Fionor

Pohodový letní popcorn, kvůli kterému jsem se nemusel mačkat v kině. Obsazení je solidní, akce přiměřeně přepálená a zápletka není příliš komplikovaná. Dostal jsem to, co bylo inzerované na obalu (v traileru) a nenudil jsem se, což je laťka, kterou řada jiných(kritiky vyzdvihovaných) filmů, nezvládne překonat. Solidní 4 hvězdičky.

Když pominu, že seriál byl v některých scénách "zředěný" aby neurážel heteronormativní estetické cítění (celé bistro 24 hodin vyznělo oproti předloze hodně do ztracena), tak je Sandman věrnou adaptací předlohy, která se nemá za co stydět. Všechny změny mají v příběhu místo a obohacují ho.

Asi chápu o co Laně Wachowski šlo, ale zatímco originální trilogie pracovala se skrytými významy a redefinovala akční žánr, čtvrtý Matrix působí jako zploštělá verze pro základní školy. Z akce se vytratila většina zápalu, který dříve dokázal zabavit i ty diváky, kteří si neužívali Merovingianovy monology a Smithovo Kantiánské vysvětlování kauzality. Akce teď navíc působí lacině, nepřehledně a uměle (dokonce víc než boj proti Smithům na dětském hřišti) - za což pravděpodobně může použití kamer s vysokým fps, které jsou výborné pro zpomalovačky, ale už Peter jackson se na Hobitovi přesvědčil, že s nimi vypadají triky uměle a falešně... Nicméně, tohle všechno by šlo odpustit, kdyby scenář nebyl tak líný a nezkoušel vykrádat sám sebe. Nostalgie je dobrá věc, ale všechny ty reference na předchozí díly (aby je náhodou divák nezapomněl) jen ukazují, že postavy ve čtvrtém filmu nemají reálně žádnou motivaci se o cokoliv snažit. A stejný dojem mám i z herců - většina pravděpodobně kývla na natáčení bez toho, že by dostali do ruky scenář a pak to dotáhli do konce už jen z povinnosti... Moje soukromá teorie je, že scenář v téhle podobě, je výsledek zásahů manažerů z Warner Brothers, které Lana Wachowski nechala dělat, co si zamanuli. nejspíš aby tím mohla dokázat, že když kravaty kecají do tvůrčího procesu, výsledek stojí za houby. Bohužel pod výsledkem je stále podepsaná ona.

Většinu času extrémní cringe, u kterého je člověku stydno, že jej sleduje. Občas se ale vynoří dobrý fór, kterému se dá zasmát. Nebýt poměrně funkční chemie mezi postavami, seriál by byl rád za jednu * a nejspíš by skončil druhou sezónou.

OK... Když pominu brilantní kameru, kterou seriál má (a já si obvykle kompozice a práce s ohniskem na první dobrou nevšímám) a to, že první řada je neuzavřená (což je obecný problém amerických seriálů), tak Severance patří mezi absolutní špičku v seriálovém storytellingu posledních let a doufám, že druhá řada tenhle trend udrží.  O kameře se nechci bavit, protože nejsem kameraman a nedokázal bych správnými slovy popsat, co se na obrazovce děje, a americké vs. britské seriály jsou téma samo o sobě, ale klaustrofobické drama Dana Ericsona (v režii Bena Stillera) je ztělesněním Čechovovy pušky - celá řada detailů, které se v seriálu objevují (počínaje Irvingovou fascinací uměním, konče fotografiemi, které na firemních párty dělá Milchick) má později v příběhu odůvodnění. A to je něco, co velice obdivuji... Pro mě tenhle způsob vyprávění (pokud má každý setup odpovídající payoff) představuje vrchol scenáristiky.

Klidně přiznám, že jsem předpojaktý, protože jsem strávil sledováním Critical Role tolik času, že kdybych se místo toho učil portugalsky, mohl bych se klidně odstěhovat do Brazílie... Nicméně - sledoval jsem hlavně druhou kampaň, takže s Vox Machina mám jen omezenou zkušenost a mohl jsem si tak užít příběh bez toho, že bych znal zásadní zvraty, nebo abych v hlavě srovnával původní scény s těmi seriálovými. Výsledek je nekritické nadšení. _________ Konzervativní animace dalece převyšuje to, co bych očekával s rozpočtem, který CR mělo (Arcane mělo minimálně trojnásobný) a je vidět, že se studio Titmouse soustředilo na to, aby byla práce animátorů vidět na správných místech. _________ A je hodně znát, že autoři (CR) jsou dabingoví herci - právě zvukům je věnována mimořádná péče a na porojektu se podíleli i lidé jako David Tennant. _________ A pak tu je příběh - vyprávěný v perfektním tempu a s důrazem především na postavy (kerých je mnoho, takže by balo snadné diváka zahltit a zmást, kdyby jim nebyla věnována náležitá péče) a padouchy (nejen, že jsou sexy, ale jejich motivace dává perfektní smysl a bylo mi líto, když došlo na jejich nevyhnutelnou porážku). Dvanáct epizod je zároveň málo i akorát, aby seriál udržel pozornost (jiné show natahují stopáž epizodami, které nutně neposouvají hlavní linku, takže působí delší, i když reálně mají zhruba stejný objem děje). _________ Venkonce myslím, že TLoVM naplnilo a předčilo očekávání. Není to mistrovské dílo, ale jako řemeslná práce je to nadstandardní produkt, na kterém je znát, že autorům nešlo o zisk, ale o vyprávění dobrého příběhu.

Film krásně ilustruje v čem jako společnost selháváme, když dojde na děti umístěné ve výchovných ústavech. A udělal to, co má dobrý dokument dělat - donutil mě přemýšlět o problematice, kterou jsem do té doby přehlížel a podceňoval. S trochou štěstí se naněj podívají i lidé, kteří mohou věci změnit a další generace mladých lidí, kteří se vydají na samostatnou cestu životem, nebudou muset opakovat chyby, které se přihodily hrdinkám filmu, kterým jsem opravdu drželpalce, aby se jim to konečně podařilo, ale bylo mi jasné, že jejich šance nejsou nikterak velké.

Převod anime do hrané podoby je neuvěřitelně těžký, takže tvůrcům ochotně odpouštím řadu věcí (a za některé - například obsazení posádky Bebopa - dokonce tleskám), ale zatímco předloha byla slowburner, který hodně stavěl na vláčném tempu vyprávění a náladě, Netflix všechno žene strašně dopředu a snaží se, aby každý detail nějak souvisel s hlavní dějovou linií. Díky tomu sice máme klub Anie's (asi nejlepší změna oproti originálu a celý ten koncept naprosto nekriticky miluji), ale posunula dynamika vztahu Spikea, Viciouse a Julie. Asi chápu, proč k téhle změně došlo, ale ve chvíli kdy předloha stála a padala s motivem neschopnosti/neochoty opustit minulost, změna na gangsterku točící se kolem žárlivosti, pomsty (a touhy po moci) nijak nepomáhá. Takže pocity jsou hodně rozporuplné a vlastně bych byl raději, kdyby namísto variací na existující příběh zkusili něco nového... příběh, který se odehrává mezi anime epizodami. Ale hádám, že nostalgie prostě nese víc...

Indianajonesovský heist film, který by v jiné době šel do kin během prázdnin. Je to čistá popcornová zábava, který stojí a padá na chemii mezi trojicí hlavních představitelů. Není to přehnaně chytré, ale není to nuda. A to u takového filmnu stačí.

Že za kormidlem stál Bay jsem si všiml až když padly závěrečné titulky. A hodně to vysvětlovalo, proč byl film vrcholně nepřehledný, barevně mimo a všechny postavy byly naprosto nesnesitelné. Dal bych jen jednu *, ale Ryan Reynolds to hodně zachraňuje - sám o sobě to sice úplně neutáhne, ale nebýt jeho, po deseti minutách bych film vypnul.