KafuR

Komorní příběh jednoho tvrdohlavého snílka, kterému navíc byl nakloněno i štěstí. Citlivě rozvyprávěné civilní drama, osvětlující jak část Thorova života, tak i samotnou jeho povahu a důvody, proč se odvážil toho, co jej nejvíce proslavilo. Stěžejní část filmu, samotná plavba, je natočena sebevědomě, přesto ale dokáže zaujmout pouze v jednotlivých momentech a samotná nebezpečí ohrožujících jejich plavbu mohla být podána mnohem více strhujícím způsobem a taky mohla dostat více prostoru. Film si nejspíš kladl jiné cíle, než udělat z příběhu akční fantastickou báchorku, ale takto mu chybí výraznější zápletka.

Zpočátku nasnadě lehká asociace se známější Propastí, no po sestupu k tajemné věci se to už snaží postavit na vlastní nohy. Ze strachu z neznáma, psychedelického bloudění ponurou kocábkou i vzrůstající paranoie by se dalo vyždímat mnohem víc atmosféry a chování protagonistů působí v některých chvílích přinejlepším nepatřičně (vážně by nechali kolegyni jen tak zabít medúzami?). Po lehce mrtvém bodě po objevení Koule ale přichází naštěstí na scénu Jerry, který dá filmu napětí i tempo, a to až k závěrečné pointě.

Vedeni vnitřním hlasem a nedostatkem financí, vzali němečtí vizionáři Preußlerovu knihu do ruky, vytrhli každou třetí stránku, zlého čaroděje nahradili strejdou mlynářem s tatínkovským přístupem a z Krabata udělali profesionálního čaroděje se specializací na zvedání dřevěných klacků. A přitom krásný úvodní vizuál dával naději, že budu litovat, že jsem to neviděl na větším plátně. Nu což, potenciál to mělo jen do té doby, než jsem zjistil, že bohatě rozvinutá kniha tu bude ohlodaná na kost pro potřeby přímočarého příběhu na téma síla lásky. Roztáhlého na dvě hoďky! Ale jelikož tu síla lásky (nečekaně) vyhraje, já tomu z lásky k předloze také trochu přilepším. Němčůři nemáte zač.

Odpustit tomu někdy až příliš vznešený a patetický komentář a místy příliš výraznou hudbu (i když ve druhé řadě to bylo již lepší) a pouze se nechat kochat záběry, které nám jsou známy mnohem více z produkce ze zahraničí. Povedené nasnímání největších přírodních krás ČR, některé díly (hlavně ty horské) jsou jedna souvislá dvacetiminutová pastva pro oči. Ve druhé řadě navíc potěší pohled do života typické i netypické české fauny v jejich přirozeném prostředí. Sympatický projekt, kterému dali tvůrci srdce a který má smysl pouštět všem, kteří si myslí, že jim naše domovina nemá co nabídnout.

Nalákala mě esence originálního námětu, mimo to ale Krakonošovo tajemství těží i z genia loci severočeských hvozdů a sází naštěstí i na neokoukané a sympatické tváře u hlavních hrdinů. Dále by se mohla ocenit i snaha dát tajemnému Krakonošovi nový, více lidský rozměr (i když místní možná budou nesouhlasit). Nicméně ten náznak romance mně přišel nepatřičný, a navíc zůstal podivně nevyřčený mezi řádky, z čehož nejspíš dětské hlavy ve finále asi moc moudré nebudou. Zamrzelo také překvapivě rychlé utnutí linie jednoho z hlavních záporáků, protože ten měl potenciál a mohl děj víc zamotat, a v neposlední řadě mně přišel moc rychlý (a tudíž nevěrohodný) ten přerod z doblankyzabouchlého prince do chlapa, který najednou ví, kde ho čeká štěstí. Jako celek ale fajn někde mezi 3 a 4 *.

Ono když se ráno probudíte s kruhy pod očima, tak jste to možná přehnali v pajzlu, možná jste po noční anebo jste možná viděli takový poloamatérský psychopatologický filmík následovaný nočním telefonátem, který na náladě zrovna nepřidá. Tak co s tím? No nejlépe sehnat kalendář, naučit se počítat do sedmi a začat fajfkovat, kolik času zbývá do návštěvy, která chodí nerada dveřmi. A víte co? Můžete se o ni také začít zajímat a za týden možná už i budete vědět, jak ji nejlépe oslovit, když se k vám dom sama pozve.

Silné v jednotlivých momentech, přesně takovou drsnější exkurzi do africké občanské války zhýčkané hollywoodské obecenstvo potřebovalo, ale samotná dějová linie sledující osud tří hlavních postav není natolik zajímavá, aby dokázala udržet pozornost celou tu dlouhou stopáž. Zejména v druhé půlce je ta věčná mozaika války, akce a dialogů místy až ubíjející. Zwick se hlavně snažil upozornit na jeden z tabuizovaných problémů společnosti, a to z filmu čiší každým coulem, pro lepší zábavu bych už ale příště volil jiný film.

Tak po přečtení místních komentářů jsem dostal dojem, že absolutní většina tento film zhlédla buď omylem jako nějaké pokračování Terminátora anebo s očekáváním dalece přesahující rozpočet této už aspoň dvousté variace na marvelovské superhrdiny. Nevadí. Briskní logika tohoto obávaného zabijáka sice nejčastěji velí k útěku, ale postavy během natáčení aspoň nepřibraly a hlavně Tiffani se musela cítit jako ve fitku, zatímco člověk u telky má pomalu výčitky svědomí, že něco tak dynamického sleduje zorným úhlem, který mu může nabídnout jenom jeho místo v oblíbeném gauči.

Animák, který bezpečně kráčí po již dávno prošlapaných cestičkách a navíc bez dostatečně silné zápletky. S filmu se tak místy stává odlehčená road movie sázící na již dávno osvědčené metody, které sice vedou k zisku, ale zároveň nenadchnou ničím skutečně originálním. Na druhou stranu je to animák s příjemnou atmosférou, několika zvraty, sympaťákem Olafem a hudebními kousky, které mohly koneckonců dopadnout mnohem hůř. A děti budou nadšené.

Výtečný Tim Roth, díky kterému na mě asi konec emocionálně zapůsobil tak, jak měl. Melancholický, částečně retrospektivně vyprávěný příběh, který by možná někde snesl trochu více střihu, ale díky hereckým výkonům a silným scénám (klavírní duel, nahrávání gramodesky) rozhodně nenudí. Jen ty občasné digi efekty působily trochu lacině.