P. J. D.

Po šestnácti letech jsem se dočkal konečně filmu, o němž mohu směle a s jistotou prohlásit, že se jedná o výborného následníka Moulin Rouge. Snímek si pohrává s kabaretními prvky s obdobnou grácií a ladností a přitom dokáže být rovněž i zábavný, ba přímo někdy i komický. Přitom v něm nejde pouze o to strhnout na sebe příběhem, ale také poukázat na docela podstatnou problematiku. V posledních letech jsme totiž svědky toho, jak minoritní etnická skupina afroameričanů na sebe strhává pozornost a poukazuje, jak je znerovnoprávněna. Ovšem na znevýhodnění postižených se takováto pozornost až dosud tolikero nestrhávala, přestože si ji (dle mého názoru) zaslouží mnohem více. Nicméně to jsem trochu odbočil. Hlavní myšlenka je totiž rodina pro rodinu. A dovolím si říci, že je zde prezentována docela dobrým způsobem. Jistě, je to omíláno ve filmu dokolečka. Avšak docela nenucenou a hravou formou, tudíž člověk nemá pocit, jako kdyby mu bylo vnucováno cosi, co by se dalo přirovnat „otravným podomním prodejcům“. Písničky jsou dobré a vezme-li se v potaz rozmanitost daných postav, je až s podivem, jak skvěle si sedly s líčeným příběhem. Příběh zde přitom není nijak komplikovaný, neobratně a nuceně natahovaný, ale výstižný, pružný, hbitý a především přímočarý – to dost oceňuji, protože se tak v něm člověk neztrácí, může jej dobře sledovat a ve výsledku i přijít na smysl filmu i něco si z něj odnést. Bravurní z herců byl pochopitelně H. Jackman, jehož kvality jsme si už dřív mohli potvrdit v Bídnících. Není tedy překvapením, že ani zde nebyl k přehlédnutí. Naopak mne však potěšilo, že svým hraním nezastínil i druhé herce a dal jim tak prostor. Přitom za toto vše nevděčíme pouze režii a skvělému scénáři, ale rovněž i kostymérům, kulisákům, ale i kameře – ta zde dokázala snímat průběžné vše podstatné a nestalo se u ní to, že by přesmíru byla nucena přepínat mezi svými záběry (takovéto přepínání se mimochodem v současné době neznámo proč děje čím dál tím více a snímek pak působí fádním dojmem – což zde naštěstí neplatí). Zpětně si však uvědomuji jeden docela podstatný problém. Třebaže jsem ale řekl, že jsou písničky dobré, nejsou až tak skvělé, abych si je musel například zpívat dokolečka (např. u Odvážné Vaiany jsem si písničky zpíval pořád, avšak zde nikoli) - jsou pouze dobré (třebaže uznávám, že hlavní omílaná písnička je v tomhle výjimka a má i šanci na nějakou tu sošku). Dlouhodobě váhám nad 4 a 5 hvězdičkami, ale prozatím dávám jen 4 - abych se utvrdil ve vyšším hodnocení, musím se na film v budoucnu podívat znova a zkusit ho pak opětovně posoudit (navíc mám tušení, že snímek má po životopisné stránce nějaké nesrovnalosti, ale to bych to musel důkladněji prozkoumat s opětovným shlédnutím).

Snímek je docela dobře natočený. Poutavost scénáře i dramatické provedení režie by si zasloužilo pochválit. Co mi však na snímku vadilo byly některé nedořešené věci, či naopak některé, jaké se tvářily, že mají ve snímku co dělat, ale ve výsledku tomu tak nebylo. Rovněž i konec mohl být daleko povedenější, kdyby se prostě rozhodli tvůrci po závěrečném činu na mrakodrapu to střihnout. Kdyby zkrátka hlavního hrdinu nechali udělat jeho poslední čin. Takhle byl divák docela silně ochucen o implicitní estetický zážitek. Proto nakonec 4/5.

Dlouho jsem se u tohoto snímku zdráhal cosi sepsat a ještě déle jsem zvažoval, jak jej vůbec hodnotit. Abych uvedl na začátek, původní předloze se bezesporu nevyrovná do hloubky (to tu ostatně napsali mnozí přede mnou a já to dál rozpitvávat proto nebudu), ale nemohu říci, že by to byl až tak úděsný film, jak tu leckdo říká. Příběh sám o sobě tu dává smysl, i když je místy, pravda, trochu děravý. Hlavní postava mi také nevadí, i když někteří píší, že si nedokáží vysvětlit, proč není Asiatka. Ano, není, ale to je objasněno tím, že její tělo bylo v tak zuboženém stavu, že museli vytvořit nové a to zřejmě vytvořili podle nějakého modelu/šablony, jaký momentálně měli a ne podle toho, že se zrovna potřebovali mermomocí držet toho, že byla Asiatkou (navíc, jak se později ukáže, její matka je Asiatka, tudíž to klidně mohl být i zastírací akt hlavního padoucha, který si tak chtěl zajistit, že bude mít obtížnější o své minulosti cokoliv zjistit). Tohle je ale vedlejší (každopádně protože to není vysvětlený ještě neznamená, že to nebyl záměr a že je to prostě blbá chyba). Film je docela akčně střižený, avšak co se týče originality tak strádá. Někteří tu zmiňují v souvislosti Matrix, s čímž nesouhlasím. Jednak byla původní předloha před Matrixem a jednak zpracováním je mu dost vzdálený. Co mi přijde, ale daleko závažnější je to, že působí dost jako vykrádačka Blade runnera (z roku 1982) – a to bohužel nemůžu odpustit. Hudba je sice fajn a kamera taky, i postavy se dají skousnout (byť v předloze jsou lepší), ale od scénáře jsem měl trochu větší očekávání. Chvíli jsem zvažoval čtyři hvězdičky, ale když jsem vzal věci okolo, tak musím dát tři.

Hlavní téma a i myšlenka sama o sobě není špatná a rozhodně by byla ve vhodných rukách a při správném zpracování věru i filmem, o němž by stálo dlouze přemýšlet. Když si ale vezmu všelijaké odbočky ve scénáři, jaké filmu podstatně ubíraly na vážnosti, ale i podstatě jeho myšlenky, pak musím suše prohlásit, že film bylo pěkné fiasko. „Milostný trojúhelník“, děti a jejich (když to řeknu ještě slušné) bláznivé dobrodružství (a snaha seniorů o záchranu), hloupé průpovídky a spíše odlehčená atmosféra něčeho, co mělo být bráno mnohem vážněji. Ani ty herecké výkony to nijak nezachraňují – byť je pravda, že sami dialogy můžou dokázat leccos (ostatně celý film je většinou jen o dialozích), tady nedokázaly nic, leda tak velkou nudu. Takhle dávám dvě hvězdičky.

Jedinečný snímek, jaký líčí, co za zvěrstva se tehdy dělo. Co za fanaticky-rasistická odsouzeníhodná zvěrstva se činilo na obyčejných prostých lidech, jací za nic nemohli a stali se de-facto obětí jednoho obrovského ideologického zločinu vyvolané pomatenými rasistickými antisemity, jací by za svoje počínaní měli skončit v pekle. Film tak realisticky líčí události války, až má člověk občas pocit, jako kdyby byl přímo na promítacím plátně. Scénář a hlavně režie zachycuje události, jaké nutí k slzám, nenávisti a téže i k znechucení. Například jak zastřelí architektku pouze proto, že chtěla pomoci. Jak zabijí ty, kteří fyzicky neodpovídají. Nebo i to, že se děti museli schovávat ve splaškách, aby se ukryly před možnou smrtí. O to více se nutí pak člověka zamyslet k tomu, proč denně slýchává rasistické výroky, když se dobře ví o tom, co se stalo tehdy. Proč člověk stále musí slyšet tolik nenávisti, ačkoliv to vede k čemusi hnusnému, odpornému a odsouzeníhodnému, jako byly právě koncentrační tábory. Snímek rozhodně nutí k zamyšlení a rozhodně je též i dobře natočen. Kulisy, hudba, černobílý filtr, herecké výkony. Zdá se to jen jako pouhý výčet, avšak vše je perfektně sladěné – v souladu. 7 oprávněných Oskarů. Víc není třeba dodat. 5/5.

Film, u něhož se mísí slzy se smíchem, ačkoli samotná tématika je velice ponurá a temná. Nesetkáváme se zde plně se surovostí a syrovostí jakou například známe ze Schindlerova seznamu. O to více zde hraje úlohu to, co si člověk musí domyslet, ale to vůbec nevadí. Film je laděn na lehkou strunu. Plyne lehce, nikoli těžkopádně a se záběrem na detail. Scénář zde hraje prim a režie si to uvědomuje. Je tomu tak též vše podřízeno. To ale neznamená, že by ostatní složky byly špatné. Naopak jsou přímo skvělé. Fascinuje mne, jak tatínek dokáže pro své dítě udělat cokoli. Jak takovou tíživou situaci dokáže proměnit v neškodnou hru, jaká se malému dítěti zdá věrohodná. A o to více ve mně vzbuzuje odpor k tomu, co se dělo. Odpor k rasistickým čistkám, odpor k antisemitismu a odpor k rasismu samotnému. Uvážím-li fakt, že by si měly být všechny rasy především rovny, fakt, že zde není žádné rasy nadřazené a podražené, fakt, že není jedna rasa horší a lepší – to vše nahrává tomu, že to co se dělo, bylo odsouzeníhodné. A dnes tak vyvstává o to více otázka – když takovýto film shlédneme – proč někteří lidé stále mají takové rasistické a odporné sklony i dnes? Každopádně – samotný snímek je naprosto skvělý. Opravdu nevím, co bych mu mohl vytknout. Vezmu-li pak v úvahu, že se jedná o snímek, který byl natočen (v porovnání s Hollywoodskými snímky) za skromné peníze, o to více pak u mne stoupá na hodnotě. Tři Oskary to potvrzují. Plný počet.

Úžasně natočený snímek jaký mne dojímá k slzám i dnes, ačkoliv jsem jej viděl již několikrát. Musím prohlásit, že takovéto filmy jsou nejenom unikátní svým zpracováním, ale téže i poselstvím. Poselstvím, že všichni jsme lidé. Lidé jací by se měli tolerovat, jací by se měli míti rádi a jací by neměli hledět na takové hlouposti jako barva kůže, rasy či vyznání. Všichni lidé si mají být rovni, neboť jsme narozeni stejně, jako i stejně umíráme. Stručně řečeno – antisemitismus je svinstvo a rasismus zrovna tak. A co víc, je úžasné, že v dobách temna se najdou lidé, kteří pomůžou. Pomůžou, protože tak je to správné. Ať se jedná o firemníka, zaměstnance podniku, nebo i onoho německého kapitána který dobře ví, že jeho rasisticky založená ideologie je špatná a i přes nepříznivou situaci se snaží pomoci Wladyslawu Szpilmanovi. Chápe, že i přestože je židem, je stejným člověkem jako on. To by bylo k myšlence sdělení, jaká je úžasně zachycena a v dobách dnešní pokroucenosti vnímání některých lidí, by měla být stále a stále opakována „Všichni jsme stejní, není důvodu k rasismu a nenávisti“. Samotný scénář a i režie se toto na pozadí příběhu pianisty snaží prosazovat a dobře se jí to daří. Ač příběh líčí dosti temně a syrově, své kouzlo to má. Kulisy i kamera tomuto výborně napomáhají a to více je pak podtrženo, jaká krutá doba to vlastně byla. Jaká krutá doba, kdy si jeden rasistický šílený diktátor usmyslel, že provede takový odporný a odsouzení hodný čin. Hudba je pak kouzelným doplňkem, neboť zde má podstatnou úlohu, jaká zde není pouze role druhotné, a podkreslují. Kdepak. Má zde stejně důležitou roli (ne-li někdy důležitější) jako scénář, neboť i ona vypráví příběh. Přenáší jej. V kombinaci s hereckým výkonem hlavních představitelů je tak tento snímek čímsi úchvatným. A proto se také nedá divit, že získal rovnou tři Oskary. Za mne jasný plný počet.

Seriál působí prve zmatečně, avšak to je zcela účelné. Jednak to odráží styl psaní Douglase Adamse, na jehož předloze (byť co vím, tak se vlastně téměř s dějovou linkou neshoduje) tento počin vznikl, ale rovněž to staví i na faktu, že takto lépe pochopíme samotné hlavní postavy. Prvotní laxnost (posunu v ději) tak představuje Todda a jeho počáteční monotónnost, následná zmatečnost Dirka (a jeho chaotickou osobnost) a takto bychom mohli pokračovat dál a dál. To oceňuji. Seriál má proto co do scénáře a režie mnoho chutí, což však může občas působit na škodu, uvážím-li, že ne každému to může sednout (mě ale ano). Jednotícím prvkem je zde však hlavní příběh. Dá se říci, že je utvářen dílčími prameny, jaké se následně shluknou do jednoho a konečně (byť lehce bizarním způsobem) začnou dávat smysl. Vše je propojeno – jak hlásá seriál od začátku a nám to začne dávat smysl, až v posledních dílech první série. Seriál má dostatečný podklad (tzn. scénář, dílčí charaktery, hudba a režie) na to, aby nepůsobil průměrně, ale je fakt, že někdy k té průměrnosti sklouzne a to obzvláště v momentě, kdy je potřeba čímsi vyplnit zbytek dílu (tzn. zbytečné přílišné natahování scén, přechody mezi scénou A a B a jejich návazností, či scény zbytečné vůbec sami o sobě). Takhle je to na 4 hvězdičky, ale je klidně možné, že v příští sezoně to čímsi vytáhne (nechme se překvapit).

Peckový film. O to víc se jeho poselství umocňuje v dnešním světě a hlavně vezmeme-li v úvahu i události okolo Brexitu. Samotný příběh má u Wachovských až podezřelé Christopher Nolanův styl, který však nevadí a naopak tematice sedne. Alespoň o to více je dokázáno, že není nutné vidět herci přímo do tváře a i bez jakýchkoliv emocionálních prožitků hlavních hrdinů (nepočítám-li Portman) to taktéž jde – tudíž velký plus pro scénář a ještě větší pro režii. Místy jsem měl až pocit, jako kdyby se na plátno promítl 1984 smíšený se Ztracený svět v podzemí – ale v tom dobrém slova smyslu. Snímek je zkrátka skvěle vytvořený, postupuje plynule a celistvě, nemá zbytečné odbočky a nechová se tak ani zmatečně a téměř vše je zřejmé na první pohled (ačkoliv ten kdo přijde i na to nepříliš zřejmé patrně zajásá stejně jako já). Za mě jednoznačně 5/5.

Jako běžný díl by to zas tak špatné být nemuselo, i když přes všechny snahy přijít tomuto speciálu na chuť musím říci, že se v lepším případě tváří pouze průměrně. Chápu, že se Moffat soustředil v danou dobu více na Sherlocka a tak dělat plně na tomto speciálu, na to holt neměl čas. Ovšem to, co vytvořil Edward Bazalgette je pro mě (když budu slušný) zklamáním. Dá se říci, že výsledný dojem působí jako dort Pejska a Kočičky – zkrátka sešité horkou jehlou tak, jak to přišlo pod ruku. Postava Granta, ale i samotné novinářky mi přišli prostě nudné a nezáživné a jakýsi pokus na „nuceně komické“ mučení Doktora ve mně nedokázalo vyvolat ani pousmání se. Zachraňoval to tak jen Capaldi a Matt Lucas, u nichž to ale není ničím překvapivým (po herecké stránce mají vcelku pestrou škálu rolí v jejich herecké historii). Po loňském excelentním speciálu (ale i dobrém předloňském) je to tedy bída s nouzí. 3/5 a to jsem ještě mírný.