pursulus

Blitky a zvratky k jídlu: Dobrou chuť.¬         I vymyšlenosti a vysnivosti (tak řečená fantazie) mají své hmatatelné základy kdesi tam dole, u kořenů světa... Mythy o nich hovoří mýthickým jazykem, blázni blábolem bláznivých... U starců vyprávějících dávné zkazky se shromažďovali lidé a naslouchali s úctou a s bázní vyprávěním starým jako svět o neznámých pevninách a příšerách dlících v těch neurčitých oblastech... Nu, a kdo by poslouchal blázna, snad také pouze blázen... a nebo moudrý...¬                 Dobrý příběh není vycucaný z prstu; má svůj podklad; u hrůz se z podvědomí vynořují do stínů či světla zahalené fenomeny, aby byly transformovány vypravěčem nebo okem kamery do příběhu, který hovoří...¬                 Když se někdo zpije pod obraz a chce někomu něco vykládat, může se státi, že se pozvrací... třeba rovnou do talíře svého souseda, jenž, dojde-li k náhodné souhře přiopilosti s exotikou podávané kuchyně, spapá ty blitky jako miminko...¬                 Ten, kdo si vymýšlí blbosti, má ještě možnost uplatniti je v bláznivých komediích; ale ten, kdo si vymýšlí píčoviny a zvrací jiným do talíře... drsnější povaha dá ránu pěstí, mírnější se odvrátí...¬                 Nemá-li příběh základy ani v mythu, ani ve snové soustředěnosti, ani ve vytržení, má-li je v ožralosti, zkárovanosti, blábolivosti a sotvachodivosti okořeněné porcí zvratků, je urážkou pro celé okolí.¬                 To je, proč snímky jako Vřískot nebo Mumie lze nazvati slušnými nebo dobrými, a proč snímek Slimák jsou pouhé blitky a zvratky k jídlu: Dobrou chuť.

Arabové patří do Arábie.¬         Nerozporuji, že "Složka 64" je dílo dobře udělané, přiměřeně napínavě podané, s dobrým v celku scénářem, dobře natočené. To všechno dohromady vytváří dobrou podívanou, kvalitní divácký zážitek. Co mi vadí, je využití snímku pro potřebu přistěhovalecké politiky, má se změkčiti nedůvěra v islám a zlehčiti otázka přistěhovávání Arabů. To ovšem sráží všechno na úroveň podprůměrnou.

Slasher a porno.¬         Můj asi první snímek genru "slasher", hororového to podgenru, ve kterém hlavní úlohu mají krev a zabíjení, byla "Lidská jatka" USA tvůrce Stewarta Hopewella. Na tomto snímku jsem pochopil, jaká jsou omezení genru, a s tím také jsem přistoupil ke shlédnutí slasherového snímku nizozemského slasheristy Franka Gelovena. Zklamal mě skoro stejně jako kdysi Hopewell. Snímek nelze sice označiti za amatérský (kamera je na patřičné, odpovídající úrovni), ale zbytku nelze prominouti jeho nešvary. Režisérské vedení herců je ještě snesitelné, ale zbytek práce režiséra patří do stejné skupiny jako kvalita scénáře: stupido.¬                 Podgenr "slasher" spojuje s podgenrem "porno" genru erotického jedna věc: těžko se natočí kvalitní snímek, jestliže celý podgenr je tak jednoúčelový. Právě nicneříkající jednoúčelovost nemající oporu v kvalitě nakonec rozhodla, že jsem se v hodnocení přiklonil k přívlastku "slabé".¬                 Milovníky genru "slasher" chci na závěr potěšiti povzbuzením "shlédněte" — useknuté hlavy, šílené zakrvavělé tváře, hrůzná i hysterická ječení, stíny a divné zvuky opuštěného dolu budou vás provázeti vaším světem a přeji vám, aby i ve vašich snech.

Slušivá hororová pohádka pro děti i dospělé.¬         Nejslabším článkem Smolíčka Brdečky a Pojara je hudba J. Kolafy, přecházející často do nepříjemné až rušivé hýkavé trumpetové pochodovosti. K animaci: mohla býti lépe zpracována, na příklad, tvář Smolíčkova a jiné takové podrobnosti. Totéž mohu říci i o scénáři J. Brdečky, na kterém bylo upraviti pro krátkometrážní animovaný snímek původní pohádku Františka Hrubína ze známého "Špalíčku" pohádek vyšlého po prvé v r. 1961 — mohl býti lépe připraven, lépe (básničtěji) pojat podle původní pohádky, zvolena byla ale hýkavá trumpetovost korespondující s hudbou. Takže, suma sumárum, aby z opěvných ód ostatních něco zbylo, mohu přitakati, že hrůzostrašné prvky příběhu spojené s Jezinkami byly to nejlepší a nejpůsobivější na celém v celku slušně vyvedeném dílku postrádajícímu mimořádné kvality přisuzované mu pamětníky.

Slintáš?¬         Málo povedené masky nesvědčí o zvláštní představivosti.¬                 Hodnotiti jakýkoli druh filmu prvoplánově podle odpudivosti záběrů je nešťastné a hloupé.¬                 Samotná osnova scénáře je velice dobrá, ale chabě pojatá.¬                 Značným osvěžením hororu je postava inspektora Calhouna, vnášející do poněkud rozvláčného děje jiskru, bez které by tomuto snímku ujelo poslední metro.¬                 Shrnutí: Nepovedené, dívatelné na hranici nudy — pokud ovšem se neposlintám blahem nad některými záběry kanibalské rodiny…

Vizuál, vidina, vidění-vize.¬         "Skláním se před každým velkým viděním" je obecná fráze, vlastní obecnému člověku. Poměřiti se s viděním, popatřiti jemu tváří v tvář je údělem nemnohých. Co "ve skutečnosti" skrýváš, hořící keři?¬                 Škoda, že "vidění" bylo vypracováno hůře nežli vidiny účastných na příběhu a vidiny zase hůře nežli vizuál filmový.¬                 Kdo byl účasten? John Murdoch? Alex Proyas? Rufus Sewell?¬                 Poznámka: "Matrix" Wachovských a ještě více "Hellraiser" C. Barkera jsou snímky z jiného soudku a podobnost je pouze povrchová. Zatímco Hellraiser je čistě vidinovým příběhem, Matrix je viděním-pohádkou (proto ten úspěch); ale Temné město je viděním-skutečností (proto vynikající vizuál podbarvovaný skvělou hudbou Jonesovou k úspěchu nepostačuje). A zatímco podmanivost tvorby D. Lynche, její rozhraní mezi ní a divákem spočívá ve slově "sen", tady je sen až příliš nahrazen "skutečností", než aby mohlo býti Temné město obdobně uhrančivým…

Roub.¬         Snímek "Smrt panen" je násilný roub jemnosti na ukazované skutečnosti. Neodpovídá skutečnosti, naroubován na ni zručným roubařem sice nezajde, ale vzejde pouze jako blednoucí, nedosti dobře živená větévka s méněcennými, slabými plody. Tedy, je to podobenství, leč bez dostatku vnitřní síly, podobenství slabé představivosti, podobenství na jednu stranu příliš složité na podobenství, na durhou stranu příliš jednoduché na opravdu výraznou uměleckou krásu filmového počinu. Patřící mezi filmy pro citlivce je vzdáleno opravdu velkému zážitku svou plochostí, neustále a neodbytně se vtírající mezi to, co by mohlo býti, kdyby byl tvůrce (scénář i režie: Sofia Coppolová) výjimečnou uměleckou osobností, a skutečnou sílu skladby příběhu.¬                 Jde o dobrý snímek nesporných kvalit, o citlivě podaný příběh, podobenství. Nic míň, ale také nic více. Na vyšší příčku, příčku velmi dobrých až vynikajících počinů, Coppolová nedosáhla.¬                 Případné opoznámkování: uživ. HAL.

Kmínkova Sněhurka.¬         Svérázná postava českého filmu Oldřich Kmínek natočil v roce 1933 na objednávku dvě lidové pohádky v provedení částečně baletu — nezapomenutelnou "Perníkovou chaloupku" a poněkud více zapomenutelnou "Sněhurku a sedm trpaslíků".¬                 Neviděl jsem film — a to jsem pro svůj větší rozhled shlédl i řadu počinů pánů amatérů —, který by byl tak amatérsky, tak uboze natočen. Všechny jumpové počiny všech dob a genrů strnou úžasem nad krásou Kmínkovy Sněhurky a vzdají jí hold. Znalec filmu, kterému by byla Kmínkova Sněhurka pouštěna dokola ve vězeňské cele podobně jako reklamní televize v čekárně lékaře nedočkal by se jitra, zhynul by bídně, zhroucen a připraven o veškeré životní iluze. Úrovní zpracování, hereckých výkonů a vedení patří Kmínkova Sněhurka do skupiny snímků veliké polní latriny, což je kategorie pro odpadní, jumpovou tvorbu takové jiskry a neuvěřitelnosti, že stojí za shlédnutí (někdy ze zdravotních důvodů pouze jediné za dlouhý čas).¬                 Jako kuriozitu vypichuji, že Kmínek byl soudním znalcem v oboru film; před tím byl obchodním cestujícím. Inu, "umění" Kmínkovo této kariéře docela odpovídá.¬                 A nyní několik slov pro ty zdejší uživatele-hodnotitele, kteří umělecky méněcenné snímky hodnotí co možná nejvýš. Je to věc nepěkná a není na místě (za všechny Véča), hodnocení snímku se tímto vaším přístupem zcela poničí; na snímky této ráže je možné poukazovati i jinými a příhodnějšími způsoby, než falešným záměrně zkresleným hodnocením.¬                 Případné opoznámkování: uživ. Douglas.

Zmutované poznamenání.¬         Zmutované pavúky, snímek pojednávající o obrovských pavoucích uniknuvších z tajné státní laboratoře v horách mezi lyžaře, kteréžto následně požírají, se vsunutými vložkami o tej svinskej vládnej moci, pro niž jsou wikileaks vlastizradou, nestojí za poznamenání ani za shlédnutí; scénář už stokráte použitý jinde, snad pouze s mírnými obměnami; vůbec nic překvapivého, ba ani trikově ne. Dívejte se na staré dobré snímky, které máte rádi; to je mé doporučení. A nebo se poučte u Francouzů: choďte na demonstrace a rozbíjejte poldům hlavy a auta; to je mnohem lepší a šťavnatější zábava, která může býti i společensky prospěšná.

Bylo-li by bylo by.¬         Co oceňuji, je nápad s Bachovou hudbou vytrácející se v přesném napojení na změnu druhu záběrů v rázové a protáhlé tóny hlavně bicích nástrojů jdoucích do trýznivých sekvencí. Obrazový materiál mohl býti použit vhodněji — některé obrazy se opakovaly zbytečně, kaskáda zvuků není proto doprovázena stejně mohutnou kaskádou obrazů, ty jsou trochu statičtějšího působení. Práce prý trvala deset roků, to tedy znamená, že tvůrce na ní pracoval pouze zřídkavo, když byla náhodou volná chvilka, tomu také odpovídá ona lehká odbytost v použití obrazového materiálu zmíněná výše.¬                 Tak dobrý nápad zasloužil by si určitě zpracování lepšího (a trochu delšího), zpracování, jemuž by byla věnována větší péče a soustředění. Pro mne také je zajímavý úsudek, že onen nápad s hudbou a obrazy je univerzální; lze si jej přestaviti aplikován třeba na cestu Kříže v dějinách, ničení pralesů a následné ekologické důsledky, apod. Bylo by jistě zajímavé se dozvěděti, kterak by se posouvalo zdejší hodnocení v závislosti na námětu; troufnu si to odhadnouti tak, že by bylo o něco nižší, než u námětu použitého zde: a to možná je, nebo by byla, chyba.