Aelita

V tomto alegorickém filmu od Roberta Downeyho st. vystupují lidé ztvárňující role zvířat čekajících v klecích na to, až budou zplynována. Sny a myšlenky zvířat o světě mimo klec jsou prezentovány formou flashbacků. Těžko říci, zda postavy skutečně mají zobrazovat zvířata, přestože psa boxera hraje deprimovaný profesionální zápasník a plešatý muž zřejmě představuje mexického naháče. Robert Downey mladší se zde objevuje jako štěně.
Zatímco skupina psovitých šelem čeká v městské věznici na svou popravu, v Newyorských ulicích řádí masový vrah Honky Killer. I přes námitky čistokrevné fenky plánuje italský teriér smrt jejich hlídače. Urozený erdelteriér však ujišťuje své spoluvězně, že pán jim přece určitě odpustí. Po neúspěšném pokusu o sblížení se s dámským osazenstvem věznice se irský setr pouští do masturbace před nadšenou mužskou částí spoluvězňů. Zatímco podvraťačka oplakává svůj nadcházející konec, mexický naháč se chlubí svým uměním skákat s padákem a hlasitě běduje nad svou nahostí/plešatostí, přičemž baltimorský ohař fantazíruje o literární slávě. Siamská kočka si filozofuje, vodní španěl opěvuje dokonávajícího tučňáka. Odpoledne končí, plyn se vplazí do cely a vězně jednoho po druhém usmrtí.

V historii posledních dní carského Ruska Grigorij Rasputin zaujímá zvláštní a významné místo. Pro jedny to byl velký mystik a léčitel, pro jiné avanturista, prostopášník a ničitel carské rodiny, ba celého Ruska. Není divu, že tak rozporuplná postava stále přitahuje pozornost ve sféře historie i kultury. Tento osmidílný seriál předkládá ještě jeden pohled na tohoto prostého ruského mužika, jenž měl vliv na samotného cara.
Rasputina zabili v prosinci v roce 1916 a v únoru roku 1917 ruské samoděržaví padlo. Předseda ruské Prozatímní vlády Kerenskyj  pověřuje vyšetřovatele Genricha Ivanoviče Svittena nalezením důkazů, že Rasputin byl bezbožníkem, jenž zahubil Rusko. Svitten se s německou důsledností pouští do vyšetřování a postupně shromažďuje výpovědi a svědectví více než sta padesáti lidí, kteří Rasputina znali, a snaží se oddělit holá fakta od fám a spekulací o jeho skutcích. Výsledky šetření nejsou zdaleka tak jednoznačné, jak by si Kerenskij přál.
Tvůrci seriálu použili vděčný postup detektivního vyšetřování, kdy na pozadí skutečných historických postav vytvořili fiktivní postavu vyšetřovatele, který provádí diváka cestou strastiplného osudu Grigorije Rasputina a zároveň seznamuje s prostředím carského Ruska. Nicméně samotné vyšetřování skutečně proběhlo, a to po únorové revoluci roku 1917. Verze vraždy Rasputina předložená autory seriálu skutečně má své místo v řadě jiných, taktéž dostatečně dobře odůvodněných verzí.

Podmanivá historie nenadálé lásky. Jedna jediná noc strávená s neznámou ženou se stává pro mladého poručíka opravdovou posedlostí. A tento "úžeh" nepovoluje ani během "prokletých dnů" zkázy Ruského impéria.
Nikita Michalkov natočil tento film na motivy dvou literárních děl ruského klasika Ivana Bunina – stejnojmenné povídky "Úžeh" a deníků z let 1918-1920 "Okajannyje dni" (Proklaté dny, 1924). Michalkov se pokusil protáhnout spojovací nit mezi patriarchálním klidem carského Ruska a brutalitou vášní bolševické revoluce na základě toho, jak to ve svých denících popsal Bunin: "Naše děti, vnuci si nedokáží ani představit to Rusko, v kterém jsme kdysi (to jest ještě včera) žili, kterého jsme si necenili, které jsme nechápali – tu celou sílu, složitost, bohatství, štěstí ... A pro tyto roky to platí dvojnásob – dnem i nocí žijeme v orgii smrti ... Jak jsou stejné všechny tyhle revoluce. ...Vše se opakuje především proto, že jedním z nejvýraznějších rysů revolucí je zběsilá žízeň po divadelnosti, po komedii, po póze, po cirkusu. V člověku se probouzí opice ... Bože můj, v jaké době jsem se musel narodit!"
"Jak se to vše stalo? Čím to vše začalo?" – tyto otázky si pokládají vojáci bělogvardějské Ruské armády generála Wrangela vytlačení rudými až na krymský břeh, odkud lze odejít jen do emigrace. A během tříhodinového filmu zní pronikavá odpověď.

V době kouzelných leningradských bílých nocí se setkali japonská klavíristka a ruský skladatel. Ale okamžik štěstí byl stejně krátký jako severské léto. A teprve o rok později jim osud znovu daroval setkání – tentokrát v japonském městě Kjóto...
Poetický příběh filmu doprovází kritiky vysoce oceňovaná hudba sovětského skladatele Isaaka Švarce, autora symfonických děl a hudby pro dva balety, více než 35 činoher a 125 filmů. Nejvíce je známá jeho hudba pro filmy Sergeje Solovjova a Vladimira Motyla.

Archeologové doktor Hell a profesor Kabuto jsou součástí skupiny vědců, která objevila pozůstatky starověké mykénské říše, v jejichž troskách jsou nalezeni dvacetimetroví bojoví Titáni. V touze po získání moci zabil doktor Hell všechny vědce až na profesora Kabuta, kterému se podařilo uniknout do Japonska, odkud se snaží varovat svět před hrozícím nebezpečím. Mezitím doktor Hell na své základně na plovoucím ostrově sestrojil podle mykénských Titánů obří mechanické roboty, s jejichž pomocí plánuje ovládnout svět. Ve snaze tomu zabránit zkonstruoval profesor Kabuto robotа Mazingera-Z ze superslitiny, která obsahuje nově objevený prvek Japanium. Ten se vyskytuje pouze na japonské posvátné hoře Fudži. Vyznačuje se obrovskou pevností a při jeho rozpadu vzniká zničující fotonová energie. Profesor Kabuto je však zavražděn prvním pomocníkem Ashurou, pravou rukou doktora Hella. Před svou smrtí stihne povědět svému vnukovi Koujimu Kabutovi o robotu Mazingerovi-Z. Za pomoci doktora Gennosukea Yumiho, bývalého profesorova asistenta, se Kouji stává pilotem robota a spolu s asistentovou dcerou Sayakou, která je pilotkou robota Aphrodite pro mírové účely, svádí boj s mechanickými obry doktora Hella.

Ráno se člověk probudí s těžkou hlavou. Dopije poslední hlt z láhve, umyje se ve fontáně, vezme si aktovku pod paží a vydá se do ulic Mnichova, aby si obstaral něco k živobytí. Město však tentokrát přichystalo překvapení, nebo zkoušku – pistoli na chodníku. S tímto jediným kusem majetku se tulák potácí mezi životem a myšlenkami na sebevraždu. Již v tomto prvním dochovaném filmu R. W. Fassbindera, kterému v době natáčení bylo teprve 21 let, jsou nastíněny existencionální a sociální otázky, charakteristické pro celou jeho tvorbu.

Oblohu a noční město spojují dlouhé provazy deště. V liduprázdné ulici stojí muž s rozpaženýma rukama a dívá se do nebe. Scéna jako vystřižená z noir filmů. Kdo je ten muž, jak se ocitl v této ulici a co hledá v nočním deštivém městě? Krátká existencionální prvotina polského počítačového animátora.

Za války sloužili v jednom pluku a naposledy se viděli v roce 1946, pak se jejich cesty rozešly. Po 24 letech se setkají na pohřbu bývalého velitele už jako ředitel závodu, hlavní účetní, redaktor a opravář. Úraz pomocníka opraváře přeruší poklidné konvenční posezení a bývali frontoví přátelé se vydají na procházku po Moskvě. Ocitají se v různých situacích, během kterých se projevuje jejich charakter a ukazuje se kontrast mezi staršími a mladšími generacemi. U bývalé frontové zdravotnice pak vzpomínají na Běloruské nádraží, kam se po válce vraceli.