti tomu), se Dům ďábla jako vánek prohání zapšklou žánrovou škatulkou a čistí vzduch. V jednoduchosti a úspornosti je síla, což pro horor platí dvojnásob. Musím zmínit i vynikají zvukové efekty a výborné herce, kteří Vám přirostou k srdci, pokud se Vám ho nepokusí zaživa vyrvat z těla. Spousta lidí si při sledování připadá jako při čekání na Godota, já se ho však dočkal a tenhle milý výlet do minulosti nemůžu už pár dní pustit z hlavy.

Film se mi líbil do té doby, než přešel do akčního módu a veškerá ta podivně nekomfortní atmosféra se rozplynula jako naděje, že sledování tohoto snímku bude prostě neopakovatelný zážitek. Nevěděl jsem co mám od tohoto filmu čekat a co si mám o něm myslet a to se nezměnilo ani po jeho shlédnutí. To se mi stává málokdy. Možná, že to nakonec byl neopakovatelný zážitek. Jen se těžko rozhodnout zda v dobrém či špatném slova smyslu.

Film z dob, kdy ještě Rob točil první ligu. Tenhle film má sice ve scénáři pár dírek, ale vše zachraňuje tíživá atmosféra, sympatický hlavní hrdina a naprosto geniální hudba (Randy ani jinak neumí). Film sice postrádá jakýkoliv náznak nadsázky a tlačí na tu nejvážnější strunu, ale pro fanoušky katastrofických filmů a Sylvestera jde prakticky o povinnost. Tenhle snímek je nedoceněný až hanba.

velké zklamání.... Každý náznak napětí utne Umberto v tom nejlepším a místo toho nám servíruje trapné dialogy a blbé postavy, které strkají samy hlavu na špalek. Což o to, u podobných snímků je to zvykem, ale tady je to dovedeno do extrému. Je to celé takové těžkopádné a nemá to koule. Z celého snímku můžu zmínit jen jednu scénu, která hraničila s genialitou a dokonce jsem se u ní i bál, ale to je na celovečerní film hodně málo. Je zde spousta slibných náznaků, které jsou okamžitě pohřbeny pod nánosy nudy a nechtěné komičnosti.