rakosabasta

Krásná utopistická pohádka vycházející z reality totálního rozkladu naší společnosti. Ráda bych věřila, že to tak může fungovat. Postavy/Lidé nejsou černobílý a procházejí určitou katarzí a vývojem. Je fajn vidět film o lidských záležitostech, kde (po dlouhé době) nehraje prim násilí a lidé si dokáží naslouchat a komunikovat. Krásná kamera, skvělí herci (především dětští!!!), skvělý scénář.

Nádherný britský humor. Hranice mezi pathosem, realitou a fikcí je tenká, ale nepřerušená. Všechno funguje a zapadá. Je neuvěřitelné, co všechno Emilia Clarke dokáže "vyrazit" ze svého obličeje. Nemůže Vás omrzet ji sledovat. A nejen ji. Janet McTeer je též naprosto úchvatná. (Imaginární šestý bod navíc za úchylku na extravagantní punčocháče, kterou již pár let též sdílím...)

Takový zvláštní tchajwanský film v duchu Šestého smyslu a Tarantinovské vyvražďovačky. Hodnotím bohužel jen první cca polovinu filmu a konec, boť prostřední část zabilo šílené horko, pozdní hodina a dlouhá stopáž. Jestli se mi podaří shlédnout film jednou celý, možná že hodnocení upravím... Ale to, co jsem viděla mě překvapilo a bavilo.

Poměrně abstraktní šaškárna bez pořádně ukotveného příběhu s náběhem na pár lépe vystavěných příběhových epizod.

Téma dokumentu určitě zajímavé, byť ne úplně vyčerpané. Vhled do policejní šikany prostřednictvím samotných policistů je z investigativního hlediska obdivuhodný a navíc dost nebezpečný. Co se "řemeslnosti" dokumentu týká, tady už moc pozitivní být nemůžu: poměrně nudně sestavené a opakující se diskuse s jedním a tím samým člověkem, jedno jediné téma diskutované stále dokola a navíc pouze z jednoho úhlu pohledu. Možná jsem jen zvyklá na trochu jiný dokumentaristický styl... Každopádně za tu odvahu tleskám.

Bohužel velké zklamání... Zpočátku umně vystavený příběh, za kterým probublává tajemno, ale poté postupně nedotažené vztahy a prakticky žádné almodóvarovské překvapení. Velká nakousnutjedna velká bublina, která praskne, když zjistíte, že celou dobu jde jen o jeden jediný pocit, o kterém víte už od počátku (otázka sebeobviňování se), a který vede akorát k tomu, že vás film začne postupně nudit. Celý film vlastně působí jako jeden velký pokus režiséra dosadit dvě různé herečky (mladší/starší) do jedné role. Kdyby nešlo o Almodóvara, tak bych ani necekla, ale takhle to byl jen jeho vyčerpaný stín.

Člověk se u tohohle filmu nemůže nebavit. Chvíli si připadáte, že sledujete Robinsona Crusoa, chvilku Mauglího. A i když jsou některé (prakticky všechny) vtípky postavené na hranici slušnosti, v podstatě nevyznívají nepatřičně ani vulgárně, pouze hodně netradičně a překvapivě - což je fajn. Hranice reality a halucinace se postupně stírá víc a víc a je prakticky jen na divákovi, kterou z rovin si připustí jako tu "pravou". Konec je z tohoto hlediska poněkud diskutabilní a nebýt něj, byla by tady 5. hvězdička natotata.

Byť mi divání se na tento film nepřinášelo příjemné pocity, musím říct, že na něm něco je. Nejsem si jistá do jaké míry by existovalo tolik "lidských" prvků ve světě opičí zvyků a náhledů na svět. Každopádně, co se roviny psychologické a "dialogické" týká, myslím, že tvůrci udělali maximum. Kdyby nebyl závěr filmu takový jaký je, bylo by to na slabé tři hvězdičky, ale Steve Oram se očividně nebál "zůstat Britem" a proto to u mě celý film posunulo na čtyřku... Parádní úchylárna!

Autobiografie mají svá pro i proti. Jan Němec vycházel z toho, že se vždycky nechoval úplně "normálně" a umí si z toho udělat legraci, což je fajn. Kdyby si z toho dělal legraci o 15 min kratší dobu, resp. trochu svižněji, bylo by to lepší, ale i tak je to zajímavý "nedokument" o jednom režisérovi, který se rozhodl demonstrovat svou extravagantní povahu na dvou/třech silných zážitcích svého života. Hra s titulkem Vlk z... Wall Street/Vinohrad je sice vtipná, ale během filmu mně nějak nedocvaklo, proč že si to o sobě pan Němec myslí, boť jsem nepostřehla, kdo že byli jeho oběti. Možná, jestli se někdy k filmu vrátím... Jiří Mádl mě velmi mile překvapil.

Vtipně propletená hra "filmu" a "dokumentu o filmu". Drobnosti navazující na sebe a postupně se rozplétají. Provázanost reality a fikce, která šimrá diváka za ušima už od počátku naschvál amatérsky vypadajícími detaily. I po druhém shlédnutí si ale nejsem jistá, zda-li se mi podařilo skutečně rozplést genialitu "Benešova plánu". Ale o to tu, myslím, jde ze všeho nejméně...