Freemind

Tak tomu filmu jsem se - jakožto symbolu romantických dojáků - po léta bránil jako čert kříži. 4 hodiny, boženanebi! Vydržel, shlédl, přežil - a dokonce se mu to i líbilo. Až na příšernou Scarlett, která mi od začátku lezla příšerně na nervy tupou operetní afektovaností typu Nicole Kidman, je herecké obsazení vcelku vyrovnané - manýra sice leze z každého záběru, ale po dvou hodinách už si toho ani nevšímáte. Vše ostatní se velmi obratně pohybuje na hranici kýče, ale jen zřídka ji překročí. Barevné, namalované krajinky výborně rozhýbá kamera; děj je všechno, jen ne standardní romantický škvár, kde od začátku víte, že to vše skončí krásným happy endem; postavy jsou hezky plastické a různorodé; hudba je sice sladká jako bonpari, ale postupně se velmi organicky slévá s dějem. Sečteno, podtrženo - velmi příjemné překvapení. Tohle dílo si nálepku "klasika" stoprocentně zaslouží - nejen proto, že slaví 70té narozeniny, ale také proto, že ani dnes nenudí.

Errol Flynn je v těch punčocháčích k popukání a nedokážu si vysvětlit, proč ho tehdy ženy považovaly za sexsymbol, je to spíše takový sympatický kulišák. Film nabízí skutečně dobrodružnou podívanou, u které jsem se - k vlastnímu údivu - několikrát upřímně zasmál. Roztomilé, barevné a zábavné. Velmi příjemný objev.

Místy velmi zábavné, místy nudné. Hlavním důvodem mého nízkého hodnocení je ale fakt, že film vnikl v roce 1936 a byl již tehdy technicky i obsahově příšerně zastaralý (o pět let dříve - v roce 1931 - vznikla taková díla jako Langovo krimi drama "M" nebo komedie "Opičárny" Bratří Marxových, všechno hezky se zvukem). Chaplin už v té době dávno nebyl svěží mozek plný inovací, ale naopak konzerva, která zaspala dobu a odmítala akceptovat pokrok.

Film jako celek je již dnes sice trochu vyčpělý, o ty muzikálové vložky bych se obešel, ale co - je to základní kámen amerického humoru. Vtipy přesně na hranici potrhlosti a inteligentní abstrakce. Nemůžu si pomoct, ale v Grouchových hláškách slyším seky Woodyho Allena, který se ostatně nejednou přiznal k nábožnému obdivu k břím Marxům.

Uznávám jako klasiku, na můj vkus je ale celé toto období horroru příliš doslovné a komické, raději mám dřívější expresionisty nebo pozdější psychologické thrillery. Navíc je zde několikrát vidět, jak se tvůrci teprve učili zacházet se zvukem - v některých dramatických pasážích není vložena ani hudba, ani ruchy, takže vznikají podivná, hluchá místa. Hlavní plusy? Masky a Wellsova předloha.

Víno, ženy, zpěv v chicagské verzi, tedy - nelegální chlast, baby s vytrhaným obočím a rachot kulometů. Krása.

Některé masky jsou už dnes sice trochu směšné, ale jinak jde o zručně načrtnutý příběh s vynikající kamerou, který si plně zasloužil nálepku "klasika žánru". Jak již zde bylo řečeno - "Frankenstein" a "Dracula" se mohou jít klouzat.

Skvost s nečekaně syrovým dějem a výbornými hereckými výkony. Možná bych uvažoval o sníženém hodnocení kvůli rozvláčnému popisování průběhu vyšetřování, poslední půlhodinka ale vše bohatě vynahrazuje. Okouzlila mě hlavně kamera přímo narvaná symbolikou, neotřelou kompozicí, detaily a úhly záběrů - příjemné to osvěžení v dnešní době vizuální plochosti a doslovnosti.

Souhlasím s tím, že z dnešního pohledu je již tento snímek trochu nevyvážený - současného diváka bude znervózňovat především afektovanost herců a naivita některých dialogů. Přesto je neuvěřitelné, že tento film vznikl před 80 lety a dokáže dodnes dojmout i okouzlit. Úžasné záběry skrze okno ven na bombardované město, průjezdy kamery z ulice s pochodujícími vojáky na školní třídu, na tu dobu udivující syrovost (i když ve srovnání s knihou je tato adaptace stejně velmi uhlazená) - no řekněte, kdo by si v dnešním Hollywoodu dovolil natočit válečný film s obrazy utržených končetin a nesmyslného vbíhání do kulometné palby. Pokud jsem si ale ještě stále nebyl jist, co s tím, posledních pět minut a zvláště poslední prolínaný záběr mě definitivně přesvědčil. Revoluční dílo.

Hlavně se s tím nesrat. "Andaluský pes" nežere libové maso a slabošské kompromisy, je to špinavý, vzteklý podvraťák s kalným zrakem a pěnou u huby. A proto bychom ho všichni měli mít rádi. Povinný bod pro fanoušky surrealismu, pro všechny ostatní - zasloužený trest.