Lupes

Problém scénáře i knižní předlohy je bohužel sám autor. Josef Formánek totiž nenapsal drama o lidech bojujících s alkoholem, nepředstavil hlubší studii postav ani nesestavil pestrou mozaiku lidských osudů, pohnutek a souvislostí. Podstatou jeho textu je zřejmě jen obdiv Josefa Formánka k Josefu Formánkovi. Důsledkem je, že při závěrečném doslovu na pozadí sladké rodinné fotky samotného autora marně lovíte v paměti tváře postav, jejichž osud se dle textu naplnil tragicky. Lidské osudy stávají se tu jen jakousi neosobní informací, kulisou, a byť jsou zahrané povětšinou výborně, namísto soucitu, lítosti a dalších emocí nesou se na vlně lhostejnosti. Dobří holubi se tu (bohužel) nevracejí, což nemusí být zákonitě špatně. Namísto příběhu o despocii moci mohli bychom pro změnu sledovat příběh o despocii alkoholu. Očekávání však zůstává nenaplněno a radost je vystřídána smutkem nad promarněnou příležitostí. Formánkově scénáři se paradoxně nedostává hloubky o to víc, oč ji svými monology deklamuje. Příběh je sice plný mouder, poezie a Duškovy mystiky či esoteriky, jako celek však působí prvoplánově, povrchně a slouží účelu jedinému: Představit nového Manna, Becketta či Hemingwaye. Jenže zůstává jen starý Formánek. Jím předložené tajemství života je nakonec soudobě povrchní a prosté: Vše vyřeší maraton! // Filmu samotnému prospívá hudba; originální (byť trochu rušivý) je střih a časosběrné záběry; herecky nejsilnější jsou pak Švehlíkovy výkony ve chvílích alkoholických delirií. Je jich však poskrovnu a jako většině filmu jim chybí kontakt s realitou. Zarazí nejen alkoholikem obývaná, uklizená a vybavená chalupa s bourákem na zápraží, ale i sociální a etnická skladba pacientů léčebny. Kde jsou Cikáni (že by honba za korektností?), proč absentují bezďáči či trosky, jimž alkohol poškodil inteligenci ba dostal je za hranu zákona? S chlastem jako by měla problém jen vybraná společnost bílých intelektuálů, sportovců a podnikatelů, jejichž boje s démony se povětšinou odehrávají v dostatku a bohatství. A jelikož i prostory léčebny jsou situovány do luxusního zámečku, kde nechybí ani jízdárna, člověku se chce až začít chlastat; vždyť kdo by nestál o takovou nóbl "dovolenou" ve vybrané společnosti?

Skvělý počin tzv. Nové vlny. Mistrné herectví Somrovo, živočišnost Lanďákova, k tomu nadčasově zachycená maloměšťácká povrchnost, intelektuální snobismus, přízemní materialismus. Možná dnes více cestujeme, ale jinak jsme stále stejní. Jenže Páral s Bočanem nevolí zžíravou kritiku a na poplach bijící agitaci, ale smířlivý a shovívavý tón s jistou dávkou pochopení. Uprostřed nesnesitelných aktivistů přináší tento filmový počin kritiku s lehkostí, klidem a humorem. Ozdobou jsou prvky chaplinovské grotesky. A dialogy? Skvostné. např. rozhovor jedné z mileneckých dvojic: On: "Skončeno. Konec. Skončí to. Snad to skončí." Ona: "Beckett... A nezlob se, už musím jít, jestli chci stihnout nákupy." On: "To je Páral!"

Tak jasně že to má být Tarantino! Jen tomu chybí... Tarantino. Nicméně scénář je skvostný a v ledasčem připomíná klasiku tohoto žánru. Chtělo to méně papundeklu, patosu a rodinných scének. Také trochu střihu. A lepší režii. Ze sr...ek poslední doby byla tohle paradoxně ta nejmenší.

Spáčilová se zbláznila! Jejích 75%, hysterie v TOP 20 a naprostý nedostatek jen trochu snesitelného materiálu v letních kinech mne vyhnal na tento odpadový kousek. Jasně, všechny atributy jsem očekával. Patriotismus, heroismus, absenci reality, kýč, americký egoismus... A tušil jsem, že se přidá něco korektnosti a tedy i černých pilotů a samozřejmě pilotek (pouze 1 ??), zároveň se však nepodíváme do tváře jedinému tomu špinavci ohrožujícímu svým uranem světový mír. Výsledek ovšem předčil mé očekávání a toužebně vyhlížená chvilka napětí nepřišla. Kupa klišé měla být narušena např. angažováním rakovinou poznamenaného Vala, i zde šlo ale o reklamní trik a těch 60 sekund bylo opravdu jen propagačních. Inu, opáleným a vyprseným panákům (a jedné panence do počtu) by kazil image. Shledal jsem jediné pozitivum: Ústřední a dlouho připravovaná sexuální scéna se zvrhla v obyčejný, laskavě vyhlížející rozhovor, a já jen doufám, že se tak stalo přiměřeně věku aktérů a nikoli pod nátlakem feministek.

Pro mne další velké zklamání z přeceňovaného režiséra. Naprostá tuctovka béčkového zakončení, bez jakékoliv rafinovanosti i avizované prohnanosti. Očekáváte-li postupné odhalení vlka v rouše beránčím, chcete-li překvapivé zvraty, duchaplné dialogy, neurčitý pocit, že tu není něco v pořádku... vůbec si to nepouštějte. Nic z předešlého film neobsahuje. Naplněn je spíš žánr komediální, absurdním humorem zavání např. americký způsob, jak představit intelektuála: Negramotný mukl a násilník se ve vězení naučí číst, vytetuje si na záda kříž na způsob vah spravedlnosti a začne citovat Nietzeho. "Ha, intelektuál!" řekne si průměrný Američan, a Čech dodá: "Pepa je doktor, taťko?"

Celé trilogii je po právu vyčítána absence syrovosti, uhlazenost a kostýmní či dobové nepřesnosti. V tehdejší době padlo vše za oběť cílové skupince nezletilé mládeže a Bartoškova holá hruď skutečně vzbuzuje rozpaky. Ale dále už jsou jasná pozitiva. Výborná Liškova muzika navozuje tíseň a brání sentimentu, ve druhém dílu trilogie např. skvěle podtrhuje zahánění smrti a dodává mystický význam. Schmidt byl nadějný režisér, kterému Normalizace ubrala svobodnému rozletu, v pojetí detailů podtrhuje jeho práci i velezkušený Macák. V neposlední řadě je dobrá i dějová linka, které notně ublížilo rozdělení na tři díly. Dohromady působí konzistentně a trilogie by se měla promítat po sobě, nebo sestříhat do jednoho celovečerního díla. Souhlasím s tím, že poslední část je pak nejlepší, navzdory neuchopené příležitosti reálného zobrazení pravěké "bitvy" odhaluje syrovost i jiným způsobem. Je to mrazivý chlad v mezilidských vztazích, rodová nevraživost, kmenová nepřátelství, lidská tvrdost. Inu, homo homini lupus.

Celé trilogii je po právu vyčítána absence syrovosti, uhlazenost a kostýmní či dobové nepřesnosti. V tehdejší době padlo vše za oběť cílové skupince nezletilé mládeže a Bartoškova holá hruď skutečně vzbuzuje rozpaky. Ale dále už jsou jasná pozitiva. Výborná Liškova muzika navozuje tíseň a brání sentimentu, ve druhém dílu trilogie např. skvěle podtrhuje zahánění smrti a dodává mystický význam. Schmidt byl nadějný režisér, kterému Normalizace ubrala svobodnému rozletu, v pojetí detailů podtrhuje jeho práci i velezkušený Macák. V neposlední řadě je dobrá i dějová linka, které notně ublížilo rozdělení na tři díly. Dohromady působí konzistentně a trilogie by se měla promítat po sobě, nebo sestříhat do jednoho celovečerního díla. Souhlasím s tím, že poslední část je pak nejlepší, navzdory neuchopené příležitosti reálného zobrazení pravěké "bitvy" odhaluje syrovost i jiným způsobem. Je to mrazivý chlad v mezilidských vztazích, rodová nevraživost, kmenová nepřátelství, lidská tvrdost. Inu, homo homini lupus.

V prvé řadě je třeba si přiznat, že to vůbec není pro děti. Zase jednou předělávka filmu světa dospělých do animované podoby. V ději, logice, motivaci i rádoby moralizování na téma přátelství se ztratí i člověk s občankou, dětem se tak opravdu líbila jen scéna s koťátkem (trochu málo na rodinný film). Chcete-li do svých potomků vkládat už od raného dětství hloupá klišé amerických komediálních thrillerů na téma profi lupičů, zde je další příležitost k degeneraci. Pokud ale děti zůstanou doma, možná si nepočetná skupina s vyšším IQ užije první třetinu jako stylovku, za kterou si jednu * počin zaslouží.

Úvodní povzdech: český název filmu vymýšlel opravdový blb. Dál už jen samá chvála. Nejen že to snese srovnání s podobnými legendami z opačné strany světa, ono to v lecčems Hankse a spol. předčí. Zpočátku je to zábavné, rozdílné povahy obou hrdinů jsou kořením příběhu a rozhodně si je nespletete (v amerických obdobách jsou všichni ti chlapci jako ze žurnálu, tedy občas nerozeznatelní). Postupně přibývá napětí, komplikace jsou dávkovány s gradací, přesto střízlivě a věcně (až na závěrečný doják ve zmrzlé tajze). Člověk by ani nevěřil, kolik napětí způsobí docházející kyslík, a jaké odvahy je třeba k puštění obyčejného madla - jediné (a pofidérní) jistoty v nekonečném vesmíru. Vyprávění zůstává po celou dobu srozumitelné a přehledné, aniž by ovšem ubíralo ze složitosti problému a cílilo na lobotomií postižené fandy Marvel studios. Osobního života je přiměřeně a na city útočících rodinných a rodičovských vztahů podobně jako u konkurence. Záběry třepetající se sovětské vlajky evokují sice podobný patriotismus hvězd a pruhů zpoza oceánu, zobrazená sovětská realita ovšem veškerý sentiment relativizuje. Hlavní hrdina tak vzpomíná na dětství třídního nepřítele a možnost obětování kosmonautů zneklidňuje od prvních minut filmu. Ruské myšlení shrnuje ostatně nejlépe hlavní konstruktér Sergeje Koroljov (mimochodem mistrně zahraný): "Náš národ od narození létá v okovech. Co uděláme, když nám je sundají? Ztratíme rovnováhu..."

Mlžný filtr má navodit atmosféru První republiky, a já naprosto chápu nostalgickou tesknotu uprostřed socialistické šedi. Okázale na odiv se staví přepych a noblesa bohaté vrstvy, do jejichž kategorie tak nějak nelogicky zapadá i hlavní hrdina. Představitelé mafie tu distinguovaně popíjejí čaj s panem inspektorem a člověku se najednou zasteskne po pánech inšpektórech rady Vacátka, po té nuzotě, která se přece dokázala radovat ze života. Tohle je kýč, normalizační nostalgii dnes rozfoukal vítr zazobaných vrstev, ve kterých je navzdory pozlátku noblesy pramálo. Nereálnost postupně probleskuje i z této rozostřené nadsázky, kde páni četníci působí jak ochranka policejního seladona, který se bůhvíproč koupe v šatech. Detektivka? Ani náhodou. Dobová črta? Taky vedle. Vyšetřovatel ala Nová vlna českého filmu? Ani to bohužel ne. Další Kodetův "český Maigret"? I tady jsme vedle. Zbývá sociální drama, které má však (krom bídného bytu v pavlačovém domě) až příliš růžové brýle. I ta rozostřená kamera leze nakonec pěkně na nervy.