ainny

Štěstí je krásná věc, ale prachy, prachy za něj nekoupíš. A o ty tady jde především. Midas je korejsky nekorejský, a i když jsem v něm nacházela americké předlohy (Kmotr, Firma), nevadilo mi to. Naopak, rochňala jsem si. Už jenom to, že se soustředí na svět finančníků a z téhle linie necouvne, je počin na tamější poměry mimořádný. Většina jejich seriálů dřív nebo později sklouzne do romantiky a to by tady bylo rozhodně na škodu. Charaktery jednotlivých postav jsou skvěle propracované. Na Jang Hyukovi jasně vidíte, jak mu to v hlavě šrotuje a lítá mu tam cifra za cifrou. Ovšem herectví Kim Hee-ae mi vzalo dech. Její kamenná tvář a zastřený hlas dávaly scénám zlověstný nádech. A když nakonec vypluly na povrch emoce, tak dokázala, že In-hye by asi nikdo nezahrál líp. Pihou na kráse pro mě byla Lee Min-jung. Její postava byla v první polovině seriálu typicky korejsky trpící. Rozehrála se až ke konci, ale ani tak nemůžu říct, že bych z ní byla nějak odvařená. Ale nemá cenu vypisovat všechny, protože všichni si byli vědomi kvalit seriálu a podle toho i hráli. Muzika byla tradičně dobrá, do jednotlivých scén dokonale pasovala. A to nemluvím o scéně, kde No Min-woo zpíval u klavíru. To dostalo moje srdce tu správnou dávku emocí. ;^) Víc psát není potřeba. Pokud se chcete vydat po cestě vydlážděné penězi a plné nečekaných zatáček, pak nasedněte, nastartujte a plnou parou vpřed. Titulky

Viděno s dabingem, což byla chyba. Až si to pustím v originále, tak možná půjdu i výš. :^)

Za podobnou bláznivinu by se nemuseli stydět ani Japonci. Sousta komických postav, s chutí přehrávající herci a ta nejbáječnější farmářka, jakou znám. Že Lee Ha-nui zahraje něco takového, bych nečekala ani ve snu. O to víc, že jsem ji nedávno viděla v Shine or Go Crazy a souběžně v repríze Shark, kde hrála noblesní dámy. Už dlouho ji mám ráda, ale teď se prostě dostala do mojí topky. Řeč jejího těla, humpolácká chůze a vůbec celá, to byl prostě herecký koncert. Ale bohužel tam nebyla jenom ona. Vůbec mě nebavily části kolem děvy hledající poklad. Jako celek je ale seriál moc fajn a krásně jsem si u něho odpočinula.

Kristova noho! Do čeho mě ten šílený chlap (Lee Joon-gi) ještě uvrtá?! Na Večerníčka jsem už docela velká a tenhle byl ještě ke všemu o ničem. Ale zase ti krásní chlapi, že jo... Bonbón, který se rozpustí v puse a chvilku po něm zůstane sladko.

Už pro šéfa Moona musím jít do plnejch. Takhle skvostně napsaných postav se moc nevidí. A když si k tomu přidám excelentního Choi Min-sooa, tak prostě jinak nemůžu. Překvapivých zvratů tu bylo víc než dost. Odlehčení přicházelo v podobě druhého prokurátora a jeho vyšetřovatelky, kteří mě bavili. A hlavně - poslední díl tvůrci nevycpali žádnou vatou, takže mě bavil až do úplného finále. Určitě by se proti lecčemu daly vznést námitky, ale mě to bavilo, a pokud mě něco zarazilo, tak jsem to vzápětí zapomněla. Co mi ale zůstalo v hlavě je muzika, která dokonale dokreslovala jednotlivé scény a fakt, že i když seriálem prochází romantická linka, není jeho středobodem a absolutně neruší.

Vlastně jsem tu měla jediný problém. Tím byla hlavní hrdinka. Od poloviny mi její věčný přihlouplý úsměv, zastřený hlas, věčné přihlouplé "hai" a "otósan" strašně lezlo na nervy. Chápu, že jde o prototyp dokonalé japonské manželky, ale herectví Nao Matsushity jsem prostě neskousla. Kdyby jí nebylo, tak mi asi netrvalo víc než dva roky se prokousat do úplného konce.

Na to, že to bylo netradičně dlouhé, mě to i hodně dlouho bavilo. Zvrat přišel až po dvacátém díle a poslední čtyři byly hlavně o zvědavosti, jak to tvůrci rozpletou. Přesto toho času nelituji. Už pro Han Hyo-joo, které jsem po Iljimae nemohla dlouho přijít na jméno. Pro Seung-giho, na kterého se tradičně dobře koukalo. A proto že zase jednou nebylo o xy let později. :^)

Zvláštní kriminálka. Její spodní tón je mnohem vážnější, než "jenom" najít vraha. Hlavní dvojice detektivů se skvěle doplňovala a mnohdy jsem se jejich špičkování musela uchechtnout. To odlehčení z nich dělalo obyčejné smrtelníky a tak trochu otupilo hrany smutku, který na mě s postupujícím dějem začal padat, aby mě po poslední scéně přikryl jako deka. Určitě bych našla, co vytknout, ale nevím proč bych to měla dělat. Ten příběh je natolik silný, že nemám potřebu se v něm nějak víc vrtat.

Po Scarlet Heart se tohle hrozně špatně hodnotí. Je to jiný seriál, jiný příběh a stejně člověk musí srovnávat, protože tvůrci obou děl vycházeli ze stejných historických událostí. Nemá tu hloubku, Jang Hyukův Wang So není tak politováníhodný, ale... bylo to fajn. Bavilo mě na to koukat i překládat, takže jsem v podstatě spokojená, i když žádné kloudné hodnocení ze mě holt nevypadne. :^)

Ty woe... kdyby ty "kultovky" aspoň nechali bez keců, ale takhle zmršili i to. A ta vata mezi nimi, ta byla na blití.