Natascha

Jestli někdo nechápe a nemá rád současné Lynchovy fantasmagorie, měl by se podívat na tohle. Pak by pochopil, že pan Lynch byl v mládí psychopat, který se ve vyšším věku konečně dokázal přiblížit myšlení ostatních lidí, protože ve srovnání s Abecedou (a ostatními kraťasy) jsou jeho novější filmy úplně normální.... Na člověka to jistě zapůsobí svou syrovostí a s emocemi to něco málo udělá, ale na druhou stranu si řeknete, co to doháje znamená? Asi nic moc, zní odpověď.

Neuvěřitelně vtipný snímek plný ujetých postaviček a nějakou tou vážnější myšlenkou v pozadí. Zobrazit karmu jako týpka v červené teplákovce (případně žluté - každý má asi svou barvičku:-) je ptákovina nejtěžšího kalibru a trošku mi to zavání znevažováním buddhismu.... No co, bylo to super!

Takový neoriginální, trochu přeplácaný, předpovídatelný thriller, který ale nenudí a pěkně odsejpá. Steve Coogan je fajn, Rebecca Romijn umí špulit pusu.

To je úlet:-D

Občas stačí mít jako základ silnou událost, a pak už stačí jen přidat dobré herce a může vzniknout mírně nadprůměrný film. I s naprosto nevýraznou režií, která vás bez jakýchkoliv zbytečných a kudrlinek a zákrut provede zločinem tak odporným, že jen těžko uvěříte, že něco takového je vůbec možné. Stupňování celé situace je jen velmi pozvolné, což v tomto případě občas možná tlumí emocionální účinek, z některých vsuvek ze soudního líčení se možná taky dalo vyždímat víc. Aspoň American Crime ale nepůsobí jako drama, které vás násilím bude nutit k slzám. Catherine Keener hraje opravdu bezvadně - důkazem budiž fakt, že je mi většinou velmi sympatická, tady ve mě ale vyvolávala chuť jí jednu střelit.

Hezky natočená hysterie.

Film sestávající ze dvou naprosto nesourodých částí. První je skvělá - představuje nám Angel Deverell, která je na jedné straně naivka toužící žít "dokonalý" život v domě, příznačně nazvaném Paradise, na druhé straně je rozmazlená mrcha, která uráží všechny své blízké a její spisovatelské i lidské ego stoupá do nebeských výšin. Pak se setká s pohledným malířem a nehodlá polevit, dokud ho nezíská (což se jí překvapivě podaří). Ten je ale jejím přesným opakem, depresivním člověkem, jehože povaha nejvíce vyplývá napovrch v jeho temných obrazech, které Angel navenek obdivuje (ve skutečnosti jej však navádí, aby maloval kytičky, pávy a jiné barevné věci). Druhá půle je tragická, slzopudná, a také výrazně horší. V první půli si totiž film z Angel a ze všeho toho kýčovité romantického pozlátka dělá legraci (nejlepším důkazem je první polibek ústřední dvojice - v dešti, s barevnou duhou za zády) , aby se na konci zvrhl v to, co dříve zesměšňoval. Romola Garai hraje Angel dost zvláštně - její postava je značně výstřední a nikdy vám nebude sympatická, dokonce jí budete její tragický konec skoro přát, přesto ale nenudí. Angel je film, který asi opravdu hodně lidí znechutí, já se ale přikloním k vyššímu hodnocení, zejména za první půlku.

Ten kdo má nakoukané nějaké ty německé adaptace veleděl Rosamunde Pilcher (a i ti, co nic takového neviděli:-) už na začátku filmu odtuší, jak se bude celý děj vyvíjet. Ale vy mu to odpustíte, protože na Edwarda Nortona a Naomi Watts se tak dobře kouká... Kromě hezké slzopudné lovestory dostanete naservírovány krásné scenérie, výtečnou klavírní hudbu a pohled na nebohé čínské sirotky. Pro večer ve dvou je to ideální film. Já jsem byla naladěna na stejnou vlnu, takže se mi to líbilo, cynikům ale nedoporučuji. Jen by se dalo polemizovat, jestli proměna Naomi Watts nebyla trochu uspěchaná - taková změna charakteru za 2 měsíce? No nevím, nevím... A docela mě zaujalo, že ústřední pár skončil v posteli po pár drincích whisky - to mi přijde opravdu jako ze života:-) Trochu mi to připomnělo Dobrý ročník - taky klišoidní příběh, ale dobře natočený. Jenže ten nad spíše seriózním Barevným závojem vyhrává humorem. Silnější tři hvězdičky.

Napoprvé jsem toto veledílo neocenila tak, jak bych měla. Teprve po druhém shlédnutí na mě vyplul ten satirický, ale zároveň neskutečně depresivní tón filmu, kamera, kde každé okénko může být samostatným uměleckým dílem, skvělá hudba, která je výrazná, ale přesto naprosto přesně zapadá do atmosféry filmu.

Po animační stránce celkem fajn, některé příběhy mi sedly méně (třeba úvodní Have I Got a Story for You, In Darkness Dwells), některé více (Field Test, u kterého jsem ráda, že se vyhli stereotypu, ve kterém Batmanův obličej vypadá jako tvarovaná krabice a dali mu Baleovský šmrnc). Nádherně nakreslená jsou všechna pozadí - Gotham na nich vypadá opravdu úchvatně. Po obsahové stránce je to ale slabota, ani jeden příběh mi nepřišel vážně zajímavý nebo zajímavý nápad něco přebíjí... Working Through Pain je až příliš vykalkulovaný - východní mystika, fakíři, vyobcovaná čarodějnice, boj s bolestí, rádoby filozofické rozhovory - toto budí dojem něčeho hlubšího, ale na to by bylo potřeba přece jen více prostoru. Have I Got a Story for You zase zabíjí nepěkná animace a kresba postav a překvapivě tady by prospělo zkrácení, protože se v té nezáživné akci utápí základní nápad... A takhle bych mohla pokračovat dále. Hlasový casting se taky zrovna nepovedl - všechny postavy mají naprosto zaměnitelné hlasy a dramatickou, ale naprosto chladnou a neživotnou dikci (zajímalo by mě, jak by to znělo namluvené Japonci...).