rakosabasta

Takový jakýsi prequel či midquel ke Strachu a chvění, které pro mě bylo v roce 2004 naprosto úžasným zážitkem. Tokyo Fiancée je v porovnání s Stupeur et tremblements kapičku slabší, ale i tak dost zajímavé pokoukání. A byť se jedná o stejné téma, je zajímavé, že se Amélie dokáže nevykrádat a přidat opět nový pohled.

Příjemný "rodinný" filmeček, s mnoha tématy, která se týkají dnešní doby - jak vztahů mezi lidmi, tak politiky. Jeden z mála severských filmů, ve kterém se nikdo... (a kvůli pointě to neřeknu, hohoho)!

Poměrně náročný film na usledování - vzhledem k pramalé akčnosti a žádné podkresové hudbě "navíc". Nádherná němčina, vnitřní "boje" postav postupně ostře kontrastující s plynulostí a neakčností vnějšího světa. Příjemná stopáž. A velice, velice zajímavá pointa.

Konečně citlivě zpracované téma transgenderu, ze kterého čiší, že jde o duši. Pomalejší tempo s dlouhou stopáží může být problematické, ale v případě tohoto filmu je naprosto odůvodněné. Skvělé herecké výkony všech.

Bláznivina největší, která to udrží od začátku až dokonce v až neusledovatelném tempu. Odhaduju, že ve filmu je tak 80% cameo rolí, které navíc svým protagonistům moc nelichotí, ba naopak - stejně jako celý film - se vezou na úchylné sarkastické lince. Obrovská spousta hudebních narážek, citátů, parodických odkazů atd. působí jako jeden obrovký brainstorming. Na vyčištění hlavy správná, barevná ptákovina!

Dobré gagy a hlášky - vypointované, byť předvídatelně, ale roztomilé. Slušela by tomu divadelní forma.

Pomalejší sci-fi fantasy pohádka... Výborná věc na velké plátno.

Občas je fajn nevědět, na co člověk jde. Stačí jen jméno režiséra, znalost jeho ukecaného rukopisu, který se jako vrtule stáčí a protáčí až ke konci, který je překvapivě překvapivý. A to mě úplně ke spokojenosti stačí. Hawk.

Je težké udělat celovečerák z postaviček, které fungují na bázi kolektivu a najednou je zindividualizujete. Je tu ale spousta gagů, spousta detailů, které možná na první zkouknutí dokonce utečou. Dabing je skvělý a španělsko-anglicko-italsko-francouzko-německo-bůhvícosi řeč Mimoňů je prostě dokonalá. Např. Scarlett ukazuje Mimoňům obraz anglické královny: "Víte co to je?" Kevin se zamyslí a odpoví otázkou: "La cucarracha?" :-)))

Obsah bez vysvětlení funguje v minimalistické formě a to skutečně jen na základě pocitu představy o existenci nemateriálního propojení matka-syn. Film je vlastně postavený na podobném principu jako Spielbergovy Čelisti - čím méně ze žraloka ukážeš, tím více v tobě narůstá pocit strachu z něj. V tomto případě nejde tedy o pocit "strachu", ale o chtění dozvědět se něco víc a držet matce palce.