Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (70)

plakát

My Fair Lady (1964) 

O hvězdičku méně kvůli konci.

plakát

Not Cinderella's Type (2018) 

Možné využití jako edukační materiál (nejen) pro dospívající o emočním týrání poměrně stravitelnou formou.

plakát

Máří Magdaléna (2018) 

V současné době velmi příjemná změna. Odklon od zaměření na sexuální přitažlivost hlavních postav a akčních scén ke hlubokému spirituálnímu vztahu a transcendentní tématice. Láska, zrcadlená režií, vychází z Kristova učení, které překonává tisíce let a je stále aktuální. Jedná se o umělecké zpracování, tudíž nekopíruje věrně předlohu (např. Petr jako černoch). Přesto je zpráva, tedy sdělení, v této pomyslné obálce složené z vizuálu a provedení, zachována. Oceňuji krásný hudební doprovod, záběry krajiny a výběr herců. Vše je natočeno velmi citlivě, je kladen důraz na lidskou slabost Krista, dobovou opresi Izraele i sdělení pozůstalých úryvků Mariina evangelia, které vyvrací dosavadní popularizované informace. Oceňuji, že se snímek vymaňuje z hlavního proudu Hollywoodských filmů, které jsou mnohdy směrovány především na výdělek a zavděčení se většinovému publiku.

plakát

Sidney Hall (2017) 

Obsahuje spoilery: Všechna ta přirovnání k „The Notebook“, „Perks of Being a Wallflower“, „13 Reasons Why“ a dokonce „Into the Wild“ mě navnadila, a i když v tom spatřuji určité podobné prvky (např. stejný/podobný herec, melodramatický nádech, tragický příběh lásky mezi hlavní dvojicí), nejedná se podle mne o film stejných kvalit. Melodramatické snímky výše zmíněného typu mám zpravidla ráda, tudíž si nemyslím, že průměrné hodnocení je ovlivněno mou náladou či preferencí jiného žánru. Sydney Hall je jednoduše sobecký, do sebe zahleděný člověk, který se utápí ve své jedinečnosti a údajné genialitě (očividně soustředěné pouze do oblasti psaní a la Bukowski), až poškodí všechny své blízké, a nakonec i sám sebe. Pro příběh důležité události z různých fází života hlavní postavy – tedy Sydneyho Halla (dětství, adolescence, rané dospělosti a dospělosti) jsou vzájemně promíchány a takto prezentovány divákovi. Následnost lze snadno rozlišit, ačkoliv stylizace hlavní postavy do staršího věku je spíše úsměvná. V závěru lze diskutovat, zda tento kaleidoskop byl důležitý pro gradaci děje, nebo jen pro zastření chudé dějové linky. Možná, že i díky tomu na mě působily postavy plytce a nevzbuzovaly ve mně žádné emoce, které předpokládám, jsem měla prožívat. V čem je tento kousek poučný – naučte se postup první pomoci. Genialita bez těchto praktických dovedností život nezachrání.

plakát

Star Wars: Poslední z Jediů (2017) 

Každý si z filmu odnese něco jiného. Já odcházela s hořkosladkými, rozpolcenými pocity. "Původní" Star Wars budou vždycky pro mě ty "pravé" a jediné. Disney pokračování je zase něco jiného a došla jsem k názoru, že to budu muset akceptovat. Humor se občas pohybuje na hranici infantilnosti a pár pro mně nepochopitelných událostí se objevilo, některé nové postavy mi moc nesedly (postavami se to tam jen hemží, až je jen pár z nich opravdu rozpracovaných). Na druhou stranu, přestože je začátek pomalejší, po nějaké té hodince začíná děj houstnout. Celkově oproti sedmičce film odsýpá v uvolněném tempu a pár scén (ano, více než jedna) mě opravdu nadchlo. Adam Driver se dostává do mých top 10 herců (přestože si stojím za tím, že jeho vzhled jakožto syna svých rodičů není kredibilní) a Daisy Ridley jako Rey mi opravdu sedí. No a ještě chudák Hamill, který si musel vymyslet Jacka Skywalkera. Delší dobu jsem uvažovala nad hodnocením, protože ve mě zůstává spousta rozporuplných pocitů. Nakonec vyhrála subjektivita, SW 8 ve mně nějaký dojem zanechaly, což se o hodně filmech říct nedá.... a jelikož je to o něco lepší než sedmička, uděluji tři a kousek hvězdy.

plakát

Viktor Frankenstein (2015) 

Do hororu to má daleko, nicméně McAvoy podal (šíleně) dobrý výkon. Přiznám se - originální verzi jsem nečetla, proto asi nejsem tak kriticky založená jako zdejší většina a nemyslím si, že si zaslouží až tak špatné hodnocení.

plakát

Jack of the Red Hearts (2015) 

Ohromující výkon Taylor Richardson v roli autistické holčičky Glory, smekám. Dále velmi oceňuji, že je vyobrazeno i vnímání světa z pohledu Glory, nejen pohledy členů její rodiny a opatrovatelů. Dějová linka je sice předvídatelná, ale stále je co si ze zhlédnutí odnést, obzvláště pokud jste problematikou autismu nepolíbení. Ztvárnění se nese spíše v optimistickém duchu, takže takový příjemný film na nedělní odpoledne, kdy si s rodinou můžete vychutnávat výborné výkony herců.

plakát

Zamilovaní (2011) 

Zachycuje realistický obraz jednoho vztahu na dálku, přičemž je doprovázen na piano, které umocňuje celkovou atmosféru. Scény jsou občas jen složeny z jednotlivých záběrů, což dává divákovi prostor si situaci domyslet a tímto se i částečně zapojit do tvorby příběhu.

plakát

Osm hrozných (2015) 

Po Djangovi obrovské zklamání. Pořád je to samozřejmě lepší než průměr, ale u Djanga jsem se nenudila ani minutu. Hateful eight má až moc abstraktní myšlenku, nevtahuje diváka do děje - bylo mi jedno, kdo koho zabije, nikdo mě z nich v podstatě nezajímal, ani jejich úžasné příběhy. Kdyby to nebylo tak dlouhé, možná by to bylo lepší. Co stojí za to: soundtrack a scéna s kávou.

plakát

V hlavě (2015) 

Velmi dobrá pomůcka, jak si vysvětlit koncept paměti, navíc - skvěle jsem se pobavila, a to i u závěrečných titulků! Jestli máte po ruce dítě, či kamaráda s duší dítěte, sedněte na to spolu...doporučuji!

Ovládací panel
2 body

Reklama

Reklama