IdaHutt

Film se natáčel v Čechách (tuším mj. v Jihlavě, dále na zámku Kačina - k němu filmovým trikem přidali jezírko, ve kterém se koupala svůdná paní von Taussig). V epizodních rolích zde vystupují čeští herci, nejvýraznější úlohu získal vynikající Zdeněk Řehoř coby starý hejtmanův komorník "Žak". Axel Corti, špičkový rakouský TV filmař, režisér, scenárista, publicista, "rozhlasák", vytvořil Pochodem Radeckého svůj poslední majstrštyk. Bohužel, nestačil trilogii dokončit, jelikož během práce na filmu zemřel. Při natáčení zimních scén v Čechách v listopadu 1993 např. trpěl již vysokými horečkami a prožíval skutečný danse macabre, krátce poté skonal v prosinci 1993. Dílo potom dovedl do zdárného konce Gernot Roll. Trilogii jsem viděla dvakrát v televizi ORF, naposledy (snad?) na konci prosince 2002. Román je mou srdeční záležitostí a filmová podoba za ním nezaostává ani o krok. Je to úžasný zážitek! Exceluje především Max von Sydov. A Charlotte Rampling působí tak sugestivně a přitažlivě, jako snad nikdy dříve - a nikdy potom. Při poslední scéně (výjev v deštivé aleji u Schönbrunnu) jsem se doslova třásla citovým rozrušením. Nechápu, že tento skvost se nedostal alespoň na české TV obrazovky, zvláště když na něm spolupracovali i čeští herci. Proto doporučuji všem zájemcům: shánějte, kde můžete, a podívejte se na to!

Vynikající seriál - když jsem dokoukala poslední, 10. díl, byla jsem nešťastná, že už je konec. Velký rozsah umožnil zachovat z Dostojevského románu většinu scén a dialogů, atmosféru zachycenou do detailů. Snad jediné, co jsem postrádala, byl hrůzný sen mladého tuberáka Ippolita (mimochodem, právě archetypální ještěrovitá obluda z tohoto snu se mihla v závěru Zelenkových Karamazovových). Ale to už je opravdu jen piha na jinak dokonalém díle. Dokonalém především díky naprosto strhujícím hereckým výkonům v čele s Jevgenijem Mironovem. Mironov je prostě geniální pokračovatel Smoktunovského, ba dle mého názoru je ještě lepší. Bylo by však nespravedlivé opomenout ostatní představitele - Innu Čurikovu coby generálku Jepančinovou, Alexeje Petrenka coby generála Ivolgina (ano, jde o toho Petrenka, jenž zazářil jako děsivý Rasputin v Klimovově Agónii). A úchvatná byla i zde ve výčtu herců neuvedená Lidija Veleževa coby Nastasja Filippovna, nemluvě o doslova démonickém Rogožinovi v podání Vladimira Maškova. Sečteno a podtrženo: tato filmová podoba Idiota nemá a jen stěží bude mít kdy konkurenci, třebaže sama mám stále ráda i starou francouzskou verzi s Gérardem Philipem z r. 1946.

Seriál patří mezi mou "top" desítku a Hercule Poirot v jedinečném podání Davida Sucheta v mých očích překonal i legendárního Petera Ustinova či Alberta Finneyho. V čase, kdy krimi žánru vévodí čím dál brutálnější řezničiny, je potěšením vidět detektivky v duchu Agathy Christie. Detektivky, u kterých si autoři s diváky v rámci tiché dohody pouze příjemně hrají, pouze inscenují příběh o rafinované vraždě, již vyřeší "šedé buňky mozkové". A ještě mám jeden důvod, proč si tak užívám každý z případů Hercula Poirota: vynikající výprava - kostýmy, interiéry, exteriéry, každičký detail je vybrán s mimořádnou péčí a s respektem k dobovému stylu. Miluji art déco - a tenhle seriál je hotová encyklopedie užitého umění.