Adam Bernau

Jeden z drobných zábavních výrobků provázejících zdegenerované otroky kratší či delší fází zbytečné cesty od školky k důchodu. Nesouhlasím s Aelitou: Tato debilita je zcela neúchylná a autor naprosto vpořádku. Nicméně další kapku z moře vtipných sraček prosím už ne.

Pohádky se musejí odehrávat neustále znova (tedy vždy) a to tak, jak jsou v tomto světě vyprávěny. Na tomto mythologickém podkladě je skvěle vybudována základní zápletka (v obou „říších“), dojem podpořen všemi klady macourkovské komiky a výstavby, přičemž jejich nedostatky se zde rozpouštějí (což se žel nedaří v Létajícím Čestmírovi či v macourkovských velkofilmech). Nad to všichni ti miláčkové národa přistoupili k tomuto dílu opravdu chvályhodně, což nebývá pravidlem (rovněž Zázvorková v pohodě; nicméně mezi těmi, jimž lze sotva vůbec něco vytknout, jsou především obě děti). V první půli seriálu jednomu ani nepřijde, že se vše vlastně odehrává na klasických záměnách postav (změna podoby), přechodech mezi světy, primitivní stigmatizaci těch, kdo jsou konfrontováni se „zázračnem“, jako bláznů určených k hospitalizaci, a na zvratech v držbě kouzelných prstenů, jejichž momentální držitel je pánem veškeré situace. Teprve v dalších fázích začíná převládat dojem komična (resp. citovna) za každou cenu, nejedna epizoda vyznívá samoúčelně. Postavy jsou často hnedle hotovy se situací, např. v nejlepší pohodě záhy poté, co se ocitly v propasti úplného zoufalství. Zvláště některé scény jsou v tomto ohledu hodně odfláknuty (třeba už Arabelin útěk z Rumburakova hradu). (Hoffmanovi – Polákovi Návštěvníci takto vyznívají, i přes nepřetržitou řadu dílčích wtf v jednání postav, mnohem věrohodněji.) Ošemetné je celkové pojetí ženských postav: Mařenka si neusále chce hrát na manžele, snoubence apod., čímž Honzík ostentativně opovrhuje (safari), v čemž se zcela shoduje s původním Petrovým postojem k této otázce (technicky založený). Arabela sice ženichy nehoní, ale výslovně tématizuje jakousi pravou lásku a zamiluje se do prvního chasníka, kterého potká. Xéniina špatná povaha je exponována právě na tom, že se chce vdát zištně (a naopak její manžel je pojat jako pravý milovník – ovšem k Růžence). Tento obraz korunuje slečna Millerová, která nemyslí na nic jiného než na vdavky. Takže krom ctihodných matek (královna a paní Majerová) je jedinou ženskou postavou, kterou neurčuje její vztah ke vdavkám, Rumburakova pomocnice – čarodějnice. Máme tu tedy všehovšudy tři klasické základní archetypy ženy (milenka, matka, čarodějka), přičemž typ „milenka“ je široce rozprostřen na spojovací linii „nezadaná vyhlížející ženicha“, což je trochu trapné. Dále stojí za povšimnutí společenský a civilizační obraz: Poměry v našem světě vyznívají docela důvěrně socialisticky, nicméně jsou jednak přeplněny buržoazními přežitky, jednak jsou v každém detailu řešeny jako nějaká fiktivní země (zda to byl záměr tvůrců, požadavek cenzorů, nebo spíš ohled na koprodukční záp. Němce, je vedlejší; jedinou nedůsledností jsou pražské espézetky). Je ovšem kladen důraz na vědecký materialismus (a to zvl. i v postavě Petra), který zde sice v posledku jakoby prohrává, ale to je přece možné jen v pohádce, jak ví každý divák. Jak ale vyhodnotit novinové titulky? Titulní stranu Expresu s nápisem „Žijeme v pohádce???“, pod nímž lze vidět článek „Plnění hospodářského plánu“ a něco „…v senoseči“, Husákův cenzor dost podcenil. V dalším vydání vidíme snímek diverzanta Rumburaka s titulkem „Upozornění veřejnosti“. Obecnější dosah má samozřejmě Xéniino přeměňování říše pohádek dle říše lidí, čímž se původní perverze mythických konceptů dostává na novou úroveň: totální rozvrat mythického podkladu smysluplného jsoucna. Řád je přeměněn v neřád (fascinace odpadky). Každý z naznačených postupných procesů je ovšem provázen výroky na výsost aktualizačními: Nejprve král Hyacint, když přemlouvá milovanou dceru, aby se provdala za samozvaného zachránce, černokněžníka Rumburaka: „Arabelo, ty přece víš, jak mi záleží na tom, aby byl v naší říši klid a pořádek.“, jejž později vhodně „zdola“ doplňuje Petr (snoubenec téže Arabely) jako pomahač Xéniina devastačního režimu: „Pane, kdybych nemusel, tak to dělat nebudu“ (naštvaně v odpověď na výtku Vodníkovu; proč „musí“, víme: za kolaboraci má být volný pro svůj soukromý život). Nemělo by být přehlédnuto, že zatímco mythologická perverse je osnována temnými mocnostmi, devastaci provádí faktická dědička říše. Hvězdičku ubírám za výše naznačené sice dílčí, leč masivní nedostatky. Jinak výborný. "Továrnu, kde se takhle vaří, bych nechal vyhodit do povětří."

SPOILERY Obraz skorosoužití osamocených psychocyklátů. Ona (normální) prostituuje, on (míň normální) masturbuje a navíc vraždí misijní pracovníky, načež je przní, což jim taky patří. Jestli je tady něco patologického, tak právě nemožnost vztahu a absence jakékoli báze pro to, aby se vůbec dalo o něčem mluvit jako o "zločinu", natož pak "trestu", takže to taky štimuje. Závěr je ostatně dosti výmluvný. Těžko zastupitelný film, pokud jde o způsob zprostředkování tématu; obrazově i kompozičně příjemný, jen snad trochu neumně překomponovaný; taky se stále cyklí jeden řadový (byť v nejednom ohledu významný a skvěle pojatý) případ, což není dané látce (jak jsem ji stručně vyložil) adekvátní. Tři hvězdy jsou přesto minimum, mohl bych dát i víc. Doporučuji k Mechanickému pomoranči.

Myslel jsem, že budu za nepřejícníka a mám pomalu nejvyšší hodnocení. Takže: žánrové téma filmu je k ničemu, aspoň pro mne; nebo jen nefunguje spojení žánru se zpracováním? Každopádně film dopadá jako holá zbytečnost, jakých jsou milióny. Ze začátku ale lze zaslechnout i dosti jiné, nejednoznačné poselství. K tomu velmi pěkná práce s obrazem (kamera, střih). Netušil jsem, jakou estetickou sílu může mít nafilmovaná černá klávesnice od počítače.

Až na obligátní faktor Zázvorková (která tady navíc vypadá, jako by právě přijela z nějaké posázavské osady) docela dobré a rozhodně pozoru hodnější než velebená Uspořená libra nebo Bohouš. Ovšem v roce 1967 bych přece jen očekával zajímavější úchop látky. Jistě, Friče nemohu považovat za tvůrce oné doby, nicméně nenalézám při tomto anachronicky klasicizujícím dílku důvod odpouštět mu citelně slabší prvky, zvláště ne rádoby komickou tečku. Přitom závěrečné foto mohlo být tak hezké. Upozorňuji na spoiler v úvodních titulcích: obsazení čtěte raději až po.

Naši filmaři uvedli do kin nový film o nelehkém období dospívání. Věříme, že se dočká příznivého přijetí nejen mezi pamětníky punkové kultury, ale i mezi dnešními mladými. Vždyť právě jim má tolik co říci! P.S.: Sdělte někdo Tosimovi, v jehož poště jsem zablokován, že v tom popisku byl Cipísek, a že Spejbl opravdu není recidivista.

Retro dobrý (včetně nejméně jednoho motivu, který by dnes neprošel snad ani Trierovi), futuro dobrý (dalo by se pojednávat o sociální, resp. civilizační realitě). Explicitnost spíše implicitní, v momentkách pěkná, v celku zombíckého kontextu spíše komická.

Vidět to, když byl ten pacient ještě u válu, tak jsem z Prahy asi emigroval.

Proč měla u postele řetěz, co s nim musel dělat, zatímco druhá, čtvrtá a šestá novicka, prostě nuda nuda šeď šeď.

Vzhledem ke zklamanému očekávání něčeho zajímavějšího a k nic moc zpracování by to bylo tak na dvě hvězdy. Ale všechno to, co jsem určitě nečekal a čekat nemohl, na tři pohodlně stačí, čtvrtá se dá rozepsat slovy "Čtv inscenace". O kulturních souvislostech pojednává Marthos, stručně výstižní jsou A_FISH, NinadeL nebo Politik. Češtináře varuji před komentářem MencaCZ, všechny před úplným spoilerem jménem otik. Naopak "Obsah" je bez spoilerů.