pursulus

Velice francouzský snímek.¬         Život a skutky skutečné osoby Josepha Vachera alias Bouviera posloužily francouzskému režisérovi a scénáristovi Bertrandovi Tavernierovi jako pouhé pozadí pro společenskou kritickou studii nejen konce 19. století, ale s přesahem i do naší doby, neboť nadnesené jevy přežívají až do současnosti, byť v pozměněné podobě.¬                 Snímek rozhodně není politickou agitkou ať lacinou nebo drahou. Ovšem, může se tak jeviti těm, které strašidlo komunismu případně pouhé levicovosti tlačí v mozku jako zhoubný nádor nejinak než jako kulka v hlavě sériového vraha Vachera, jehož rozhled a schopnost kritické úvahy byly mizivé. My, kteří jsme si podobný nádor vyléčili pitím léčivého thé z jistého druhu bodláku, ovšem víme, v čem spočívá skutečná slabost snímku: mírná rozvleklost brzdící drama (tady by se Tavernier mohl poučiti od minnesotských bří Coenů; ale je to Francouz) a konstrukce příliš podepíraná ryze citovými vložkami často písňové povahy, která ubírá páru dramatu neméně (inu, Francouz). Na druhou stranu, kdyby byl snímek natočený jinak, nebyl by tak francouzský, což by byla jistě škoda a k lítosti všech nás (kritických) milovníků francouzské kultury a historie.¬                 V kostce dá se říci jedno: snímek to je mimořádný, způsobem zpracování látky i herectvím zvláště Michela Galabru zastiňujícího i výborného herce Philippe Noireta či ještě mladičkou budoucí hvězdu francouzského filmu Isabelle Huppertovou. Když se hraje Internacionála, někteří vstanou a jiní zůstanou sedět; já patřím mezi ty, kteří vstanou a smeknou svůj klobouk. To pro ty mrtvé na barikádách a ulicích všech dob a všech režimů, kteří tam zemřeli v možná bláhové víře i za nás.

Takže tak.¬         Dokonale provedená snobárna, jíž ocení přede vším příslušníci dvou skupin: literární potažmo filmoví snobové, ze jména jejich intelektuální odrůdy, a skalní příznivci pana S. Kubricka. Skvělé sepětí hereckých podání, kostýmů a obrazů podbarvených silně působícími tóny hudby J. Pookové, to vše je sepnuto sponou Mistra režie. Mne však toto dílo, přes výtečné vnější provedení, nechává chladným; obsahově je totiž příliš "načinčané", viditelně dělané "pro oko" a připodobněné maskám ve snímku ukazovaného shromáždění: a co je asi za nimi? Troška chytře narežírované psychoanalytické omáčky, jejíž chuť dělá "silné" koření — pepř a chilli; a to nesvědčí o dobrém kuchaři, jakože ani o pravém labužníku, kterému to chutná. Takže tak.¬                 Podnětné i poučné opoznámkování: uživ. JB2203.

Novinářská recenze.¬         To jsem se zase jednou rozzlobil. Tolik pochvalných komentářů pohromadě s hromadou ovčích bobků jsem viděl kdysi u jednoho skvělého japonského hororu, jen místo těch bobků tam byla reklama na živočišné uhlí. Opravím nyní scestné názory bobkařů a uvedu věc na správnou kolej.¬                 Přede vším: akční film, jehož děj je hloupý či plný nesmyslností, není dobrým akčním filmem. Ve Splašeném vlaku se řízení opravdu utrhlo. Od začátku do konce v něm vítězí nadsázka jdoucí až k nesmyslu nad chytrým nápadem zkušeného a kvalitního scénáristy. A mě už veprostřed napadlo jak vše vyřešit, zatímco scénárista to napasoval až na samý konec, protože se mu to tak hodilo — což je ovšem slabý důvod, jestliže se věci mají udělat dobře. Rychlost vlaku se mi zdála v otevřeném záběru nízká a v rozporu s výkřiky o 120 či dokonce 145kilometrové hodinové rychlosti, takže jsem ji změřil dvakrát, odhadem podle toho, kolik asi ujede za jednu sekundu, a podle odhadnuté délky lokomotivy. Rychlost mi vyšla stejná, nakolik jsem ji odhadl podle oka — něco mezi 55 a 70 km/hod. To je řekl bych rychlost tradičních couráků vlekoucích se zpravidla za rychlíky. A takových věcí bylo víc, od začátku do konce.¬                 Režisér A. Končalovskij může být dobrým režisérem, ale jedině rejža z pohádky by mohl vybojovat tenhle boj mezi saněmi několika špatných scénáristů a jeho mečem. Scénárista P. Zindel — podprůměrný tvůrce nedovedší zplodit kloudný nápad; E. Bunker — povoláním herec, který si zde zahrál na scénáristu; a D. Milicevic — je Srb, a tak není divu, že jeho nápady ti dva Amerikáni prostě zašlapali do hlíny.¬                 Suma sumárum bída a svrab na odpad. Končalovskij s herci a kamerou to však z těch největších sraček přece jen dostali, a to celkově až k průměru. Patří jim za to dík! Mohl jsem tak vydržet až do závěrečných titulků, aniž bych přitom snědl víc než půl šišky salámu a misku rajčatového salátu. U skutečně špatných snímků bývá má spotřeba podstatně větší.

Úcta a dril.¬         Jedině úcta ke zpracovávanému námětu mi brání, abych tento snímek neodsoudil coby vykalkulovaný a plochého, zjednodušeného a idealisovaného podání.¬                 Běžný mladý muž, zdravý po stránce tělesné i duševní, se nezachová tak, jak nám bylo ukázáno. Celý ten příběh plave na vodě, chování postav je zveličené, příběh je naprosto podřízen vizi, celé to je víc umělé než umělecké. Přes to, námět je natolik silný, že jde o snímek, který má co říci, a to i dnes. Na závěr však vyslovuji poznámku k zamyšlení, zda ona svoboda rozhodování a nedostatek kázně a drilu nakonec v praxi nemíří k neúctě až anarchické dnešních žáků, jimž učitel ani nemůže vlepit pár pohlavků, aniž by se vystavil sám postihu…¬                 Případné opoznámkování: uživ. HAL.

Amatérský velečin aneb přísnost musí být.¬         Pustil jsem si pouze snímek na uvedeném odkazu (v diskusi 'Amatérský film' uživ. 'Fr3nk', k YouTube), neboť dílo hovoří — takže o další činnosti tvůrčí skupiny jsem se nezajímal (tudíž mi před shlédnutím nebyly známy na příklad ohlasy na snímek).¬                 Provedeno, vše, školským, nenápaditým způsobem. Herci promlouvají toporně, jako by byli amatéry na první či druhé zkoušce, jejich projev je nepřirozený, nepřesvědčivý. Střih školsky předvídatelný. Ukazované se vleče zbytečnou a nevyváženou délkou záběrů. A příběh sám? Směšné, scénář je dosti trapný, naprosto neprofesionální; ostatně jako vše, čiší to z celého projektu na všecky strany.¬                 Rada tvůrčím skupině: Mládenci, před natočením hodinového počinu je dobré učit se na malých projektech, které se DOKONALE zvládnou. K tomu máte hodně daleko.¬                 (A malý dodatek: Nadšení a celé to haló okolo tohoto snímku považuju za drzost ve smyslu přísloví "Drzé čelo — poplužní dvůr".)

Mé ohodnocení je za oba díly (tvoří nedělitelný celek, na díly rozděleno pouze s ohledem na celkovou délku).

Západ je Západ.¬         Tento dosti obsáhlý dokument o diktátoru Stalinovi, uchopivším moc v Sovětském svazu po smrti Leninově, ukazuje řadu podrobností jak z politického, tak i osobního života Džugašviliho (jeho původní gruzínské příjmení). Tomu, kdo nečetl třeba knihu Stalin od ruského spisovatele Medvěděva a chce se poučiti o dějinách vzniku a rozvoje Sovětského svazu i Stalinovi samém, může tento snímek mnohé říci. Říkám však budoucímu diváku, aby bral ne snad jednotlivosti, ale celkový dojem, dopad na něho, kriticky a s odstupem a aby se raději pro dokreslení poučil i z jiných pramenů, které Stalina ne snad přímo omlouvají, ale vidí jej a jeho dobu očima Veliké Matky Rusi. Teprve potom bude moci býti, skutečně obohacen, nestranným a vidoucím. Takových pramenů je mnoho, velká část jich pochází přímo od Rusů, dějinných účastníků, to jsou ty nejlepší, ovšem na pochopení nejnáročnější (jako příklad uvedu rozsáhlé dílo Ruská revoluce od Lva Trockého, porevolučního ministra vnitra — navíc obsahuje množství dobových fotografií). Dalším klíčem k souhrnnému pochopení je soudobá literatura (před- i porevoluční — Gorkij, Ilf, Zozulja, Bulgakov, ...) a poezie (Majakovskij, Blok, ...) a jako doplněk tohoto základu lze k dokreslení čísti i vybrané Leninovy a Stalinovy spisy. Příručky druhu našich středoškolských učebnic nebo tohoto snímku vám ve skutečnosti skutečnost zamlží. Proč? Protože popisují jevy prozápadníma očima, jakoby z jedné strany barikády. Nebudete-li se dále vzdělávati, budete ve skutečnosti dále nevzdělanými, a co hůř, zmanipulovanými jedním stranným pohledem. Říkám vám na rovinu: Je lépe nevěděti nic a nemíti názor (to žádná ostuda není, věřte mi), než přijmouti názor poplatný.¬                 Tolik tedy k tomuto poučnému a obsáhlému snímku, jenž se tváří nestranně, ale ve skutečnosti není dalek (aniž by si toho tvůrci byli vědomi, myslím) propagandy. Nelze jej proto hodnotiti vysoko — tak lze hodnotiti věc, jež rameny svých úhlů pohledu podepírá celek jako nosná konstrukce.

Ovšem.¬         Poznámka: Toto opoznámkování i mé (zprůměrované) hodnocení je za celou tuto řadu Star treku. Vysvětlení, proč hodnotím více snímků jako celek, lze nalézti na mém profilu v úvodní části "O hodnocení".¬                 Obě řady "Star treku" jsou z mého pohledu stejné. Nepřihlížím k "modernizaci", nejsem hráčem počítačových her, chodím raději do lesa na houby a nebo hraji bridž. Na "Star treku" mě zajímá zábavnost a vnitřní hodnota. Vnitřní hodnota příběhů je malá, jde o vykalkulované scénáře později také ovlivněné diváckou objednávkou. Zábavnost je slušná, ovšem kažená častou slabostí scénářů. Je třeba si uvědomiti, že zdaleka ne všechno, co se komu líbí, je také dobré.¬                 "Star trek" bude míti jistě větší hodnotu pro pubertální mládež vychovanou na počítačových hrách a taktéž pro už dorostlou generaci oné. Tito lidé budou do značné míry přehlížeti nedostatky a nacházeti často nejestvující klady.

Ovšem.¬         Poznámka: Toto opoznámkování i mé (zprůměrované) hodnocení je za celou tuto řadu Star treku. Vysvětlení, proč hodnotím více snímků jako celek, lze nalézti na mém profilu v úvodní části "O hodnocení".¬                 Obě řady "Star treku" jsou z mého pohledu stejné. Nepřihlížím k "modernizaci", nejsem hráčem počítačových her, chodím raději do lesa na houby a nebo hraji bridž. Na "Star treku" mě zajímá zábavnost a vnitřní hodnota. Vnitřní hodnota příběhů je malá, jde o vykalkulované scénáře později také ovlivněné diváckou objednávkou. Zábavnost je slušná, ovšem kažená častou slabostí scénářů. Je třeba si uvědomiti, že zdaleka ne všechno, co se komu líbí, je také dobré.¬                 "Star trek" bude míti jistě větší hodnotu pro pubertální mládež vychovanou na počítačových hrách a taktéž pro už dorostlou generaci oné. Tito lidé budou do značné míry přehlížeti nedostatky a nacházeti často nejestvující klady.

Mé hodnocení všech dílů "Hvězdných válek" v podobě celovečerních filmů (od Lucasovy "Skryté hrozby" po Johnsonův "Poslední z Jediů") a můj názor na ně jsou ZDE. (Vysvětlení, proč hodnotím více snímků jako celek, lze nalézti na mém profilu v úvodní části "O hodnocení".)