sarianna

No upřímně, nemyslím si, že to co bylo mezi postavou Kláry Osecké a Lukyho, byl "Stockholmský syndrom". Nejsem sice psycholog, ale domnívám se, že to je pouto, které si vytvoří oběť ke svému únosci poté, co s ním stráví nepřetržitě nějakou dobu. Klára a Luky se znali z tanečních a zřejmě tam již nějaký vztah byl (předpokládám, že Klára mu věřila a patrně se jí i líbil, proto s ním do toho Holandska jela, u ní si totiž nejsem jistá, že ji přímo unesl), ale myslím si, že poté, co ji v tom bordelu vysadil a předal bordelmamá, ho už neviděla a potkali se znovu po těch 5 letech, kdy ji vraceli jako již nepoužitelné zboží. No a ona s notně vyfetovaným mozkem prostě uviděla známý obličej a vzpomněla si na něj a upnula se na něj, protože ji už nesepnulo, že to on ji do toho dostal. Toliko rozbor psychologie. Jinak mě to bavila a člověka to pohltilo, hlavně první díl, ale posléze se začali kupit nesrovnalosti, začal řešit osobní život soukromého očka (to mě nikdy nebaví a milostná linka mě vyloženě otravovala). Navíc mi trochu přišlo, že tenhle způsob obchodu s lidmi by pasoval do devadesátých let, ale v současnosti mi to nějak nesedí. David Švehlík tradičně vynikající, ostatně pro tyhle typy se snad narodil, zaujal mě Vojtěch Vondráček, velmi zajímavý typ andělského hajzla (připomínal mi toho kluka ze Smrti v Benátkách). Konec byl ale teda hodně ujetej, hlavně když Klára s rodiči sedí na pohřbu Lukyho (ráda bych viděla tu rodinu, která by byla schopna takového křesťanského odpuštění). A co se stalo s tím gangem a hlavně, co ten jejich boss, to se nedozvíme vůbec. Celkově dost nedotaženo.

Právě jsme se stali svědky historického okamžiku. Pozemšťanům v ČR se podařilo zachytit transdimenzionální televizní signál vzdálené planety Soukuposvět. I když je více než jisté, že obyvatelé této planety to s naším světem nemyslí vůbec dobře......Než tohle, tak si raději budu 9 hodin v kuse bez přestávky prohlížet sbírku diapozitivů telegrafních sloupů 20. století.

8 hrozných hodin. Aspoň tak mi to teda připadalo. První polovina docela šla a člověk se i těšil na to, jak se to bude vyvíjet dál, ale -pozor spoiler- jak zařval John Ruth, tak to začalo jít pomalu do háje a to poirotovské okénko mi přišlo vyloženě trapné. Asi jako dobrý záměr ale nekonečně zdlouhavé provedení.

¨Anybody order fried sauerkraut?¨ nejlepší tarantinovka.¨Rick fucking Dalton¨

Moje první setkání se screwball comedy. A asi taky poslední. Jako dá se to, ale myslela jsem, že se mi rozskočí hlava z toho věčnýho ječení,jméno Godfrey padlo tolikrát, že se tím vyčerpal veškerý jeho příděl na jeden lidský život a celkově jsem měla pocit, že ten film má sto padesát hodin. Oceňuju závěr, ten se jako fakt povedl, ale jinak asi zůstanu věrná staré dobré crazy komedii.

Velké zklamání. Jako fanoušek basketu pocházející z basketbalové rodiny jsem se na tenhle film celkem těšila, nečekala jsem sice, že by to bylo kdoví co, ale že by to byla takové trága, to mě nenapadlo. Naprosto toporní neživotní hlavní hrdinové, totálně odfláknutý děj - pár minut za války, náhle je po válce a nebo šílený střih po posledním fatálním zápasu kdy se hlavní hrdina ocitá v pankrácké věznici a my nevíme proč. Velká snaha pokrýt celé časové období 1945-1951 ale není na to čas, tak vždycky ke každému roku něco řekneme a honem dál. A to vše lemované naprosto nezajímavou a hlavně neuvěřitelnou milostnou romancí, díky které ale můžeme sledovat roztomilé absurditky typu, že matka hlavního hrdiny a zároveň manželka ministra se omlouvá slečně, která přišla kdoví odkud, že má služku (jako proč, vždyť to bylo normální v té době po celé Evropě a nikdo se nad tím nepozastavoval) a nebo že tato vážená rodina nechá dívku svého syna bydlet s nimi v jednom době a dokonce nechat se synem sdílet lože (a že zrovna postava ministra Jana Hartla nevypadala zrovna jako volnomyšlenkář). Korunu tomu všemu nasadí pak závěrečný zápas našich dorostenců proti s veterány BK Verkhnyaya derevnya s pikantní účasti zakladatele basketbalu snad ještě v carském Rusku s pořádným pivasem. Nemyslím si, že takový film si naši košíkáři zasloužili.

Rozhodně jeden z nejoriginálnějších a nejzajímavějších českých filmů poslední doby. Ano, trochu to připomíná Kytici, nicméně atmosféru to má úplně jinou, takovou zvláštně temnou a zároveň veselou. Příběh je sice hodně lyrický, ale nesouhlasím s názorem, že by byl unylý nebo že by snad vůbec nebyl. Karel Dobrý je fenomenální, to asi nemá cenu rozebírat, ale i další postavy se povedly, včetně Katynky, která je krásným způsobem nejednoznačná a místy záhadnější než samotná baron. Není to dokonalé a je tu trochu poznat, že Ondřej Havelka není úplně zkušený režisér, ale konečně přišel někdo s nápadem a dokázal vytvořit uvěřitelnou historickou atmosféru.

Podle recenzí jsem čekala, že to nebude kdoví co. A taky to tak začalo, když se na scéně začali rojit jedna za druhou osobnosti dějin ne až tak dávno minulých a každá vyfasovala parádní popisek přes prsa (Dny zrady revival???). Obzvlášť se mi líbil moment, kdy nakráčela do kanceláře Kristýna Boková s otázkou, že ten a ten je tady a jestli ho může pustit dál. V tu chvíli se objevil popisek, že se jedná o sekretářku a mě se ulevilo, že moje intuice byla správná a nejednalo se o pomocníka tasmánského policisty ve výslužbě. Ale nakonec se film docela zajímavě rozběhl a musím říct, že popisků postupně ubývá a začne se konečně dít. Zdeněk Toman (či jakkoli jinak ho nezvete) byl neuvěřitelně zajímavá postava naši dějin a životopisný film si potřeboval jako sůl. Jiří Macháček byl konečně zcela nemacháčkovitý a vyloženě mu to sedlo. Problém jsem měla jen s některými vedlejšími postavami, které podle mě trochu deklamovaly text (Reicin) a rozhodně by nebylo naškodu zkrátit stopáž, ale jinak hodně slušný film se skvělou výpravou a napínavým dějem, který se ale kvůli již zmíněné stopáži hlavně v první půli trochu rozplizával.

Nakonec tenhle film je oscarový vítěz i pro mě. Vážně jsem od toho nic nečekala, ale vtáhlo mě to od první minuty a už dlouho jsem se tak nezasmála jako tady u toho. Viggo Mortensen byl naprosto boží a překvapivě pro mě i Mahershala Ali. Moc nechápu různé komentáře typu, že to nebylo o rasismu a že to bylo velmi zjednodušující. Já si naopak myslím, že téma rasismu tam bylo pojato naprosto dostatečně a zejména v dialogu Tonyho a Dona byl několikrát udeřen hřebíček na hlavičku. Tenhle film sice není nic objevného a už několikrát to tu bylo, ale mě se to moc líbilo a to je hlavní.

Aneb když máte rozbitou....ústa po chirurgické extrakci zubu moudrosti a musíte jen být v klidu doma a nemůžete jít ven. Dalo se to vydržet, proto 1.