Kubaso

Hodně neortodoxní westernová road movie o skupině zkrachovalců (falešný hráč, šlapka, ochlasta a blázen) donucených okolnostmi odjet do pustiny, kde na každém rohu čeká násilná smrt. Cestou se k nim připojí Mexičan Chaco (skvělý Tomas Milian), ale výprava až příliš pozdě zjistí, že má co dočinení se sadistickou, manipulativní sviní, která jim řádně zamíchá hodnotami... Na filmu bohužel ulpěla pověst o brutálních scénách (pár jich je, ale žádná jatka se nekonají), jakoby se v něm už nic dalšího nevyskytovalo. Přitom je dost často dojemný a má podmanivou atmosféru budící dojem, že se odehrává mimo prostor a čas. Country rocková hudba je sice nezvyklá, ale mně osobně k filmu seděla. Jenže poslední třetina je zpackaná a bez výraznější pointy. Sotva se dění přesune do hor, začne být film moc zdlouhavý, moc sentimentální... a moc dlouho bez Chaca. Ten se sice ve finále objeví, ale moc důstojný epilog ho nečeká. Dost mě mrzí, že Fulci neudržel laťku až do konce. Přesto má jeho film moje sympatie a ačkoliv bych se ho zdráhal kvůli tomu slabému závěru někomu jednoznačně doporučovat, určitě patří mezi jeho nejoriginálnější a nejpozoruhodnější snímky.

Stylový, zábavný western s obstojnou dávkou násilí a akce bez zbytečných keců. Začátek je spíš průměrný, ovšem jakmile druhý z bratrů ve zbrani zvolá: "Hey, gentlemen!", je z toho skvělá akční jízda až do konce. Podle mě jde o daleko vydařenější film než mnohem slavnější Django a narozdíl od pozdějších Fulciho westernů má i konzistentní příběh. Určitě patří mezi to lepší, co Italové v tomto žánru spáchali. Pokud film něco hyzdí, je tím Nerův absolutně mdlý výkon. Na druhou stranu je tím nejzábavnějším na celém filmu sledovat, s jakou chutí jej přehrává Hilton.

Uvědomím-li si, že tenhle western je určen spíš dětem, tak se to dá vydržet. Když dojde na přestřelky, je vlastně docela slušný a je mi sympatické, že ani tady nenechává Fulci padlé jen tak bez krve. Jen by tu nemusel být ten otravný spratek a Gemma by nemusel vypadat jak z reklamy na perfektní oholení. Ke kladům patří povedená hudba (i když by se ta úvodní odrhovačka nemusela opakovat tak často), krásná Cinzia Monreale (kterou později vypreparoval D'Amato v Buio Omega, zatímco Fulci ji pro změnu nechal zakousnout vlčákem v Beyondu) a hlavně sympaťák Geoffrey Lewis. Žádná klasika to není, ale na zabití času stačí. A toho kluka nakonec alespoň zbičovali mexikáni...

Teoreticky skvělé spaghetti od režiséra "Mé jméno je Nikdo " s dobrou kamerou, obsazením i hudbou, které brutálně zabíjí mimořádně ospalý děj. Když ve dvě hodiny trvajícím výpravném westernu (se zápletkou vypůjčenou z Tuctu špinavců) přijde jediná akce až v jeho závěru, bude asi něco špatně. Asi scénář. Někteří z Coburnovy dvanáctky v průběhu filmu zmizí sami od sebe, jiné zabijí tak rutinně, že to člověk stejně sotva postřehne. Co se herců týče, Savalas se objeví až ve druhé polovině a bohužel v ní moc času nestráví. Coburn se jen tak líně courá z jedné scény do druhé, takže snad jen Spencer vyvíjí nějakou snahu, díky níž byla alespoň jeho postava sympatická. Inu, škoda.

Jednoduchý, svižný příběh o bandě zlodějů smaragdů a poldovi, co by si také rád přihřál svou polívčičku, s drsnou a tuplovaně dlouhou automobilovou honičkou napříč Aténami. Podobná, leč mnohem slavnější scéna z Bullitova případu se na tuhle absolutně nechytá, o projížďce vylidněnou Paříží z Profesionála ani nemluvě. Tvůrci bondovek nechť se jdou zahrabat rovnou. Kdyby to byl jediný vrchol filmu, tak neřeknu, ale on je to jen jeden z mnoha. Doslova a zcela bez uvozovek k sežrání je kulinářská scéna z restaurace, dále je tu (jinými už zmiňovaná) Belmondova vyhlídková jízda městskou hromadnou dopravou i jeho pád ze strmého srázu podobný tomu, jaký (několikrát:-) předvedl o pár let později ve Zvířeti. Tam se za ním ovšem nevalila hromada sutin a kamení. Detailní popis loupeže z úvodu filmu by také bylo chybou opomenout, stejně jako pěstní souboj z jeho závěru. A nic z toho tu není navíc, všechno šlape jako hodinky a i kdybych chtěl sebevíc, nebudu moct nic vytknout. Snad se u nás brzy dočkáme DVD, protože tohle je vážně perla. P.S.: V televizi je film (díky ořezu, zkrácení některých scén americkými "umělci" a mrtvolnému dabingu) sotva poloviční.

Na jednu stranu film překvapí, že není až tak dementní, jak by mohl, z čehož ovšem také vyplývá, že není nijak extra zábavný. Akce je strašně úsporná, nepřekvapivá a neúměrně natahovaná, ale alespoň vhodně načasovaná. S přibývající stopáží už ale člověku ta lacinost začíná pěkně lézt krkem a zábavný vietnamský masakr, jenž konečně jakžtakž splňuje očekávání, přichází s křížkem dááávno po funusu. Další z filmů, které digitální éra brutálně vykastrovala. Věřím, že před lety to na kazetě muselo fungovat nesrovnatelně líp.

I když všechna ta prohlášení o nejlepším filmu všech dob pokládám spíš za davovou psychózu než cokoliv jiného, Temný rytíř opravdu něco do sebe má. Hlavně skvělý příběh s promyšleným scénářem, který je na hony vzdálen čemukoliv, co by člověk od komiksového filmu mohl očekávat. O Ledgerovi a jeho démonickém ztvárnění Jokera je zbytečné ztrácet slov - všechno už bylo řečeno. Jenže po shlédnutí filmu se na mě šklebí Joker, Harvey Dent i komisař Gordon, jen toho Batmana nikde nevidím a mám problém si vybavit alespoň jedinou scénu s ním. Není náhoda, že jeho jméno není v názvu filmu. Z Bruce Waynea se stal totiž namachrovaný kravaťák, co po nocích chrchlá moudra na všechny strany a jen tak mimochodem bojuje proti zločinu. A to všechno je míněno smrtelně vážně a ještě se to tváří tak realisticky, jak to jenom jde. Hlavní postava by měla držet příběh pohromadě, ale hůř uvěřitelného Batmana jsem ještě neviděl (a to počítám i Adama Westa z přitepleného seriálu z 60. let). Ne snad, že by to byla Baleova vina. Umístění komiksových postav do reálného prostředí se mi jeví jako natolik blbý nápad, až mám podezření, že v něm původně ani být neměly. I když by se mi tak Temný rytíř zamlouval daleko víc, pořád je to dost povedený film, ve kterém se alespoň zbytečně nemoralizuje, není jenom o akci a ani se v něm v jednom kuse nevzdává hold vlajce. V dnešní době to není málo, ale do nebes ho za to vynášet nebudu.

Střílet turisty, šoustat jak veverky, žádný děti a žít šťastně až do smrti - toť americký sen očima přivandrovalce z Evropy. Dlužno podotknout, že i tak je Základní instinkt zřejmě Verhoevenův nejnormálnější film. Divák je tahán za fusekli tak dokonale, až sám zapomene, že si vraha i zločin (do detailů) prohlédl už v první scéně. A i kdyby náhodou ne, bude mu to šumafuk, poněvadž Sharon coby fenomenální mrcha i Douglas hrají fantasticky.

Nádherná a inteligentní věc, která se navenek tváří jako prachsprosté hororové béčko. Namísto krvavé akce ovšem sází na atmosféru, podpořenou působivou hrou světel a stínů, a na tajemno, které dokonale těží z prostředí podzemního labyrintu metra a původu jeho obyvatel. I když film končí jedním z nejabsurdnějších a nejnevhodnějších happyendů, jaké jsem kdy viděl, určitě si zaslouží mnohem větší pozornost, než se mu dostalo.

Hodně působivý a inteligentní horor, který vznikl v době začínající invaze vrahounů v maskách, kosících puberťáky. Nesází moc na efekty (nejlepšími scénami jsou paradoxně ty, v nichž se toho zdánlivě moc neděje), zato se opírá o scénář s hlavou i patou a o herecké výkony. A daří se mu to, což není zrovna málo s ohledem na námět, se kterým by se za slabšího vedení mohl film velmi lehce zvrhnout v nablblé béčko. Anebo v kopii Hooperova a Spielbergova nesourodého Poltergeista.