pursulus

Mé hodnocení seriálu "Mafiáni" (druhá řada také jako "Súmrak bossov") je ZDE. (Vysvětlení, proč hodnotím více snímků jako celek, lze nalézti na mém profilu v úvodní části "O hodnocení".)

Konsistentní, Vomáčko.¬         Slovenští "Mafiáni" jsou seriálem o dvou řadách, druhá je známa také pod názvem "Súmrak bossov". Pojednává o historii organizovaného zločinu na Slovensku počínaje devadesátými roky, na jejichž začátku se rozpadla česko-slovenská federace, což v souvislosti s jiným vznikajícím právním prostředím byl spouštěč pro chytráky všeho druhu, kteří dovedně využívali zákonů ve svůj prospěch v neprospěch jiných. O těch, kteří tuto snahu přehnali a dostali se až za zákonnou hranici, je tento seriál. Natočeno dosti působivě s využitím dobových dokumentů, významnou část na hodnocení má také vlastní námět "podsvětí". Mezi oběma řadami není rozdílu, druhá je prostě pokračováním první. Moje hodnocení za obě řady společné je proto zcela konsistentní.

Novinářská recenze.¬         To jsem se zase jednou rozzlobil. Tolik pochvalných komentářů pohromadě s hromadou ovčích bobků jsem viděl kdysi u jednoho skvělého japonského hororu, jen místo těch bobků tam byla reklama na živočišné uhlí. Opravím nyní scestné názory bobkařů a uvedu věc na správnou kolej.¬                 Přede vším: akční film, jehož děj je hloupý či plný nesmyslností, není dobrým akčním filmem. Ve Splašeném vlaku se řízení opravdu utrhlo. Od začátku do konce v něm vítězí nadsázka jdoucí až k nesmyslu nad chytrým nápadem zkušeného a kvalitního scénáristy. A mě už veprostřed napadlo jak vše vyřešit, zatímco scénárista to napasoval až na samý konec, protože se mu to tak hodilo — což je ovšem slabý důvod, jestliže se věci mají udělat dobře. Rychlost vlaku se mi zdála v otevřeném záběru nízká a v rozporu s výkřiky o 120 či dokonce 145kilometrové hodinové rychlosti, takže jsem ji změřil dvakrát, odhadem podle toho, kolik asi ujede za jednu sekundu, a podle odhadnuté délky lokomotivy. Rychlost mi vyšla stejná, nakolik jsem ji odhadl podle oka — něco mezi 55 a 70 km/hod. To je řekl bych rychlost tradičních couráků vlekoucích se zpravidla za rychlíky. A takových věcí bylo víc, od začátku do konce.¬                 Režisér A. Končalovskij může být dobrým režisérem, ale jedině rejža z pohádky by mohl vybojovat tenhle boj mezi saněmi několika špatných scénáristů a jeho mečem. Scénárista P. Zindel — podprůměrný tvůrce nedovedší zplodit kloudný nápad; E. Bunker — povoláním herec, který si zde zahrál na scénáristu; a D. Milicevic — je Srb, a tak není divu, že jeho nápady ti dva Amerikáni prostě zašlapali do hlíny.¬                 Suma sumárum bída a svrab na odpad. Končalovskij s herci a kamerou to však z těch největších sraček přece jen dostali, a to celkově až k průměru. Patří jim za to dík! Mohl jsem tak vydržet až do závěrečných titulků, aniž bych přitom snědl víc než půl šišky salámu a misku rajčatového salátu. U skutečně špatných snímků bývá má spotřeba podstatně větší.

Bezedná hora.¬         Snímek by měl ve zkratce poučiti o německé válečné podzemní továrně Rudolf na našem území. Místo toho natočili tvůrci protiválečný propagandistický film, vzavši si Rudolfa za záminku. Vypravěči vedou patetické řeči o násilí a válce, do snímku jsou natahány fotografie bombových útoků nebo mrtvých z terezínského koncentračního tábora, aby se samotné podzemní továrně věnovali o to méně. Zvrátiti se a popisovati jinou věc — to je snad nejhorší postavení, které může dokument zaujmouti.

Před zahozením očichati.¬         Viděl jsem spousty sraček, ale tento snímek do nich nedám. A to z jednoho důvodu. Ne pro dobrou režii (když ta byla naprosto chabá), ne pro dobrou kameru (když ta byla únavně netvůrčí), ne pro dobrý scaénář (když ten byl nápadný jako auto na dálnici D1), ale pro pozoru hodný herecký výkon hlavní představitelky (Emma Fitzpatrick) a spolu s ním spojené scaény, kde budování napětí se dařilo. V mé "školní převrácené" devítistupňové stupnici dávám tomuto snímku 3 body (jako 3 mínus), což jsou, převedeno do šestistupňové stupnice ČSFD, slabé 2 *.¬                 Herečka E. Fitzpatricková je umělkyně, která je hodna pozornosti. Není až tak známá, ale to může býti způsobeno i tím, že má jen slabší ramena či žaludek než jiní ve filmovém průmyslu.

Hluší nebo slepí na videoklipu.¬         U videoklipu je nám hodnotiti kromě líbivosti a poslouchatelnosti písně také vizuální, filmové provedení. To dohromady vytváří teprve totiž výsledný účin na diváka a posluchače zároveň, pro to těžko mohou hodnotiti videoklipy hluší nebo slepí, schopni jsou totiž hodnotiti pouze podle jedné složky.¬                 V upřímnosti vydávám svědectví o videoklipu "pohodový" skupiny Traktor "Letokruhy". Bez ohledu na dobrou v celku píseň je vizuální provedení chabé a zmatečné, nic navíc nepřinášející. Na výši mého hodnocení se tak podílí hlavně píseň a její text a jak to Traktoři "zmáčkli". Vizuální provedení to naopak stáhlo dolů.

Příště propadnete.¬         U videoklipu je nám hodnotiti kromě líbivosti a poslouchatelnosti písně také vizuální, filmové provedení. To dohromady vytváří teprve totiž výsledný účin na diváka a posluchače zároveň, pro to těžko mohou hodnotiti videoklipy hluší nebo slepí, schopni jsou totiž hodnotiti pouze podle jedné složky.¬                 V upřímnosti vydávám svědectví o videoklipu "pohodový" skupiny Škwor "Síla starejch vín". Slušná písnička s podřadným provedením nesednoucím zrovna dobře ke zpívanému. Znovu, jinak!

Do koho, čeho?¬         Tento western byl shledán nudným. Slušný scaénář a výborné až slušné herectví nezachránily nenápaditou režii a kameru, a tak výsledný dojem odebral se do kopru.¬                 Sluší se připomenouti, že u westernu snese se i nedůslednost ve scaenáři, pakliže je překryta dostatečnou dávkou napětí a tasených coltů pistolníkův. (To je případ vynikajícně vybudovaného westernu S. Leoneho "Tenkrát na západě", kterémuž snímku jakýsi uživ. maq vytýká slaboduchost scaénáře a podle toho hodnotí celý film jako podřadný; přitom ty chyby ztrácejí na důležitosti tím více, čím lépe je celý snímek vybudován a režisérem veden.)

Nezamýšlené drama.¬         Jeden z prvních, ještě krátkometrážních počinů jednoho z nejplodnějších tvůrců co se počtu režírovaných snímků týká, pana L. Feuilladeho. Několikaminutový tento snímeček, "Běh podle uzenky", nazval bych "malou genialitkou", a dodal bych "nechtěnou". Ano, její vydařenost vznikla podle všeho náhodou, šťastným dnem, kdy vše — pan režisér, kameraman i filmový pás vstalo pravou nohou a bez zaškobrtnutí nebo ubryndnutí ranní kávy. Podobná souhra věcí, kdy z běžného komerčního záměru vzejde skoro až geniální počinek, byla v dobách němého filmu u komedií vzácností (znám pouze ještě jeden takový případ, "Big business" s Laurelem a Hardym z r. 1929).¬                 V délce jen o málo delší čtyř minut je ukázána celá bída lidského života, takže do genrů bych určitě zařadil ještě "drama".

Dva podobné snímky a jejich zhodnocení.¬         V roce 1921 byla v mladé československé republice natočena vzápětí po sobě dvě filmová díla podobného "dobrodružného" ražení, na nichž podíleli se tíž tvůrci, částečně i včetně hereckého obsazení. Šlo o snímky "Příchozí z temnot" a "Otrávené světlo" ve scaenáři a režii Jana S. Kolára, herce, scaenáristy a režiséra, po válce pak předního odborníka na historii předválečné filmové produkce. Následují má zhodnocení a porovnání obou snímků, připomínám, že moje hodnocení je vždy objektivní, zahrnujíc pohledy odborný, kulturní i divácký stejnou měrou, a zároveň je vždy i neformální jako nutná podmínka živého pohledu v oposici k pohledu zkostnatělému, "akademickému".¬                 Fantasy horor "Příchozí" je natočen "tajemněji", jak to ostatně vyplývá i z genru, než kriminální drama "Otrávené světlo". Kvalita nátočtu — režie, kamery, střihu, hereckých výkonů, kulis, dramaturgie je srovnatelná. "Příchozí" je však o něco, byť ne o mnoho, divácky vděčnější, na čemž trvám i proti tomu svědčícím číslům (%) ukazujícím průměrné hodnocení (ČSFD 73/83, IMDb 63/71, TMDb 67/70). Moje přesvědčení i naproti uvedeným číslům je založeno na názoru, že u menšího počtu hodnocení projevuje se to, že v prvním "návalu" hodnocení je vždy více nadšenců, a ti snímek spíše nadhodnotí. Tomu odpovídají počty hodnotících u našich snímků — ČSFD 510/210, IMDb 94/27, TMDb 3/1, jsou ony vždy dva- či třikrát větší u "Příchozího" a různost hodnocení obou snímků je v přímé úměře k počtu hodnotících.¬                 Pro onu "diváckou" složku pohledu hodnotím nepatrně výše "Příchozího" — v mnou používané středové devítičlenné stupnici (obdobě stupnice školní s případnými plusy či minusy k číslu) to je za 6 (vlastně školní dvojka), "Otrávené světlo" pak za 5 (školní dvě mínus). Zaokrouhlením do nestředové šestičlenné stupnice ČSFD vznikne dojem, jakoby byl "Příchozí" výrazněji lepší (4 * proti 3 *), což však není pravda a viníkem onoho dojmu je právě zaokrouhlení z mé stupnice. S tím ovšem nemohu dělati nic — šestičlenná stupnice zhrubuje pro svůj malý počet členů.¬                 Na závěr ukážu rozdíl mezi plně objektivním plus neformálním hodnocením a hodnocením objektivním buď čátečně nebo vůbec ne. Tak známý odborník uživ. Douglas hodnotí oba snímky stejně, za 5 *, neboť z jeho úzkého pohledu filmového teoretika jsou oba snímky výborného provedení. Nebo, uživ. SOLOM., který se dívá hlavně na horory rozličné jakosti a hodnotí výrazně pocitově, dal oběma snímkům taktéž shodné hodnocení, a to 4 *, neboť jeho pohled mu řekl, že oba snímky jsou výrazně lepší než většina braku, na který se dívá.