Kubaso

Poctivé béčko, v minulosti servírované Novou v jejích lepších časech. Dávno tomu. Sice se nebere vůbec vážně, ale má i několik opravdu povedených hororových scén, z nichž mi nejvíc utkvěla v paměti ta, kde piraně pilně "rozebírají" vor s hlavními hrdiny na palubě. Sympatické je, že Dantemu není zatěžko předhodit rybkám i pár děcek. Scénář už tak sympatický není, poněvadž se skoro všechny postavy chovají jako idioti. Příklad: rybičky vlastně vypustí na svobodu právě ústřední dvojice; vědec se z voru hrdinně vrhá do vody, aby zachránil dítě, toho času celkem bezpečně plovoucí na převrácené loďce; na břehu sedící stařík si nechá zaživa ohlodat nohy, aniž by ho napadlo je z vody vytáhnout, atd. Film si ale až do konce drží svižné tempo, za svou pokleslost se vůbec nestydí a bere ji s nadhledem. A právě tohle ve dvojce chybí, proto už dokáže pobavit jen svou blbostí.

Napůl zapomenuté (a naplno právem) završení Colizziho trilogie bohužel náleží k těm nejslabším filmům, v jakých se kdy Spencer s Hillem vyskytli. Polovinu filmu stráví Terence na lůžku, jsa už na začátku děje postřelen. Mezitím se Colizzi utápí v předvádění cirkusových čísel, což se sice jeví jako docela originální nápad, jenže ve spaghetti-westernových reáliích bohužel vůbec nefunguje. Až poté se projeví i Spencer a ke konci i pokus o zápletku, ale to už je na všechno pozdě. Po tak skvělých filmech obrovské zklamání.

Chlapci z 20th Century Fox si uvědomovali, že se tentokrát má jednat o monstrózní zakončení celé série, a tak štědře přidali 100 tisíc dolarů oproti rozpočtu předchozí části (celkem tedy 1,8 milionů dolarů). A jelikož scénárista Paul Dehn minule odvedl slušnou práci, moudře usoudili, že není třeba nadále plýtvat jeho talentem, použili z jeho scénáře pouze námět a zbavili film všeho, co bylo na předchozích dílech dobré. Navrch jej opatřili horou moralistických keců, aby nezbylo nic, co by mohlo být někým považováno za závadné. A to si chudák Heston kdysi myslel, že obyčejná atomová bomba je může zastavit...

Tady už je potřeba nejen pominout, jak skvělý původní film byl, ale i bezpodmínečně zapomenout, že kdy nějaký existoval. Pak to díky statečným scénáristům a představitelům hlavních rolí vcelku dobře funguje. V určitém směru (zobrazení vztahů mezi lidmi a opicemi) je třetí díl nejblíže originálu, leč co do zpracování už mu nemůže být vzdálenější. Počínaje tímto filmem totiž série začíná nebezpečně připomínat televizní seriál s nápisem "To be continued" na konci každého dílu. Trojka není špatná epizoda, ale ubližuje jí několik komických momentů a jako celek působí v porovnání s předlohou naprosto nepatřičně. Nic z toho neznamená, že by byla sama o sobě špatná. Ovšem fakt, že opice (jejichž kultura se nachází někde na úrovni středověku), dokázaly vyzvednout kosmickou loď ze dna moře, opravit ji, odstartovat a vrátit se v čase (aniž by jim vůbec byl znám pojem "let"), přece jen ubíjí.

Jsem ochoten přistoupit na akčnější pojetí, ale už jen první polovina filmu, jež lacině opakuje děj toho prvního, dostatečně dokazuje, o jak nicotné pokračování se jedná. Ta druhá zase trpí příšerným přehráváním většiny zůčastněných. Široko daleko nejlepším hercem je Linda Harrisonová, protože toho alespoň moc neřekne. Mutanti jsou obdařeni telepatií, jejíž ztvárnění spočívá ve srandovním poulení očí, projekci myšlenek rovnou na bluescreen a navíc jsou všichni vyšňoření jako šašci. Fatální závěr, kterým Heston podmínil svou účast, sice celkový dojem hodně napraví, ale kromě něj už zaujme snad jen pár povedených postapokalyptických výjevů a chyb ve scénáři. Zvlášť vyniká datum Brentova ztroskotání (3955, Taylor přistál až v roce 3978!) a fakt, že Zira s Corneliem měli být po událostech prvního dílu souzeni za kacířství. Tady jim dr. Zaius dokonce na čas přenechává svůj úřad! A bude hůř... I přesto má ten film ještě jisté kouzlo.

Dobyvatelům to samozřejmě nesahá ani po kolena, ale Chrám zkázy Quatermain trumfne lehce. Výhodou je vražedné tempo, díky němuž film velice svižně uplyne a přitom spolehlivě zabije hromadu pitomostí, které se během toho vyrojí. Navíc se objeví dost povedených hlášek a na poměry Cannonu slušný rozpočet. Potěší i mladá Sharon a Herbert Lom. Mně se to líbilo, jen to proboha nikdo neberte moc vážně.

Je opravdu velká škoda, že tento film se netěší (a nikdy netěšil) stejné oblibě, jako Leoneho starší díla. Bohužel byl ve své době v USA uveden pod dost nevhodným názvem (Duck, You Sucker) a navíc v brutálně sestříhané verzi. Někdy mám dojem, že tamní střihači plnili nějaký plán, či co, protože snad všechny italské filmy tam byly uváděny často zcela bezdůvodně ochuzené o nějakou tu minutu. Leone dokonce původně ani neměl zájem film režírovat, ale na naléhání Coburna se Steigerem s tím nakonec souhlasil. Ústřední dvojice v mnohém připomíná duo Eastwood-Wallach z filmu Hodný, zlý a ošklivý, leč tentokrát Leonemu zřejmě nestačilo klasické schéma bezejmenný pistolník bez minulosti versus zloděj bez svědomí, tudíž iniciativa studia v přeobsazení hlavních rolí se ukázala jako velmi dobrý tah. Je zajímavé sledovat, jak si Leone stále pohrává se stejnými tématy, ale v jiném poměru. Bylo-li Tenkrát na Západě v první řadě o pomstě a finální část "dolarové trilogie" o vynucené spolupráci (o přátelství těžko) naprosto rozdílných postav, tady jde hlavně o téma protiválečné, které režisér stačil nakousnout i v posledně jmenovaném filmu. Velká část děje se nese v notně odlehčeném duchu, čemuž napomáhá i lehce ironická, skvělá Morriconeho hudba. Když pak v ději přijde ostrý zvrat, účinek filmu se tím ještě zvýší. Coburn se Steigerem odvedli parádní práci, čímž případné srovnávání s Eastwoodem a Wallachem odsunují na vedlejší kolej. A Leone dokázal, že podstata westernů může fungovat v libovolných reáliích i s vpravdě bizardním pozadím (IRA, tanky, vykreslení mexické armády jako nelítostné fašistické chátry). Přestože nám ČT film nenabídla v podobě, jakou by si bezesporu zasloužil, velké Díky je na místě. Kapsy plné dynamitu jsou snímkem, který zraje s každým dalším shlédnutím k lepšímu a svým slavnějším předchůdcům nezůstává nic dlužen. P.S.: Steigerova definice slova "revoluce" by si zasloužila své místo v encyklopedii. Už jen proto, že by se na ní snad žádný filozof nezmohl.

Abych řekl pravdu, žádné atmosféry, nebo dokonce psychologie, jsem si tu nevšiml. Děj velmi záhy ustrne na místě a nadbytečně se věnuje útokům nakažených lidí, v kteréžto fázi mi připomněl Romerovy The Crazies. Rosiin nový orgán nápadně připomíná vagínu s vy-dobře-víte-čím vylézajícím z těla a s bodcem na konci. Inu, Cronenbergova symbolika byla vždycky povrchní, což ale ve svých lepších dílech vynahrazoval zvláštním smyslem pro nadsázku. Tady nic takového není (tedy až na odstřel Santy Clause :-) , režisér se ještě bere smrtelně vážně. Všechno dohromady to dává docela smrtelnou kombinaci, která moc nefunguje ani jako horor, ani jako dobrý Cronenberg. Celkový dojem příliš ambiciózní provokace napravují velmi slušné efekty a hlavně výborná Marilyn Chambers (tedy jen tak výborná, jak jí scénář dovolil). Ruku na srdce, kdo by si asi chtěl nechat vysát krev podpaždím hraběte Drákuly?

Hodnotit seriál při nejlepší vůli nemůžu, poněvadž jsem vlastně ani na chvíli nebyl jeho divákem (alespoň ne ve smyslu civění do obrazovky). Ale jednu hvězdu by si jistě zasloužil za tu hromadu paranoidních blábolů, které bezúčelně posouvají "děj" od jedné hromady hoven ke druhé. To se jen tak nevidí, zvlášť když onu tragédii jeho tvůrci předkládají s naprosto vážnou tváří. Mnou podchycené útržky dění ve mně budí dojem, že scénáristé o TOM měli na začátku mlhavou představu, pak TO zapomněli a během natáčení TO hledali. Jenže pokud je tajemno budováno bez fantazie či konkrétního cíle, nevzniká tajemné dílo, nýbrž hovadina.

Samozřejmě, že už Ptáci nemají šanci vystrašit stejně jako před více než čtyřiceti lety. Ale přinejmenším jsou velice sympatičtí faktem, že to, co se obyčejně v hororu považuje za vatu (psychologie a rozvíjení vztahů mezi postavami), zůstává překvapivě aktuální i dnes. Zvlášť postava Melanie je naprosto přesná a adekvátně odehraná krásnou Tippi Hedrenovou. Škoda, že postavě právníka už se Hitchcock věnoval mnohem méně. Ve druhé půli filmu pak naplno propukne nádherně vystižená apokalyptická atmosféra, které se málokdo dokázal vyrovnat (ale dokázal, to zase jo). Dnes to celé působí mnohem víc jako katastrofický film nežli horor, což však nelze vnímat jako chybu. Ptáci se stali čímsi jako povinnou četbou, ale jedním dechem je třeba dodat, že hodně DOBROU povinnou četbou. Divákům, odkojeným s do očí bijícím nezájmem točenými horory posledních let, jistě mají co nabídnout. Ovšem jen za předpokladu, že v nich zbyla ještě nějaká fantazie.