alvi

Tenhle film mi přijde naprosto bez obsahu, energie, charismatu, emocí..... To by samo o sobě ještě nebylo tak katastrofální. Prostě se neurodilo aka neurazí-nenadchne. Nepoživatelným se stává tím, že se svou plochost snaží uměle a za každou cenu dohnat ječením a "osobními tragédiemi" v takové míře,. že Cimrmanův Vichr z hor může jen závidět.

Říká se, že genialita tkví v jednoduchosti, nikoliv v překombinovanosti a opulentnosti. A v tomto filmu to platí více než kde jinde. Nějak jsem pořád čekala, kdy přijde to velké bum, které odstartuje tento dramatický film. A ono nic. A víte co? Život, ten obyčejný a malý život, který prožíváme každý z nás, je ono drama. A film je toho dokonalou alegorií. První den zbytku mýho života je nesmírně civilní a současně silný a jímavý film. PS: Zmíněná absence velkého dramatu není na překážku, naopak. Tak se nenechte odradit!

Netypická francouzské komedie, která spíš připomíná sofistikovanější americkou veselohru. Ta globalizace :-) Příliš komediím neholduji, ale u téhle jsem si příjemně dáchla a i na smích došlo :-)

Možná za to mohou příliš vysoká očekávání, ale film mě zklamal. Abych to uvedla na pravou míry, zklamal mě tím, že šlo o průměrný akčňák složený ze všech klišé, která jsou pro tento žánr typická. Zklamání neodvrátila ani ona mysteriózní zápletka, které však fungovala jen do poloviny filmu a i tak byla více než očekávatelná. Škoda, ale jako nenáročná oddechovka, film funguje.

Musím říct, že už mě dlouho žádný seriál nebavil tak, jako mě baví a skutečně rozesmívá Mindy Project. Nebudeme si nic nalhávat, jde o indickou Bridget Jones se značně přehnanými reáliemi a postavami, ale ani to nedokáže zbrzdit mé nadšení a zaujetí. Milé, vtipné, skvělé :-)

V první polovině má film našlápnuto. Zajímavý námět, byť chvilkami dost připomíná Dextera, a "exotická atmosféra" současného Japonska, slibují zajímavou podívanou. Očekávání se však, bohbužel, naplně jen z části. Přesněji přesně z jedné poloviny. Syrovost a realističnost, kterou film deklaruje v první polovině se jakoby mávnutím kouzelné hůlky promění na nudu a šeď všechních hrdinských filmů. Naprosto zbytečný přerod hrdiny z klidně a promyšleně jednajícího "robota" (pro mě daleko zajímavější poloha) v obyčejného city chápajícího jedince. Závěrečný epilog už, vedle toho, že jde o zřejmý logický odklon, považuji se ryzí a zbytečné ždímání citů. Za mě 3 hvězdičky a pěkných 65%.

Velmi osvěžující film. Oceňuji zejména vykročení ze škatulky, pro mě tolik irirujících, filmů o mudrlantských teenagerech (Něco jako komedie, Charlie Bartlett, Igby, Umění zapadnout...) Evidentně je možné natočit uvěřitelný film o (nejen) puberťáckých nejistotách, přestože vynechám témata jako ztráta panictví, bohatý a znuděný či mladý genius vs. zbytek světa. Film ve mě zanechal hluboký dojem, potřebu vidět jej znovu a důkladněji se nad některými myšlenkami zamyslet a utvrdil mé přesvědčení, že Ryan Gosling je prvotřídní herec svojí generace.

Kýč jak bič, ale i tak mě ten film prostě dojímá a i po značné době po shlédnutí ho nemůžu dostat z hlavy. A Ryan Gosling jako potetovaný příslušník white trash? Tímhle výkonem se pro mě definitivně přesunul z kategorie hezounek mezi herce.

Po shlédnutí mi absolutně schází slova a vlastně i ti kluci zelení :-) Naprosto brilantní ztvárnění bez zbytečného sentimentu, ždímání slz či brnkání na vlastenecké cítění. Série nespadne ani do druhého extrému, tj. ke srandě za každou cenu a nekonečnému parodizování, kterému téma války slouží jako pouhá divadelní kulisa. Tato vyváženost je pro mě příjemná změna oproti ostatním žánrovým bratrům. Špička. Opravdu povedené dílko, díky kterému leccos z reálií amerického tažení proti terorismu chápu a některé činy amerických vojáků (mluvím o těch ne právě příkladných) se zase dostávají do zcela jiného světla. Závěrem Johnny Cash a já seděla s husí kůží na zádech, sahajíce po myši, abych seriál okamžitě zařadila k oblíbeným. Tleskám a dávám (poprvé v historii bez vnitřních debat) 5 hvězdiček.

Made in HBO je pro mě už nějaký ten pátek značkou kvality, ale tomuhle seriálu se povedlo moje smýšlení ještě o něco vylepšit. Na Jeffa Danielse coby cynického a sarkasmem sršícího moderátora je radost pohledět. V této souvislosti bych zmínila dva filmy s podobnou tematikou či obsahem, které mě velmi zajímaly, ale nakonec zůstaly na půl cesty a nedovedly zaskórovat, tak jako se to daří seriálu Newsroom. První je Morning glory a druhý O smyslu života, kde Jeff Daniels ztvárňuje postavu ne nepodobnou Willu McAvoyovi. Líbí se mi, že na rozdíl od nich, Newsroom nemá tendenci sklouzávat (nebo aspoň zatím) k sentimentalitě a kýčovitosti a drží se zdravého a mě tolik blízkého cynismu.