Odpadlik

Je těžké hodnotit něco, co se snaží co nejpřesněji a nejrealističtěji zobrazit to, co máme všichni v živé paměti, a o čem přesto zdaleka vše nevíme. Nelze hodnotit herecké výkony, protože spousta "herců" vlastně herci nejsou, jsou to skutečné postavy, které hrají to, co tehdy 11.9.2001 dělali. Ti zbylí, to jsou neokoukané tváře, což dojem autentičnosti ještě zvyšuje. Příběh v několika rovinách sleduje dění toho všedního dopoledne, vše v reálném čase. Přesto bez dechu sledujeme narůstající chaos v různých řídících centrech - nepochopení, zmatek, úžas, bezradnost, snahu vůbec na danou situaci nějak reagovat. Postupem času kamera stále více zůstává v letadle, kde hmatatelné napětí "před bouří" narůstá každou vteřinou. Všichni víme, k čemu dojde, co bude následovat a jak to dopadne, přesto právě to pozvolna budované napětí je jednou ze silných stránek filmu. Samotný akt únosu pak překvapí svou jednoduchou, promitivní brutalitou, stejně jak strhující boj hrstky zoufalých cestujících o převzetí kontroly nad letadlem. Klobouk dolů nad tím, jak se to tvůrcům podařilo natočit!

Skvělý výkon Roberta Carlyle, mrazivá atmosféra. film, kde se člověk i přes relativně dlouho stopáž nenudí. Syrové vystižení doby, pražské aj. exteriéry a nezbytný Marek Vašut ve vedlejší roli.

Tyhle typy filmů "můžu". A hodně. Čas strávený sledováním pro mě byla exkurze do krásné přírody, pohled na jeden z nejkrásnějších sportů a v neposlední řadě i výlet do doby, kdy chlapská čest a fair-play něco znamenaly. Některé scény mě dojaly, jiné strhly k fandění, jako kdybych na té dostihové tribuně seděl také. Ti, co měli na starost choreografii závodů, odvedli spolu s kameramanem výbornou práci!

Tohle je pro mě překvapivá bomba. Sice jsem ještě neviděl všechny díly, ale např. ten s výukou klavíru neměl chybu. Škoda jen, že to není dabované ...

Jsem rád, že to dopadlo, jak to dopadlo. Zhruba po třetině filmu jsem totiž začínal pochybovat: "Tohle že má být ten slavný a šokující horor? Vždyť je to spíš jako další díl Krimálky Las Vegas ...". Ale už finální scéna dávala tušit, že nás autoři jen tak lehce ze spárů nepustí a geniální pointa (i když nějaká ta logická chybička by se tam dala najít) to dovršila. A to ani nemluvím o spoustě dalšího potenciálu, který by se dal vytěžit jak z úvodní situace, tak ze závěrečné scény. Nezanedbatelná je i hudební stránka filmu a časté videoklipově natočené sekvence. A Michael Emerson alias vůdce "těch druhých" ze Ztracených? No o tom určitě ještě uslyšíme ...

V dnešní době je už zvykem točit válečné filmy co nejsugestivnější, s dobrou kamerou a střihem, pyrotechnickými efekty a počítačovými triky. Bylo tomu tak mj. u Zachraňte vojína Ryana či Tenká červená linie a nejinak je tomu i u tohoto snímku. John Woo opět posunul snímání válečných scén o něco dál - dokonalá kamera, nájezdy, stříhy, perfektní dynamika, a při tom chladná, přímočará surovoast válečného zabíjení. Obrovská spousta explozí, válka v celé své nahotě. Někde je to možná malinko "na efekt" (je vidět, jak si Woo libuje v celkovém pohledu na válečnou vřavu, viz invaze a první boje na japonském ostrově), některé scény nesou příliš jasné známky kouzlení v "kompjůtru" (salvy z válečné lodě, nálety letadel), ale - namohu si pomoci - na to kosení "Japončíků" se sakra dobře kouká. To ovšem neznamená, že by se režisérovi nepodařilo zachytit zbytečnost, marnost a hrůzu válečné vřavy. Snad nejlépe to dokazuje často bezmocný a odevzdaný pohled ve tváři výborného Nicholase Cage. Nemohu si pomoci, ale použiji pro něj otřepané označení "Pan Herec", Kód Navajo (i když český překlad je trochu zavádějící, protože o ten kód zase až tolik nejde) mě v tom zase o něco více utvrdil.

Čekal jsem sice původně něco jiného, nakonec z toho vyšla komediální fantazy v přesně Hollywoodském stylu, ale proč ne. Hvězdičky tentokrát patří především bezchybné vizuální stránce, dobré kameře či hereckým výkonům Petera Stormara (kde ten hraje, tam se něco děje a jeho výkon mě nikdy zatím nenudil) a Jonathana Priceho (ten je opravdu sladký). Přestože bývá zvykem tu kritizovat dabing, tentokrát se před ním skláním, hlavně před Liborem Teršem, geniálně dabujícím generála s francouzkým přízvukem ("já mít rád romantika u ohníška" - to když nechá zapálit les).

Když jsem o tomto filmu poprvé slyšel, říkal jsem si, jestlipak tvůrcům ten zajímavý námět na hodinu a půl vydrží. A on nejenže vydržel, ale klidně bych se vydržel dívat déle, skoro jsem litoval, že už je konec. Přitom se celý děj odehrává na jedné ulici, kolem jedné telefonní budky, v reálném čase (celý film se prý natáčel pouhých 12 dní). Jde o perfektní partii, ďábelskou šachovou hru, kdy tah střídá protitah. Mě navíc pomohlo, že jsem o filmu předem mnoho nevěděl, znal jsem pouze jméno hlavního představitele Colina Farrella, o to víc pro mě byl "volající" neznámý a zajímavý (ač anglicky trochu umím, nemám rád titulky, ale "volajícímu" jsem tentokrát díky jeho pomalé, srozumitelné mluvě, perfektně rozumněl, takže to byla trochu i lekce angličtiny :-). Jediné pochybnosti jsem měl ohledně "morálního" aspektu - nesedělo mi prostě vynucené přiznání nevěry a vlastních chyb jen za cenu vydírání a vraždy a upřímně řečeno - ať byl hlavní "hrdina" jakýkoliv, fandil jsem mu aby nakonec toho záporáka chytli a zneškodnili.

Efektní "hororový" začátek, napětí od začátku do konce. Je fakt že filmů typu "kdo z nás tady vraždí" je hodně, ale tady to díky "výcvikovému středisku" a hlavně těm figurínám bylo docela zajímavě ozvláštněné (upřímně řečeno celý film jsem si myslel, že ta figurína ženy v tom baru figurínou není). Navíc mě bavilo přemýšlet s hlavními postavami, co dalšího se může stát. Poměrně překvapivé bylo (i když ne na škodu) "vyžazení" známých tváří v podstatě hned po začátku.

Pravda je že, co se týče námětu, tohle všechno už tady bylo, ale je to tak pěkně a efektně udělané, že to až bere dech. Klobou dolů před prací trikových specialistů, opět posunuly toto umění o kus dopředu! Mohu jen litovat, že jsem to viděl pouze na DVD a ne na širokém plátně. Will Smith je jako vždy výborný s jeho typickými hláškami, (pro mě neznámá) Bridget Moynahannová velice příjemná a robot Sanny u mě v závěru vzbudil patčičné dojetí.