mrtvej pes

Kazatelské. Ženy jsou tu vesměs rohožky. Všichni jsou mrtví, Dave.

Hodně hlučný seriál, ve kterém se ječí a brečí, kňučí a bručí, jen o vzpírání se zase tolik nezavadí. Zato tu máme gymnastky (a.k.a. záporačky, za vším hledej ženu) a bišíky v plavkách. Celkově bych to zhodnotila jako velmi milou vztahovku. Navzdory některým námětům (deprese, bulimie, "adopce") si člověk při sledování i oddechne a zasměje se. Scénáristicky je v seriálu všeho s mírou. Osobně jsem očekávala víc dynamiky, přestože jsem si nakonec na tempo navykla. Horší bylo herectví. Asi jsem jediná, komu už se zajídají výrazové prostředky ve stylu anime. Hlavní hrdinka působí dětsky a až otravně, obličejovou paletu má mizivou právě kvůli přehrávání; opět nic nového. Stejně mi jednou tu protagonistku napíšou a obsadí skvěle, já si počkám. Nam Joo-hyeok naopak podal předpokládaný výkon, byl zapálený a civilní zároveň a jeho postava překvapila obratem z protivy do přítele snů. Jemu ty role květinových kluků sedí - je jedno, jestli je jeho vyvolená starší o čtyři roky (tady) nebo o čtrnáct (měsíčkofilové). Líbilo se mi, jak nešikovně ze začátku slečnu vzpěračku obletoval. Jejich romance by pak působila ještě uveřitelněji, kdyby jim podle scénáře bylo kolem šestnácti. Dva lidi kolem dvaceti mají lepší věci na práci než se pořád hádat jako děti, žárlit a dráždit se. Jenže tenhle seriál si na realističnost naštěstí nehraje. Nerada bych spoilerovala, takže to uzavřu tím, že vedlejší postavy určitě zaujmou, pobaví a dokonce i dojmou. Proč za čtyři? Protože je zkouškové a příjemně se při tom prokrastinuje.

Sepsala jsem komentář-román, abych vyjádřila svůj vztek. (Superspoilery.) Proč time-travel? Aby hrdinka všechno zavinila, nikoliv aby tomu zabránila. Udělá z princů jejich nejhorší verze a zničí jednu celou generaci. Ze začátku jsem si říkala, že jde o dalšího adepta na čtyři hvězdy. Čekala jsem totiž, že se po slušném rozjezdu epizoda za epizodou zlepší. Nedočkala jsem se. Kromě prvního dílu děj výrazně zpomalil. Drama je o něco méně epické než jiná, víc zaplavené romantikou. Nepustil se mě pocit, že scénáristé věděli, jak napsat začátek a konec, ale uvnitř se ztráceli. Zápletky a motivace neměly logiku, vynořovaly se a zanořovaly, působily odloučeně. Chyběla provázanost. Seriál pak hodně trpí arbitrárností svého světa. Moc, pravomoc a pravidla tu nemají řád. Období letí, že jeden nestíhá zamést metaforický sníh. Hlavní hrdinka se zamilovává a odmilovává vždy někde za scénou, jinak si neumím vysvětlit, kdy se jí ty city povedlo vyvařit z vody. K vzteku je i to, jak se promění z někoho silného, statečného a samostatného do nejzmanipulovatelnějšího pěšáka v paláci. Ovlivní ji slova i domněnky. Proč se vrátila v čase? Nejprve všechny poblázní, pak všechny prakticky povraždí. Nakonec je tam jen proto, aby dělala kukadla. Princové hrají o sto šest. Z postaviček se promění v postavy. Obecně si ale něco neodpustím. Sice vidíme charaktery vyvíjet se, mnohdy je to ale ode zdi ke zdi - z dušína do podrazáka, z chudáčka do sadisty - a zas nazpátek. Nikdo se nedrží ve svém rámci. Nevěřím jim ty obraty a zpátečky. Až si říkám, kolik z toho je růst a kolik špatná tvorba. Nejsložitější je pak princ So. Uznávám, že je So rozvrstvený a skvěle zahraný. Že bych ale si ho oblíbila - jak, když mi byl nakonec odporný? Změnil se z necity do kopnutého štěněte do sadisty do tyrana do stalkera do objímače urn, který se ženou a svou i její rodinou zachází jako s majetkem a neštítí se bratrovražd a vůbec všech vražd, aby si zahojil ego. (A co je ještě v asijských dramatech nového?) Poslední díly byly vyloženě utrpení. Jediné, za co jsem ještě hrdince vděčná, je, že se sebrala a od toho "nepochopeného" psychouše odešla. Konec je kvůli té tíze realistický, pokud tedy stačí, že je jeho realističnost postavená na iracionalitě všech a všeho, co se mezitím událo. Kdo si zaslouží žít, zařve, kdo si zaslouží zařvat, dostane křeslo. To královské. (A co to bylo za pedofilní scény ve dvacátém díle?)

Vkládám komentář okolo dvanáctého dílu, hodnocení doplním po zhlédnutí. Zatím si sice hraju se čtyřmi hvězdami, ale jedno uznávám. I když je seriál šestnáctidílný a tudíž "krátký", jeho úpadkem jsou dlouhé a délkově nevyvážené epizody. Jedna trvá až hodinu a půl, jiná něco nad hodinku; jedno mají ale společné. Jsou vyplněné vatou. Děj je víc roztroušený než útržkovitý, takže se scénáristé nemohou bránit ani tím, že jde o slice-of-life. Zápletky se mnohdy táhnou po mnoho dílů, jenže se nevyvíjejí, jenom se upozadí a odsunou, dokud se k nim tvůrci nevrátí nějakou nepřirozenou cestou, z nouze, z ničeho nic. Z toho důvodu životy hlavních postav působí prázdně, ode zdi ke zdi. I Smrt, který se může upracovat, o přesčasech mluví z pohodlí a tepla domova, kde se nic neděje. Za historický žánr je to ale v rámci Koreje jeden z lepších kousků. Scény z minulosti opravdu dýchají něčím dávným, obohacují přítomnost a postupně se rozvíjejí a gradují, až mě mrzí, že se v nich neodehrává víc a že se opakují. Ústřední dvojice je zatím roztomilá, jenže kvůli věkovému rozdílu, který mezi sebou mají mít, je měli obsadit alespoň jako sourozence. Víc mě baví vedlejší dvojice, Smrt a Sun. Jejich setkání bývají silná, asi protože je jich málo. Scény mezi Smrtí a Goblinem zase stojí na humoru. Upřímně nechápu, proč tu do žánru neuvedli i komedii. Neposledně pak chválím úvodní píseň. / Jak jsem slíbila, po dokončení hodnotím. Za čtvrtou hvězdu se opravdu zasloužil pouze humor. A Smrt. Smrt na hrad. Jestli chcete redemptivního romantického hrdinu, Smrt je váš. Ještě jsem neviděla muže, který tak krásně pláče.

Další dojírna z korejské dílny. Jenže tuhle prokládá akce a adrenalin, dvě hodinky utekly jak voda.

Renč se roztahuje; záběry ze zákulisí jsou zajímavější než celovečerák sám.

A víte, že jsem se bavila nejvíc, dokud hlavní hrdina držel hubu?

Zhlédnuto vloni v létě. Od té doby se bezprostřednost zážitku vytratila; snad abych se letos v létě podívala znovu! / Kvůli amatérštější kameře působí první epizoda, která se odehrává zčásti v přítomnosti a zčásti v minulosti, trochu rozpačitě. Jakmile se ale protagonista probudí z kómatu v těle princezny, scény v interiérech a exteriérech zbohatnou a snímání se zlepší. Nezapomenu na princeznino palácové závojové lože. Kostýmy jsou pak obzvlášť krásné. Herectví a hudba se taky vytáhnou; herectví zejména díky herečce, která představuje protagonistu-protagonistku. Obojí si drží si kvalitu až do konce. Co se týká stylu, ve kterém se příběh odvíjí, jak bych ho jen zapouzdřila. Ono je to chvíli slapstickové, chvíli dramatické; chvíli výpravné a plné válek a bojového umění, chvíli až politické a zabývající se intrikami uvnitř paláce, a chvíli intimní, kdy spolu vedou slovní a mocenské souboje princezna s princem. Osobně jsem měla radost z toho, že se seriál nebere nijak seriózně a zároveň člověka provede plnohodnotným dějem, kde zvraty dávají (v rámci tohoto světa) smysl. Rozhodně bych doporučila zhlédnutí všem, kdo jsou už unavení věčně ubrečenými a mnohokrát zrecyklovanými historickými harlekýnkami. Brečí se tu sice taky, ale tak, že to diváka pobaví. Postavy si jeden rychle zamiluje, mají svoje podivnůstky, svůj humor a svou osobitost. Vedlejší postavy, ať už stojí za princeznou nebo za princem, mají akorát prostoru, aby se zalíbily a aby rostly spolu s příběhem. Nejvíc "vážného" růstu tu pak čeká právě sukničkáře-princeznu. Ten se nejdřív sžívá se svou rolí ženy v těžce feudálním a sexistickém světe, pak s rolí odvržené manželky závisící na manželově milosti a nemilosti, postupně pak i s rolí intrikánky, která prvně princi cpe konkubíny až do ložnice a rozumuje zatím za jeho zády se svými podržtašky v bordelu, jen aby později vsadila na vlastní vnady a šla po princi jako beranidlo... :) Zhruba v polovině seriál zvážní, co se týká romantických prvků. Víc se zaměří na otázku genderové a sexuální identity protagonisty a na vztah mezi princeznou a princem. Stále je ale čemu se smát. Nakonec, a to je snad nejlepší, si divák může vybrat z několika alternativních konců, jak chce, aby ústřední dvojice dopadla. Hodnotím seriál plným počtem hvězd, protože se jednalo o moje premiérové setkání se soudobou čínskou seriálovou tvorbou a protože splnilo všechna očekávání, co jsem od daného žánru měla. Seriál mě podnítil, abych se později koukla na (stylově úplně jiný) Lang ya bang.

Medřická je bohyně.

Asi bych měla příběh brát víc umělecky, jenže v něm nevidím víc než "jak si narcis sám podřízl větev pod nohama".