Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (66)

plakát

Frozen (2010) 

Na Frozen jsem se dívala ze zvědavosti. Jsou tady k němu rozporuplné komentáře, z nichž některé zapomínají na holý fakt, že se nejedná o lyžařské středisko v Alpách. Na mě to působilo jako celkem solidní nervák, kdy mi v některých scénách rozhodně běhal mráz po zádech. Když tedy pominu pár logických vad, bohužel psychologie jednotlivých postav nebyla nic moc. Emma klasická hysterka, proběhlo pár obviňování a omlouvání... ale dialogy trošku slabší. Přecijen už to neměli být středoškoláci, ale studenti vysoké školy. Celkový dojem je pak poněkud utahaný, radši bych je nechala viset na lanovce kratší dobu a dala bych jim větší prostor pro herecký výkon a rozvinutí postav předtím.

plakát

Gran Torino (2008) 

I přes pomalu se rozehrávající děj, ve kterém je dostatek prostoru pro Clinta Eastwooda i pro mladé neznámé herecké tváře, dokázal film víceméně udržet mou pozornost. Jednoduchost a jistou předvídatelnost děje vyvažuje vedle hereckých výkonů také dobrá kamera. Samozřejmě bez vtipných glos zahořklého starce by Gran Torino nebylo Gran Torinem. Čtyři hvězdičky dávám pro to, že pokud bych film nedokoukala do konce, nevadilo by mi to. Což ale nic nemění na faktu, že jsem si v závěrečných minutách prožila pěkný emocionální zážitek a celé závěrečné titulky stále zírala do obrazovky.

plakát

Halimina cesta (2012) 

Byla jsem trošku zklamaná, když jsem zjistila, že film se zakládá méně na skutečné události, než jsem si původně myslela. Každopádně se však jedná o solidní drama ukazující pravou problematickou tvář Balkánu. Z mého pohledu bych film doporučila každému koho problematika Balkánu zajímá. Měla bych pouze jedinou výtku - proč se uchylovat tolik k lacinému citovému vydírání? V kinosále koncem filmu nezůstalo snad jediné oko suché...

plakát

Hříšníci (2011) (seriál) 

Shameless jsem zkusila ze zvědavosti, protože mezi mé oblíbené seriály patří ty, které zaštiťuje Showtime (Californication, Dexter). A musím říct, že po zhlédnutí pár dílů jsem spokojená. Líbí se mi to. Je to správně trhlé, asi už jako všechny dobré seriály. Neviděla jsem britský originál, tak nedokážu tyto dva srovnat. Ale tahle rodinka si mne získala, jednotlivé postavy mají svůj účel, kterým přispívají k celkovému kolorytu "sousedství". Těším se na vývoj jejich psychiky. Více napíšu určitě po zhlédnutí dalších dílů... Update: po shlédnutí celé první série se Shameless jednoznačně posouvá vysoko na příčky dobrých seriálů. Takovou originální sestavu postav, které povětšinou patří do jedné rodiny, člověk v jednom seriálu jen tak nevidí.

plakát

Hypnotizér (2012) 

Mně se filmové zpracování knihy líbilo moc. Nutno podotknout, že jsem četla všechny doposud do češtiny přeložené knihy od aut. dvojice Lars Kepler (tedy tři), takže už vím o Joonu Linnovi o něco více, proto chápu některé prodlevy v ději, které ostatním mohou připadat zbytečně natahované. S celkovým výsledkem jsem spokojená, hudba byla podmanivá, kamera výborná a typické severské naturalistické zobrazení problémů dnešní společnosti mne opět nenechalo chladnou. Nemůžu posoudit, zda se film bude líbit těm, kteří knihu nečetli, ale je mnohem srozumitelnější než filmová zpracování románů S. Larssona (když už to zde každý druhý porovnává). To v případě, že jste nečetli literární předlohu. Z komentářů zde se nemohu ubránit pocitu, že spousta lidí jaksi nechápe, že filmové zpracování neznamená doslovný přepis knihy a casting nikdy nebude odpovídat představám každého čtenáře (pozn. výběr představitele J. Bonda třeba více odpovídá knižní předloze a také se to spoustě lidí nezdá). Takže konec zbytečných komentářů. Myslím, že každý, kdo má rád severská dramata, schopnost jejich autorů zobrazit vše do detailu a naturalisticky či se rád podívá na dobrý krimi thriller, by neměl být zklamán.

plakát

Chlapec v pruhovaném pyžamu (2008) 

Film pojednávající nejen o lidské naivitě, ale také o hrůzné neinformovanosti lidí své doby, jež mohla mít tragické následky. Příběh, kde ostře kontrastuje dětská nevinnost s krutostí světa dospělých, kteří jsou schopni udávat své nejbližší jen pro to, že oni nebo jejich příbuzní nevyznávají stejnou filozofii jako oni. Tento film mne překvapil a získal si mne nejen pro to, že zpočátku nenápadné zpracování vyvrcholí v obrovské emoce v závěrečných minutách, ale také pro to, že se dokáže na obtížnou problematiku dívat očima osmiletého chlapce. Takové scény jako například ta, kdy chlapec obejme svého otce nacistu poté, co tajně zhlédl část pokryteckého filmu o koncentračních táborech, protože je na něj hrdý, donutí člověka zamyslet se.

plakát

Interstellar (2014) 

Sice ohrane tema nekolikrat dokola (konec sveta, hledame novou planetu), ale tentokrat tak nejak jinak. Vic lidsky a emocne. O city a lidske chovani tu jde z meho pohledu predevsim. Dokonce me film v nekterych momentech dohnal k slzam, coz jsem ani necekala. Celkove jsem od filmu mnoho neocekavala (ono taky uznejte, ze z oficialniho popisu nic extra poznat nelze), a ackoli nejsem uplne fanda sci-fi zanru, z kina jsem odchazela nejen spokojena, ale dokonce nadsena. Matthew nezklamal, musela jsem na nem viset pohledem az do samotneho zaveru. Jeste chvili mi ten film bude vezet v mysli.

plakát

Kajínek (2010) 

Postoj, který jsem k filmu měla od samého začátku, se nakonec projevuje i v mém hodnocení tohoto kousku. Po celou dobu sledování jsem se nemohla zbavit pocitu, že celý příběh mohl být odvyprávěn během deseti minut a že to bylo celé zbytečně natahované. Na rozdíl od jiných příběhů natáčených podle skutečné události, zde divák nemá pocit, že by se tak příběh skutečně odehrál a že by nebyl sled událostí zkroucen a přizpůsoben potřebám scénáristy. Obraz "českého podsvětí" v tomto snímku představeného tak působí poněkud nepřirozeně. Samotná postava Kajínka tu alespoň není idealizovaná do podoby hrdiny, jak jsem se zpočátku obávala. Velkou výtku mám ke kameře, kde dle mého názoru kameraman spíše experimentuje s různými úhly, přibližováním, oddalováním apod., že ve mne vyvolal pocit Záhady Blair Witch spíše než vážně míněného snímku.

plakát

Klub sráčů (2000) 

Neneee... dlouho jsem obcházela tenhle výplod kinematografie obloukem, ale nakonec přišla řada i na Kevina a Perryho (ten český překlad nemám moc ráda). A kupodivu mě to celkem bavilo, ačkoli jsem holka a předpokládám, že o víc než deset let starší než cílená věková skupina. A to asi proto, že jsem už od začátku neměla vůbec, ale vůbec žádná očekávání. Od tohohle filmu prostě nemůžete čekat nic smysluplného, ale pokud se chcete pobavit nad tím, jak herec a herečka, kteří už dááávno nepatří do generace náctiletých, hrají teenagery, tohle vás pobaví. Doporučuju se podívat na nějakou ukázku z filmu, ať víte, do čeho jdete. Objektivně bych asi filmu musela dát i méně hvězdiček, ale má tady tolik "odpad" hodnocení, že mi to přijde nefér. A taky ta hudba... ta to u mne vyvažovala.

plakát

Králova řeč (2010) 

Byla jsem mile překvapená a uchvácená strhujícími hereckými výkony, na kterých film prakticky stojí. Mírně tomu napomáhá také zvolená hudba a to, že je příběh založen na skutečných historických základech. Díky tomu se zdánlivě ne příliš lákavá látka stává velmi zajímavým počinem, který mne nenudil. Na procvičení britského přízvuku je tento film jako dělaný.