Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dobrodružný
  • Animovaný

Recenze (563)

plakát

Anglický pacient (1996) 

On je to pěkný film, ale podle mě mírně přeceňovaný. Samozřejmě, po technické stránce je film bravůrní (ono se ani od Anthonyho Minghelly nic jiného čekat nedá), skvělí herci, ale obsah mi přijde slabší a navíc je film možná zbytečně tak dlouhý. Nj, já prostě nedám dopustit na režisérův druhý majstřík "Návrat do Cold Mountain", vím, že se mnou spousta nemusí souhlasit.

plakát

Anna Karenina (2012) 

Anna Karenina nemá emocionální sílu Pokání, ani ten neodolatelný půvab Pýchy a předsudku, přesto mě Joe Wright znovu dokázal dočista omámit, znovu jsem celé dvě hodiny nevěděla o okolním světě. Kdo čeká nějaké velké melodrama, je na omylu. Anna Karenina se snaží vyhýbat patosu a kýči a nutno říct, že se jí to daří. A navíc toto je verze i pro ty, kteří u podobných filmů obvykle zívají, zásluhu na tom má až zběsilé tempo, které se u klasických dobových dramat často nevidí. Od první minuty se obraz nezastaví, kolem hlavních postav vše tančí, komparzisté i místnosti, kterými prochází. Celé to divadelní pojetí diváka pohltí a po chvíli mu připadá, že i on sám je na jeviště, že právě to je skutečný svět. Přechody z interiérů do exteriérů jsou vyřešeny skvěle a dávají dokonalý smysl. Není to film bez chyb a je mi jasné, že především milovníci díla Tolstého budou mít výhrady, film se nezabývá náboženstvím a zemědělstvím, které tvoří velkou část knihy, jednotlivé příběhy zde nejsou úplně propojeny, především u příběhu Kitty a Levina (sám o sobě je to příběh krásný) není prohlouben vliv osudu Anny a v rámci celého kontextu tam tak moc nezapadá. Já se však ptám. Copak by šlo tak obsáhlé dílo natočit lépe? Oceňuji, že se alespoň nějaká verze zabývá i postranními liniemi a pak je to tu ten Joeův vizuál, opět jsou zde scény, které berou dech a které bych mohla sledovat pořád a pořád (taneční scéna), k tomu úžasná kamera, hudba a znovu se potvrdilo, že Keira podává ty nejlepší výkony právě pod Wrightem. Takže opět můžu Joe Wrightovi poděkovat, ten člověk vážně točí filmy pro mě a Hannu už mu odpouštím.

plakát

Ant-Man a Wasp: Quantumania (2023) 

Nemyslela jsem, že to může být horší než čtvrtý Thor. Přitom ze začátku jsem si říkala, že půjde o neurážející marvelovku. Na to, že se to bude celé odehrávat před green screenem, jsem byla připravená, na co jsem ale připravený nebyla - MODOK. Jak tohle vůbec mohlo u marvelu a přes všechny ty schvalovací procesy projít? Něco tak hnusného jsem už dlouho neviděla, v momentě kdy se objevil na scéně, nemohla jsem tento film dál brát vážně. No a závěrečná půlhodina je jeden velký bizár s opravdu velmi špatně napsanými dialogy, nedalo se ani smát, spíše mi bylo líto všech zúčastněných. Škoda Kanga, který je opravdu výborný záporák, ale bohužel ho dali do špatného filmu. Marvel bude mít co dělat, aby tenhle přešlap napravil.

plakát

Argo (2012) 

Co mi na politických thrillerech poslední doby často vadí, je ta jejich složitost, kdy je tam nacpáno velké množství složitého okecávání kolem politického pozadí, ale divák si nikdy nedokáže udržet plnou pozornost a za chvíli se musí zastavit a přemýšlet o dialogu, který byl veden předtím, aby pochopil momentálně probíhající scénu. Ben Affleck na to šel mnohem jednodušeji, jeho přístup mi velmi sedl, složité okecávání vynechal úplně, ale i tak to dokázal podat způsobem, že divák po celou dobu chápe, co se děje a dokonale rozumí celému pozadí. Řemeslně jde o vysoce kvalitní film, úžasná dobová atmosféra, kamera, hudba, Ben zkrátka znovu dokazuje své kvality a proč se každý na jeho filmy tak těší, navíc si zde zahrál jednu ze svých nejlepších hereckých rolí. Přesto však jako celek je pro mě Argo mírným zklamáním. Poslední půlhodina pro mě nebyla takový nervák, jak asi měla být. Na to, že se film v posledních minutách tváří, že hlavní sedmička prožila bůhvíco, tak pro mě to celé šlo až moc hladce a mnohem větší hrdinové byli ti další lidé v zajetí, možná tato má výtka není zcela na místě vzhledem k tomu, že je to natočené podle skutečných událostí, ale tyhle pocity u mě po skončení filmu převládaly. Ale jde o dobrý film, který jsem si užila.

plakát

Argylle: Tajný agent (2024) 

Nejslabší Matthew Vaughn. To, že se celý příběh bude muset brát s velkou nadsázkou, jsem samozřejmě čekala, Vaughn to však vždycky dokázal tak skvěle vyvážit tou jeho dravou režií a neskutečnou hravostí, ale tady jakoby to točil někdo úplně jiný. Ta režie vůbec není dravá, celé je to takové unylé a bez šťávy. Scénář je k tomu opravdu hloupý a po chvíli mě to vlastně úplně přestalo zajímat a všechny ty zvraty už spíše ještě více unavovaly. K tomu všemu mi zde vůbec neseděla Bryce Dallas Howard v hlavní roli. Moc doufám, že Vaughn si jen vybral slabší chvilku (kterou už ale měl i u předchozích Kingsmanů) a brzy se vrátí v plné síle, protože já osobně tomuto tvůrci stále hodně fandím.

plakát

Arizona Dream (1993) 

Na tomto filmu mě zaujala více jeho forma, než jeho obsah, na jednu stranu jsem filmem fascinovaná, ale na druhou jsem se stále nemohla do filmu úplně položit. Hodně se zde střídají nálady, chvíli se divák směje a vzápětí utírá slzy. I několik dnů po zhlédnutí nemůžu film úplně vyhnat z hlavy, rozhodně na tom něco je a každý si z filmu může něco odnést. Velká poklona především za scénu v bouřce, při které mi stály všechny chlupy na těle. Už jen díky této scény si budu muset vyhledat další filmy režiséra Kusturica.

plakát

Atlas mraků (2012) 

Atlas mraků je úchvatné filmové dílo. Film tvoří šest příběhů, všechny nám jsou představeny v první půlhodině, pokud diváka během této půlhodiny film nevtáhne, patrně ho čekají tříhodinová muka, protože po této půlhodině, kdy je nám představena základní kostra všech příběhů, přestanou platit všechna pravidla. Film skáče mezi příběhy, z minulosti do budoucnosti, jeden herec hraje šest postav, muže i ženy a střídají se různé filmové žánry a to během pár minut. V tomto všem se však divák neztrácí a na to je potřeba velký vypravěčský talent, který bez debat Wachowští a Tom Tykwer mají. Téměř tři hodiny divák hledá souvislosti jednotlivých příběhů a snaží se dát si to do jednoho obrazu, toto hledání mě na filmu strašně bavilo, a když už přišel ten moment rozuzlení a pointa, já ztratila dech a jen se mi chtělo někam utíkat a hrozně brečet. Poslední minuty za doprovodu ústředního hudebního motivu patří k mým nejintenzivnějším filmovým zážitkům tohoto roku. Forma je absolutně odzbrojující a nic se jí už letos nevyrovná. Pátou hvězdu ještě nedávám, protože tento film musím v kině navštívit ještě jednou, jelikož u tohoto filmu nikdo nedokáže vstřebat vše během prvního zhlédnutí a já chci, moc chci chápat všechna propojení a souvislosti, na to mi ale možná nebude stačit ani to druhé zhlédnutí. Bravo. O den později: Tak jo, stačil mi jeden den a tu pátou hvězdu přidat musím, s větším odstupem jsem filmem fascinována pořád víc a víc, a když už nedat plný počet tomuto filmu, tak kterému.

plakát

Avatar: The Way of Water (2022) 

Opravdu nejde moc co vytknout. Všichni víme, že děj a scénář je taaaaak strašně prosťoučký, ale James Cameron je mistr vypravěč, on je prostě král těhle velkých blockbusterů a moc dobře ví, jak pracovat s klišé a jak diváka vtáhnout. Ten film má více jak tři hodiny, ale pocitově mi to přišlo tak o polovinu kratší, nenudila jsem se ani minutu. Vizuál bere dech, člověk nemůže ani uvěřit, že se 90% filmu točilo před zeleným plátnem a ne někde na jiné planetě, především pasáže pod vodou jsou vypiplané do nejmenšího detailu. Jediná výtka směřuje k hudbě, Horner opravdu značně chybí a nejsilnější momenty jsou ty, kde se právě používají hudební motivy z prvního dílu. Myslím si, že to uvidím v kině ještě jednou a je dost možné, že přidám i tu pátou hvězdu, když se totiž podívám na další blockbusterové filmy, kterým jsem letos dala 4*, tak mám pocit, že buď musím dát Avatarovi o jednu hvězdu více, nebo těm ostatním hvězdu ubrat, tohle je vážně o úrovně výše než třeba všechny marvelovky čtvrté fáze. Když se před lety oznámilo, že Cameron bude točit další čtyři Avatary, říkala jsem si, jestli to není škoda, že takový režisér se zaseká u jednoho projektu, ale teď mi dokázal opak a já už se teď těším na další.

plakát

Avengers (2012) 

Avengers jsou především prvotřídní zábavou. Každý fanoušek komiksů musí být zákonitě z filmu úplně nadšený už jen díky tomu, že může své oblíbené hrdiny vidět pohromadě na jednom plátně. Celý film sází především na akci, efekty a hlášky. Myslím, že nic jiného nikdo nečekal a snad ani nechtěl. Já dostala přesně to, co jsem chtěla. Film má od začátku do konce skvělé tempo, nudit se divák rozhodně nestihne, akce je především ve druhé polovině skutečně monstrózní a kdo sledoval nějaký seriál Josse Whedona, tak přesně věděl, jaký typ humoru ho čeká a v tomto Joss nezklamal, humor ve filmu funguje na jedničku a i díky tomu se divák v kině velmi dobře baví. Ještě se mi hodně líbilo, jak Joss umí pracovat s postavami, žádná postava zde není navíc, každá má v týmu své jasně dané místo a každá plní svůj účel. Mě si nejvíce získal Mark Ruffalo a jeho Hulk. Hodně povedený a především zábavný film, na který do kina určitě vyrazte.

plakát

Až na dno (2017) 

Film, který by se dal rozdělit na tři části. Ta nejlepší je jednoznačně úvodní část v hotelu, romantická linka funguje, mezi Jamesem a Alicií nechybí chemie a na to jejich milostné oťukávání se dívá moc dobře. Ovšem ty další dvě části, kdy už jsou hrdinové rozděleni, jsou zoufale nudné. Vážně, celé je to natočené s absolutním nezájmem. Nemohla jsem v těch jejich osobních liniích najít vůbec nic a vlastně jsem jen čekala na závěrečné titulky. Je to škoda, protože Alicia a James jsou dva výborní herci, kteří si zaslouží lepší projekty. Jeden z těch filmů, který vážně nemusíte vidět.