J. K. Lister

Na plovárně s Markem Ebenem je asi nejúchvatnější a nejpozoruhodnější pořad, co jsem kdy viděl. A vyslechnout si interview s dalailamou či panem Lamborginim, umělci jako jsou Robert Redford, Jack Nicholson či Harvey Keitel, a jiné významné světové celebrity tak tomu říkám "klobouk dolů". Myslím, že tento pořad má ve světě díky své kultivovanosti velkou popularitu, asi proto, že jde o nenásilné rozhovory, které přivedou člověka na jiné myšlenky a jiné uvažovaní.

První Úsměvy se Zdeňkem Svěrákem jsem neviděl, až s Jaromírem Hanzlíkem, ale to myslím ani trochu nevadí. Je to příjemný moderátor, který vám dokáže zpestřit hodinu, ani o tom nevíte.

Člověk by nevěřil, kolik blbců kolem sebe má, jen to někdy nelze poznat. Ale opravdovým fakterm je, že, to co nevíš ty, vědí ostatní, a to co víš ty, ví málo lidí. Nechápu, proč to berete za odpad, to se stydíte za to, že jste blbý nebo jste až tak nad věcí, že nad tím mávnete rukou - to je odpad, vyhodíme to na počítači do koše, ať se o to popeláři postaraj. A to už bychom se dostali k ekologii. Jo, jasně, většinou sem příjdou známé celebrity, poví vám nějaké vtipy, zážitky ze života, protože vám chtějí ukázat, že jsou taky jenom lidi jako, jen jsou krapet víc na očích.

Přátelé? Většinou se jedná o suchý humor, kterému se nezasměňuju, to se radši podívám na Červeného mrcasíka.

Velmi zajímavý místy temný, mysteriózní seriál se smyslem pro černý humor, že něco zlé je k něčemu dobré. Nejvíce mne zaujali mrtví lidé, které členové pohřebním ústavu viděli nebo si spíš představovali, jak by reagovali na jejich profesní či rodinné problémy. Je to seriál mezi životem a smrtí, a to co je mezi tím, záleží jen na nás, jaká budoucnost nás čeká.

Chirurgové je jeden z mála seriálů, u kterých jsem vydržel do konce. Jako u mnoha (Pohotovost, Chicago Hope to sice šlo) jsem se nenudil, každý člověk v chirurgickém týmu řešil svůj pracovní i soukromí problém. Celkově se mi zdál celý seriál takový lidštější než jiné "tisíci" dílné snímky z lékařské branže.

Snažit se být dobrým otcem, když se ve skutečnosti chováte jako prase? Snad možná časem (je to vývojem člověka, kdy se mu mění zájmy), ale z větší míry člověka nepředěláte a já si kladu otázku, proč takový člověk, co žije nevázaným způsobem splodil děcko? Aby si dokázal, že není impotentní, že má na to se o něho postarat? Záletný muž, který neví, co je to zodpovědnost. Prvních deset dílů se mi líbilo, ale potom jsem přepnul na jinej kanál, protože mě to přestalo bavit.

Jak říkám, s ničím nepřehánět. Stačí když vidíte dvě, tři serie jednoho seriálu, a potom vás to přestane bavit a přepnete na jinej kanál, protože filmaři (daného seriálu) nemohou přijít na nic originálního, a tak vám opakují úryvky z částí viz (Hvězdná brána a spol...) a stává se z toho (nic jiného mě nenapadá ale je to trefné) sračka. Nejvíc mě však zaujali krizové momenty s pacienty, se kterými se diagnostikové, doktoři a sestry musí vypořádat. Navíc mě na tomto seriálu šokovala hlavní postava myslím dr. Marka (X), který umře pomalou smrtí na nádor na mozku. Nejvíc mne na tom fascinovalo, jak se s tím vyrovnával on a přátele, kteří ho obklopovali.

Jak pokaždé říkám: nejlepší jsou u seriálů první dvě řady, potom je na čase ho razantně ukončit, protože se z toho (s prominutím) z devadesáti procent stává sračka. Stejně jako Hvězdná brána taktéž Akta X hýří originálními a aniž by to divák poznal vykradenými náměty (kdo z dnešních autorů nic nevykrádá? představte si vykradače hrobů v Egyptě, ale to jsem odbočil trochu někam jinam). Jinak z větší části se mi to líbilo a bavil jsem se pěkně.

Jako patnáctiletý jsem se na to díval v televizi a velice mě to pobavilo. Nezapomenutelný zážitek se vzpomínkami na pubertu