ainny

Po tolika letech už vím, že Korejci jsou mistry v hraní na city. Ale stejně mě čas od času dostanou. Jako zrovna teď. Kam Woo-sung je pro mě sázkou na jistotu. A jeho herectví mám ráda už od časů Krále a klauna. Svoje role si vybírá pečlivě a ani teď nedošlo k výjimce. Jeho Dong-ha byl neskutečně civilní. Všechny pocity měl vepsané ve tváři, takže mnohdy nebylo potřeba slov a mně se z něho zase tajil dech. Jeho protihráčka Choi Soo-young byla pro mě velkou neznámou a musím říct, že byla skvělá. Navzdory velkému a do očí bijícímu věkovému rozdílu, byla chemie mezi nimi nepřehlédnutelná. Seriál sám o sobě patří k těm, na které se nezapomíná. U dobře napsaného scénáře, výborných herců a krásného soundtracku to ani jinak nejde. No a protože ani po vyspání nemůžu konec dostat z hlavy a vím, že ho tam budu mít nejméně celý den, je jasné, že pro mě to je další ze srdečních záležitostí.

Pohádkové, vtipné a bylo mi úplně jedno, jestli autorka scénáře vykrádá svoje nápady, protože tady je rozvíjela a její postupné odhalování propojení postav z minulosti a přítomnosti se mi moc líbilo. Tradičně jsem měla problém s Jun Ji-hyun. Asi je to chyba, ale pro mě prostě zůstává Sassy Girl. Komické scény jí beze zbytku věřím. Ty romantické nikoliv. Nedokážu v ní vidět zamilovanost a něhu. Tuhle polohu jí prostě nežeru. Ale i tak to stálo za to a mockrát mě rozesmála. Když si vzpomenu na vymýšlení slovní hříčky s kalamárkami (kamarádkami), tak se mi rosí čelo ještě teď. :^))) No a Min-ho? Jako vždycky těžce hříšný. Sbohem a šáteček, chlape. Uvidíme se za dva roky...

Do kina jsem šla nezatížená předchozími sériemi a nic extra jsem ani nečekala. Jediným důvodem, proč jsem pustila korunu, byl Lee Joon-gi. Jako jeho skalní fanynka a překladatelka jsem si jeho hollywoodskou premiéru (kterou, světe dív se, nejdřív odmítl) nemohla nechat ujít. A kupodivu jsem byla příjemně překvapená. Nenudila jsem se a při pohledu na zombie (o ně naštěstí ani moc nešlo) jsem se ani moc nesmála. Díky vysvětlujícímu začátku jsem byla v obraze a neměla jsem pocit, že vynechat předchozí části byla chyba. Jak už tu padlo, střih byl až moc agresivní, a když ho doplnily světelné efekty, nevěděla jsem, která bije. Naopak se mi líbily části, které jako by si vzpomněly na prapůvodní herní začátek. A ten Joon-gi? Jeho úloha byla přesně taková, jaká se dala čekat. Malá, ale nepřehlédnutelná. Nicméně Paul Anderson se nechal slyšet, že by rád s ním a s Millou natočil film, takže uvidíme, jestli se mu povede kráčet ve šlépějích Lee Byung-huna. :^)

Janu Bergerovi (autor scénáře) bych vzala počítač a nechala ho ten jeho příšerný paskvil opsat stokrát ručně. To si sakra nemohl vymyslet nějaké svoje hrdiny? Ta jedna hvězda je za Mitiče. Z jeho "indiánského" charisma nic neubral ani čas. Skončila jsem, dalších dílů mi netřeba a doufám, že se jednou nedočkám realistických Rychlých šípů, bo to by moje ideály šly do kopru už úplně.

Jako já chtěla dát čtyři, protože to bylo tak mrazivé jak letošní leden, až to chvilkami trochu zastudilo (ehm zanudilo). Ale jak se seriál přehoupl přes polovinu, tak jsem se propadala do ledové vody víc a víc, až z ní nebylo návratu a já chladem i přestávala dýchat. Skvělý scénář vyšperkovaný famózní kamerou. Co víc si přát? Lepší kriminálku jsem už dlouho neviděla.

Jedna hvězda za tramvajovou smyčku v Hloubětíně. Miluju svoji rodnou vísku. :^)))

Nelíbilo. Nechápu jak herci, které mám obvykle ráda, můžou působit jako amatéři z Horní Dolní. Výjimkou je jenom pan Zedníček, ten tak působí už dlouho. Končím, víc dílů netřeba.

Jedna z mála výjimek, kdy mi film přišel lepší knižní předlohy. Už jsem ho viděla mockrát, ale knížku jsem zatím nebyla schopná přelouskat.

Dobrá kriminálka. Skvělý a netradiční příběh, ale... ke konci mi to kvůli delší stopáži už začalo připadat dost dlouhé a poslední dva díly trvaly snad déle než těch čtrnáct. Hlavně ten úplně poslední. Ten byl dlouhý jak Lovosice, pro mě postrádal tu správnou gradaci a dokonce mi bylo úplně jedno, jak to dopadne. Hlavně že už to skončí. Kdyby díly měly těch tradičních šedesát minut, tak bych si Signal asi užila mnohem víc.

Tak mi někdo psal (ne, nebudu jmenovat, on ví :^P), že v The Shameless bylo úplně ujetý, když se Nam-gil procházel s kudlou v břiše. Ne, nebylo! Protože na Chang-wooka neměl! Ten je evidentně borec největší a nemá na něho ani Chuck ani Soong-gi, co vyndá ruku z gypsu a zase ji tam narve (Descendats of the Sun). Tohle bylo bezkonkurenčně druhé největší zklamání roku a nemohla ho zachránit ani skvělá Song Yoon-ah. Ani úžasný a v rámci žánru neobvyklý soundtrack. Chvílemi mě to bavilo a chvílemi hodně nudilo. Konkrétně ta romantika a přehnané Chang-wookovy bitky v závěru. Mít to míň dílů a romantika jenom naznačená, tak bych asi byla docela spokojená.