pursulus

Zpověď starcova.¬         Nemám více sil, než abych napsal pravdu o svém životě stručně a jasně.¬                 Stálým sledováním filmů podlomil jsem si zdraví. Dívav se na dobré i špatné, bez výběru, sestárl jsem do podoby přezrálé švestky, ještě než mi šestý křížek připsán byl.¬                 Za celou tu dobu neviděl jsem snímek hrozněji vyvedený, než je tento Sharkula. A už neuvidím. Loučím se s životem, varuje pozůstalé před konsumací filmů nadměrnou jakožto přivádějící předčasné sstárnutí až i smrt.

Hřích.¬         Název snímku svádí k lacinému přirovnání mezi ním a sledováním snímku, nicméně v tomto případě je toto přirovnání naprosto přiléhavé. Herec B. Willis táhne snímek už pouze svým jménem, vidím to tak, že konec jeho kariéry je nezáviděníhodně nepovedený. Celek mi připomíná amatérské snímky, jichž jsem několik shlédl a z nichž všechny až na příslovečnou výjimku byly natočeny vskutku amatérsky, s odstrašujícími scénáři, herci i vším ostatním. K dokonání neštěstí se režie v poslední třetině snaží napodobovati novodobou techniku "pomalého napětí" (budovanou hudbou a pomalým sledem záběrů, modernost, kterou ze srdce nesnáším, neboť je úpadková a obecně nefukční). Navíc zde není ani stopa po nadsázce, snímek se opravdu snaží působiti důležitě, což je, vzhledem k jeho provedení, jediný druh humoru, který obsahuje.

Profesionalita nestačí, Hekerová.>¬         Profesionální, leč veskrze průměrný nátočet písničky "La la" zpěvačky a zároveň textařky a modelky dělající do reklamních nátočtů Martiny Hekerové. Dobrý střih, avšak malá nápaditost, vše postaveno na mírné, nevtíravé vulgaritě. Válení se na gauči a rozmazávání rtěnky prostřihy na hraní na housle nezachraňují. Prostě málo pro dobrý videoklip.

Pohádka nemocných.¬         Myši nepatří do nebe, protože hlodavci si potřebnou kulturu nevytvořili. Liška se nikdy nespřátelí s myší, podobná videa na internetu jsou podvrhy pomatenců do jednoho. Tento přečin nejde vzíti ani jako poučnou bajku, chybíť k tomu potřebné slohové příslušenství. K vlastní animaci výhrady nemám.

Před zahozením očichati.¬         Viděl jsem spousty sraček, ale tento snímek do nich nedám. A to z jednoho důvodu. Ne pro dobrou režii (když ta byla naprosto chabá), ne pro dobrou kameru (když ta byla únavně netvůrčí), ne pro dobrý scaénář (když ten byl nápadný jako auto na dálnici D1), ale pro pozoru hodný herecký výkon hlavní představitelky (Emma Fitzpatrick) a spolu s ním spojené scaény, kde budování napětí se dařilo. V mé "školní převrácené" devítistupňové stupnici dávám tomuto snímku 3 body (jako 3 mínus), což jsou, převedeno do šestistupňové stupnice ČSFD, slabé 2 *.¬                 Herečka E. Fitzpatricková je umělkyně, která je hodna pozornosti. Není až tak známá, ale to může býti způsobeno i tím, že má jen slabší ramena či žaludek než jiní ve filmovém průmyslu.

Tvůrce a Bůh.¬         Světy, kterými nás provází Tippettova klasická (tj. ne digitální) animace v jeho celovečerním, převážně animovaném snímku "Mad Mag", jsou děsivé: plny šíleností, zrůdností i zrůd a také chorobného snění ukazují ruku Tvůrce přímo v chodu její tvorby zvrácených, vyvrácených světů, v nichž jedinými světly jsou planoucí oči děsů a rozžhavené magma pecí. Bůh suď, proč nám Tippett odkázal pekelný tikot času místo rajské zahrady s vůní květin a jasem čistého nebe — buďto je takový Tvůrce sám, a nebo je takovým Svět. Ale protože sám jsem kdysi patřil na podobné výjevy, přikláním se ke druhé možnosti. Spouštěčem hnusných obludností není Tvůrce sám.¬                 Troufnu si tvrditi, že za dvacet třicet roků bude Tippettův "Šílený bůh" míti srovnatelné místo v dějinách kinematografie, jako má Vertovův "Muž s kinoaparátem" z r. 1929 nyní, už od doby poválečné. Tedy víc než kult: doklad. O kulturně-technickém vývoji; mezník mezi zbytky analogového a digitálním světem.¬                 Pro zvýšení účinku mohl býti snímek o nějakých deset minut kratší — tím by se i přiblížil délkou Vertovovu počinu.

Válka na Ukrajině. Festival propagandy začal.¬         Nedávno četl jsem pěkný článek na internetovém občasníku Krajské listy, v němž popsán rozdíl mezi informací a propagandou; stručně informace je argumentace pracující s fakty, propaganda je manipulace pracující s emocemi. Na mne tak mnoho přejatých slov, pojďme dál — ale nezapomeňme je.¬                 D. Attenborough proslul svými dokumentárními filmy o přírodě a ekologii. Tam, kde se zabývá po většině fakty (jako třeba v nádherném "Tajemství oceánu"), je úžasný; tam, kde manipuluje (jako v "Životě na naší planetě"), působí jeho úsilí trapně, alespoň pro člověka, který dovede fakta od emocí odlišit, což je vesměs záležitost nelehká. Závěry a rady manipulátorů jsou totiž zhusta natolik poznamenány konfliktem s realitou, že patří do říše snů. Jestliže se více než devadesátiletý stařec ohlíží za svým životem manipulativním způsobem, po tom je mi ho líto — aniž bych si však přestal vážit jeho faktografického díla.¬                 Toto poznamenání píšu ve stínu současné přeměny světa, která fakticky začala vpádem ruských vojsk na Ukrajinu coby ještě samostatný stát. Také tady se přes nízké pudycity a zmanipulované veřejné mínění těžko hledají fakta a reálná pravda. Přitom by stačilo říci veřejnosti pár vět, pár faktů navíc v té jinak smršti blamáží útočící silněji na pozadí nezákonného uzavření internetových stránek zveřejňujících podle tajných služeb extremistické názory.

Lež je neukázat pravdu.¬         Stojí-li projev veřejného činitele na náhodných statistických ukazatelích, podružných, náhodných nebo okrajových jevech, není-li v něm zmínky o skutečných potížích a nebezpečích a ni náznak rozboru příčin oněch, po tom si takový projev nezaslouží než odplivnutí občana, pravda, občana aspoň trochu vědomého.¬                 Vynikající a při tom stručný komentář: uživ. Radek99.

Amather amatérům.¬         Poznámka: O hodnocení a komentář byl jsem požádán (pravděpodobně jedním z členů tvůrčí skupiny).¬                 Nosný nápad: *****. Kdyby se toho chopila schopná tvůrčí skupina... (ale tak to je se vším).¬                 Scénář: **. Moc jednoduché, málo šťávy; ale nevidím do toho, nečetl jsem jej.¬                 Režie: *. Jestli se dalo ze scénáře něco vykřesat, režisér to doslova pohřbil, na příklad, rozvláčností záběrů či necitlivostí pro sestavování příběhu do sebe.¬                 Kamera: *. Vyloženě amatérská záležitost (kompozice záběrů).¬                 Zvuk: *. Vyloženě amatérská záležitost (vkládání "pobručení" nevhodně aj.).¬                 Střih: odpad. Vyloženě amatérská záležitost (nesouzní se situací, nevhodně nastaven).¬                 Herectví: *. Vyloženě amatérská záležitost (hlasy, mimika až na výjimky naprosto neprofesionální). Nejlíp ještě hrála Lucie.¬                 Moje postřehy jsou ovšem taky amatérské. A tak, sám jsa amatheurem, vlastně laikem, doporučuju tvůrcům, aby se obrátili, co se odborného zhodnocení jejich snímku týká, na odborníky, kterých je na ČSFD hned několik. Mohu doporučiti třeba tyto uživatele: Matty, Brygmi, Cival, Douglas, Tetsuo, JFL. Snad oni, když ne já, označí český Projekt za dílo pozoru hodné či mimořádné.¬                 Na závěr jeden neamatérský postřeh: Celé mi to přišlo spíše technické, než jako umělecké. Ne každý má vlohy stejné, tak mi napadlo, že by tvůrčí skupina byla asi lepší v jiné oblasti, než kterou je vytváření filmů.

Kok Kok a koprofka.¬         Ivan Kloc, takto tvůrce hororového krátkometrážního amatérského snímečku "Knock Knock" se možná proslaví; bude-li ploditi podobné velejeviny v dostatečném množství a obdobné kvalitě, jistě nedojde zapomnění jako my, břídilští a hlupáčtí recenzenti jeho děl. Vždyť je pravdou, že když se jeden dostatečně zapře, dojde povšimnutí, i kdyby se jen před kamerou vykadil a lejno nabarvil na modro nebo zeleno, jako to udělal Klocův soudruh, fanatický filmový amatér Bohdan Čermák svým středometrážním snímkem "Srdce zóny", na něž se dle jeho životopisce zde na ČSFD sjelo ze všech českých zemí na 250 osob, což z hruba by odpovídalo počtu koprofilistů v naší republice.¬                 Nestačil jsem se diviti, kolik velejevinných záběrů Kloc vměstnal do pouhých šesti minut videáže, jak si při tom vystačil pouze s novinami a kolik zvukových rycpyců mnou trhlo v tak krátké době. Jen jsem zíral, až ke konci mi došlo, že ten pán by za to rád asi nějakou sošku za velezávěr.¬                 Fráze jako "výborný pokus o jednoduchou dramatizaci děje" (uživ. Imo) či "slušně vypadající horor beze slov" (uživ. Schizofrenia) jsou vskutku kritickými názory a spojíme-li je s maximálně možným ohodnocením dostavším se "Knock Knocku" ode zmíněných, nezbývá nám, ostatním nekritickým pisálkům, než sprásknouti ruce v úžasu nad průměrným hodnocením "Knock Knocku" ve výši pouhých jedenapadesáti procent.