Freemind

Hvězdičku nahoru za mrazivě vygradovaný závěr a finální, snovou tečku.

Film jako celek je již dnes sice trochu vyčpělý, o ty muzikálové vložky bych se obešel, ale co - je to základní kámen amerického humoru. Vtipy přesně na hranici potrhlosti a inteligentní abstrakce. Nemůžu si pomoct, ale v Grouchových hláškách slyším seky Woodyho Allena, který se ostatně nejednou přiznal k nábožnému obdivu k břím Marxům.

Poprvé jsem to viděl jako malé mrně, takže jsem si při opětovném zhlédnutí po dvaceti letech užil příjemnou spršku prazážitků. Nejsem tedy schopen hodnotit objektivně - každopádně je to dobrá stylovka s lehkou příchutí 70tých let, některé prvky scénáře jsou sice trochu přemrštěné, ale celkově to šlape. Klasika žánru.

Strašně mě baví srovnávat adaptace knižních předloh - obzvláště, když jsou takto vydařené (kromě Kubrickovy verze mám na mysli ještě film z roku 1997 s Jeremym Ironsem). Novější verze se mnohem lépe drží předlohy, ale mám subjektivní pocit, že ta starší se i přes velké změny v ději více přiblížila atmosféře knižního originálu. Možná je to tím, že mu byla bližší i časově, ale ... ne, neřeším to, oba filmy dopadly výtečně. Peter Seller krapet přehrává, v Kubrickově filmu potěší obzvláště dokonalý James Mason. Ten zde krásně rozehrál tu téměř roztomilou bezbrannost muže, který je zprvu svým chtíčem nebezpečný, ale nakonec se kvůli němu stává zoufalou loutkou a obětí. P.S. Sakra, nedávno jsem se díval na show Eddieho Izzarda, který mi narval do hlavy jeho imitaci Jamese Masona, takže jsem polovinu "Lolity" prochechtal u Masonovy dikce.

Neomezený rozpočet plus um páně Attenborougha poskytl divákům vskutku pompézní podívanou. Vcelku komplikovaná operace je názorně a nenásilně dovysvětlována, houf známých obličejů kupodivu není samoúčelný - díky tomu se lze v příběhu orientovat mnohem lépe. Alespoň pro mne to byla velká pomoc, protože obvykle se u takovýchto velkofilmů brzy ztratím v houští vedlejších postav a postaviček. Naprosto ale souhlasím s názorem Radek99 - chybí tomu ten dramatický oblouk. Pořád se něco děje, každých pět minut přichází nějaké drama, ale film jako celek netepe a nevrcholí. Přesto doporučuji, jeden z mála válečných filmů, který nenudí.

Dílo je hotovo. Po přečtení "In Cold Blood" a zhlédnutí filmové adaptace jsem si naprosto vychutnal pohled za kulisy. Hoffman dosahuje krajních mezí hereckého umu - ztvárnit Capoteho tak, aby dokonale vynikly všechny ty jeho drobné manýrismy a tiky, a přitom nesklouznout do karikatury, byl jistě téměř nadlidský úkol. Film ale nezklame jako celek - formálně je to naprosto ukázková práce, obzvláště střihový nájezd do scény s vraždami je dokonalý. Filmová hostina pro labužníky.

"Muž, který se směje" sice vznikl v USA, ale režisér Paul Leni tomuto filmu vstříkl bohatou dávku německého expresionismu. Mohutný rozpočet (na tehdejší dobu obrovská suma 1.000.000 dolarů) se odrazil v pohádkových kulisách a kostýmech, které sice nemají s dobovou Anglií pranic společného, ale co ... je to skvělá podívaná. Když odhlédneme od prostinké, banální mravní poučky (skutečná krása je uvnitř), máme zde napínavé historické drama spojené s romancí, k tomu freakshow, souboje, věrného pejska, milostný trojúhelník (zlá, vilná komtesa versus andílkovatá slepička z karavanu) i neodmyslitelný happy end. Pro každého něco.

Kouzla a draci, krev a pomsta. Dost možná nejzáživnější němý film, na jaký může dnešní rozmazlený a líný divák narazit. Langovo fantasy je dodnes napínavé a zábavné nejen díky bohaté vizuální stránce, ale především díky samotné dějové lince založené na starogermánském eposu.

Film mne sice vzal o něco méně, než Zločiny a poklesky, celý ten propletenec vztahů, podrazů a zkroušených návratů tak nějak prošuměl bez většího dopadu. Nejhodnotnějším prvkem tak zůstává Allenovo "vyznání víry", přiznání k něčemu, co bychom mohli nazvat pozitivním nihilismem. Život jedince ani existence lidstva nemají nejmenší smysl, a proto bychom neměli ztrácet čas na bláboly a využít tu jedinou, neopakovatelnou šanci. Bravo, Woody.

Některé masky jsou už dnes sice trochu směšné, ale jinak jde o zručně načrtnutý příběh s vynikající kamerou, který si plně zasloužil nálepku "klasika žánru". Jak již zde bylo řečeno - "Frankenstein" a "Dracula" se mohou jít klouzat.