Baldrick

Forma následuje obsah. Mrazivý zážitek z rozpáleného pohraničí. A nejpekelnější na tom je, že ta muzika fakt není špatná;)

Nesmírně důležité připomenutí toho, co (možná) vlastně víceméně víme, ale v každodenní rutině jaksi upozaďujeme... Plus bod navíc za tu chronologii dosavadního vývoje.

Bohužel sotva průměrný (spíš televizní) dokumentík na dané téma z ryze amerického (se vším všudy) pohledu. Z faktického hlediska pár zajímavých údajů jen na začátku a následně se kolem toho krouží a krouží a vzdychá a kecá a aktivuje a kecá... Se vší úctou k problémům aktérů těžko říct, kdo projevil více impotence, investigativně totiž téměř na nule a faktická kauzalita protekla mezi prsty jako onen kluzký dětský šampón (ne)jmenované (korpo)firmy. Škoda.

Dva odrostlejší puberťáci hltaj porno a chtěj mít stejný rajdy v reálu (ale ouha, pozor, hloupí nejsou, dojde i na pokus o sebereflexi); další slečna v jejich věku nechce přijít o mobil, neb jí je vším (ouha, a je ochotna pro jeho záchranu ledasčeho); mladého nadějného studentíka vyhoděj z Harvardu (nebo odkudže), páč víc mastí gamesky, než šprtá, a jářku je v tom až po uši; no a dalšímu týnejdžrovi ten skajping napomůže se realizovat ve své čtyřprocentní orientaci. A do toho všeho jedni rodiče, jejichž synek se stal obětí kyberšikany a psychicky to nezvládl. Mezičlánky vytváří osvětová projížďka kabeláží světového internetu a komentáře odborníků / aktivistů (plus jediného maníka, konkrétně z herní branže, který byl zřejmě ochoten se exploatovat). Vcelku evidentně cílová skupina rodiče ve věku 30-50 let ("digitální imigranti"), či maximálně pro školní projekce (ty nudnější). Informačně maximálně průměr, filmově televizní osvěta, která neurazí, ale ani nenadchne (aktvivizační potenciál taky slabší).

"Promiňte, pane, neviděl jsem tu bílou vlajku." - "Ať už se to nestane!"

Tentokrát český dabing tolik neubíjel (byť originální zvuková stopa by atmosféře slušela více) jako výkony některých zúčastněných. Kýčovité lapsy provází jen začátek a konec, mezilidské vztahy a následky lidského konání jsou podány překvapivě plasticky a vcelku přesvědčivě (něco jako evokace doby bez komentáře, v centru pozornosti je stejně neustále hlavní postava a jeho blízcí). Kdybych byl Ital, asi bych dorovnal na 4, takhle za 3 a 1/2* (nebo 65%, jak je libo).

Dabovaná verze z TV: ...jakože melancholie vášně, nepřesvědčivě balancující mezi erotickým melodramatem a avantgardní nostalgií. Chvílemi (zejména snové vize a Anais versus June) obrazově pohlcující, chvílemi (topornost Granta v jinak docela zajímavé roli a téměř amatérská tupost Warda v příšerné pseudopleši) kýčovitě blekotající. Jakoby se Rose s Philipem nemohli pořád dohodnout...

Bláboly o žánrových pravidlech mě dycinky pobaví. Kašlat na ně! Pěkně nekorektně, po svym, schematicky, afektovaně, rozjet to a konec pěkně do virgule! U mě zatim nejlepší Chabrol... PS: A ten muzikální doprovod, olalá, co dodat;)

Nejvíc mě dycinky dostane, když si ňákej mutant začne odříkávat modlitbičky k pánubohu. Jo, a nacpat tam pana prezidenta Jů-es-ej, jak pěkně zmoudří, když mu hromy divo bijů a delegace mutantů mu promlouvá do duše, hehe, brekeke, blbečku, my sme fajn, tak koukej naladit strunu správnym směrem. Taky hůůstýýý. Ale v duchu toho neoformalismu, že, se dozajista jedná o skvostný žánrový pastiššššš... Nebo že by si tu někdo pššššouk...?

Danske jävlar !!! ;)