P. J. D.

Musím říci, že mezi Board James a TableTop je dost velký rozdíl. Nejde ani tak o žánr, ale o způsob podání deskových her. Zatímco James jde spíše do minulosti, tento web-seriál čerpá ze žhavých nových trendů mezi deskovkami, a proto je pro nás spíše více přínosnějším a aktuálnějším. Líbí se mi mírně decentní humor Willa, jenž tak dodává jakýsi zvláštní šarm a půvab celému tomuto dílku. Ani pozvaní hosté, převážně známí lidé, nejsou špatní. Ba naopak působí zcela přirozeně a ne uměle jako u různých talkshow, kde jsme je mohli vidět. Zkrátka zde je vidět spoustu práce a hodně muziky za málo peněz. Jedná se rozhodně o dobrý počin, ale sházela mi zde jakási dynamičnost, co by tomu dodala nějakou tu jiskru, jenž by to ozvláštnila. A bohužel také dost záleží na momentálních hostech a pokud zrovna nestojí za nic, pak je pořad i nuda. Kvůli tomu jen 4 hvězdičky.

Musím říci, že tohle můžu. Když je zkrátka režisér, scénárista a herec jedna a tatáž osoba, tak to může skončit buď katastrofou, nebo to může být povedený kousek. Proto si zde dovolím konstatovat, že se naštěstí jedná o první variantu. Jamesův humor prostě můžu a ty jeho vtípky jsou pro mne něčím, bez čeho bych si tento pořad nedokázal představit. Dodává to tomu tu dynamiku, ráznost a spád, který postrádám například u TableTop. Tam je to však vynahrazováno celebritami, co to tam drží na jakési úrovni společně s úžasným moderátorem, ale to jsem odbočil. Občas je ale i sama povaha moderátora na škodu, což se podepisuje na výsledné podobě - nemusí sednout každému. Proto 4 z 5.

Řekl bych, že tohle byl můj první skutečný úvod do kyberpunku (matrix samozřejmě nepočítám, ten jej bere jen okrajově), Postavy byly ztvárněny a vytvořeny skvěle, díky čemuž působí přirozeně a do toho žánru tak zapadají velmi dobře. Hudba byla snad to nejlepší, co v celkovém dílku mohlo být, neboť se dobře a vkusně doplňuje s hlavním příběhem a myšlenkovým vývojem hlavní postavy, Motoko Kusanagi. Mým nejoblíbenějším byl však Batou. Mimo všeho již zmíněného bych rád vyzdvihl scénář a režie bez níž by toto vlastně ani nebylo tak dobré jako to je. Prostě Japonci umí, to se musí nechat! Pět hvězdiček z pěti.

Kdyby se tehdy Joss Whedon inspiroval od tohoto seriálu, dozajista by neodvedl takovou zpackanou práci jako tomu bylo u jeho filmu Avengers. Zde to mělo ty správné grády a dobrý směr, který zařídil to, že to vypadá tak jak má. Původní předloze vůbec nedělá žádnou ostudu a naopak ji přibližuje těm, co o ní jen vzdáleně slyšeli. Scénáře k jednotlivým epizodám jsou dobře napsány, režie také odvedla svou práci a zbylé faktory se taktéž nemusí za nic stydět. Proto také pět hvězdiček z pěti.

Snímek jsem viděl dvarát (jednou v kině, jednou raději s odstupem v televizi) a několikrát jsem si ho i nechal projít hlavou. Ve spojitosti s následujícími snímky a s tím, že jsem se na vše mohl opětovně podívat s odstupem tedy uvádím nový komentář (hodnocení přesto zůstává stejné). Scénář je dá se říci průměrným. Nikoli proto, že by byl někde pokažený, natažený, zbytečně by zacházel do nesmyslných zápletek, ale prostě proto, že se podobá marvelovským snímkům skoro jako vejce vejci. Dá se říci, že šel v podstatě před nějakou kopírovací šablonu, kde vždy dobro zvítězí a zlo je poraženo, aniž by kladní hrdinové utrpěli jakékoliv ztráty. Oproti původní předloze to však postrádá šťávu a především hlavní reálie, jaké skutečný fanoušek komixové předlohy zná (milostná zápletka Hawkeye a Black Widow – které jak už jsem zmínil dříve se liší docela od svých původních předloh, skutečný původ vzniku Avengers apod.). Mnohými opěvovaný Loki téže není tím, co by měl být. Loki má být důmyslný stratég, ale především myslet chladně ale i chovat se chladně. Nikoli jen šíleně, jednotvárně (vždy s úsměvem na tváři). Což o to, zahraný je vcelku dobře (podle scénáře samozřejmě, nikoli předlohy), nicméně pravému fanouškovi bude chybět jeho skutečné já. Hudba je nicneříkající, kamera průměrná, herecké výkony též (ale za to může – hádám – i zpracování jejich postav) a zachraňují to tak jen vizuální efekty, či nadupané promyšlené akce. Člověk si tak ze snímku toho příliš neodnese. Kdo má rád akční scény, kde se hrdinové mlátí hlava nehlava, ten takových filmů může nalézti přehršel. Není to žádná vzácnost (a už vůbec ne ve světě Marvel universa). A co víc, jsou zde i takové, co mají myšlenku, poučení a hlavní postavy, jaké dokáží zaujmout a dokonce si je i divákem oblíbit. To tento snímek nedokáže. Dá se tedy říci, že je téměř po všech stránkách průměrný a od toho se odvíjí hodnocení. Průměrné.

Fenomenální kousek, který se mi vryl hluboko do srdce. Rozhodně musím konstatovat, že prim u mě nehraje pouze výborně zahraná role Hachika, psa rasy Akita-Inu, ale také úžasný a dojemný soudtrack, který vše dokonale podkresluje. Herecké výkony, obzvláště Richarda Gera, jsou spíše takovým lehkým popostrčením děje kupředu, co tak tvoří úžasnou partii. Tento film není ani tak o obsazení lidských (ano těch, lepší slovo mne nenapadá) herců, jako o psovi. Ten je totiž tady číslo jedna a to mi nikdo nevymluví. Režie byla samozřejmě taktéž dobře odvedena, ale bez hudby by nejspíše nebyla ničím. Zde hraje skutečně důležitou roli. Původní předloha - skutečný život pána a jeho věrného společníka - je věrně napodobena tak, že člověk mnohdy ani nepozná zda se skutečně nejedná o skutečné postavy. Jediné, co bych vytkl je scénář, kterému k dokonalosti chybí ještě půlka cesty. Pokud však pominu jeho chyby, celkový dojmem tak působí toto dílko téměř dokonale. Dávám pět z pěti, ale nejsem si tím zcela jist.

Přihlouplý humor, průměrné obsazení, či ne příliš věrohodné kulisy a kostýmy. To vše mi dává jasný verdikt mírně podprůměrného. Zachraňují to však dobře napsané scénáře a režie od Sandeepa Parikha, který zde odvedl značně dobrou práci. Jen kdyby tam pořád nedával laciné komické scény, které se snad objevují všude! Jinak další, kdo se snaží hranici vybalancovat je bravurní Felicia Day v podání víly. Jinak téma bylo zvoleno poměrně netradičně - hra Zelda - tudíž musím uznat, že si vzali na paškál poměrně netradiční, přesto zajímavou věc. Zde bych tedy řekl, že není příliš ohraným prvkem, tudíž nemůžu v tomto směru příliš srovnávat. Když to však shrnu jako celek, dává mi to lehký podprůměr.

Musím říci, že na jedničku zkrátka dvojka nemá seč se jenom snaží. Příběh je mírně klišoidní, dynamika taktéž pokulhává a jediné, co to zachraňuje je snad samotný Blade. Ten však bohužel nemá dostatečně obsáhlý repertoár hlášek jako tomu bylo u prvního dílu. Některé scény jsou mnohdy na hlavu a ve cpány takovým způsobem, že to může i pořádně pocuchat nervy. V celkovém dojmu se tak jedná o poměrně průměrný film. Řekl bych, že tři hvězdičky z pěti jsou tak akorát.

Upřímně, na tento film jsem se hodně těšil, pak však přišlo trpké zklamání. Veškerý dojem a vše okolo upírů bylo ta-tam během chvilky. Snad jako kdyby ani nikdy neexistovalo. Takhle potopit bravurní první díl jsem dosud ještě neviděl. Scénář a režie tedy jedno velké zklamání. Hlavně příběh vůbec nenadchl a spíše nudil. Po celou dobu jsem si říkal, kdy to konečně už skončí. Po pravdě musím říct, že i u těch dvou hvězdiček z pěti jsem si nebyl poměrně jist.

Plastelínové filmy a dílka mám hrozně moc rád, protože mne často zahřejí u srdce. Moje číslo jedna je Wallace & Gromit, avšak ani tady jsem nebyl zklamán. Černý humor, který přímo miluji je zde dobře propojen v kontrastu s prvky drama, jenž dodává tomuto dílku fascinující a originální nádech. Postavy jsou také originální a často i úsměvné. Snad právě proto jsem se smál od začátku až do konce. A to i často v okamžicích, kdy by to bylo nevhodné. Za dobrý a nezapomenutelný dojem - a obzvláště za tu větu na konci filmu - dávám plný počet. Tedy pět hvězdiček z pěti.