ondrula

Obvyklá akční jízda Jasona Stathama, mého oblíbence, kterýmu obvykle nějakou hvězdu přimáznu k dobru, se tentokrát zas až tak moc nepovedla. Jason je jako vždy v roli neporazitelného bijce, který si svým poměrně laciným idealismem rychle získá divákovo sympatie, navíc ochraňuje bezbrannou holčičku a nakonec dá všem do držky. Je to celé nejenom naivní, ale hlavně i bez nápadu, a to i v případě choreografie soubojů, který mi přišly tentokrát dost mdlý a moc mě to nebralo.

Měl jsem s tím stejnej problém jako s pořadem Na nože. Roman Vaněk ať je třeba kulinář a kuchař od Pána Boha, ale do televize ať neleze, všechny ty jeho patetický a "vtipný" hlášky, kterýma špikuje svoje projevy, to je fakt něco příšernýho.

Jako talk show to bylo OTŘESNÝ. Nemám ty dva debílky rád; nesnášel jsem je jako komentátory v rádiu ani jako zpěváky, ale Pokondrem live se opravdu překonali a poslali se na dno totální žumpy. Viděl jsem je tuhle u Krause, kdy si zkoušeli dělat takovou ukřivděnou srandu z toho, že je z ČT záhy vyhodili a že to jako dodnes nechápou, co že se jako stalo, ale musí jim být přeci jasný, že takovýhle sračkeři si nemůžou získat sympatie nikoho, zvlášť pak s timto odpudivým pojetím svojí show.

Opravdu hnusný zážitek. Někdo z produkce Novy si vzpomněl na bolševiský pořad Hledáme nové talenty a v 90. letech stále ještě nebylo dost skillů udělat z tohoto žánru nynější Superstar a všechny ty otravný Talenty. Trávníček se Sabinou byli hrozní (kreténi), krepáková výzdoba studia ještě horší, porotci nekompetentní a výkony zpěváků vpravdě ohavný.

Je zajímavý, že jsem za poslední měsíc viděl hned dva indonéský filmy. Indonésie se snad právě stává novou filmovou mainstreamovou velmocí, stejně jako předtím Čína nebo Jižní Korea. Serbuan Maut je ovšem akční zběsilost. Odehrává se v jednom hnusným činžáku, kam svévolně přijede speciální policejní jednotka v čele s dědkem, kteří mají za úkol oddělat (nikoliv zatknout) padoucha. Padouchovo zfetovaní podržtaškové se ale činí a oddělají elitní a vycvičený policajty jedna dvě. Asi 90 minut stopáže tak tvoří nekončící akce na všechny možné způsoby, přičemž je obzlášť směšný, že v jeden okamžik na hlavního hrdinu naběhne banda bijců, kteří jsou vyzbrojený pouze a jen mačetama. Další vlna je vyzbrojena pouze automatickýma zbraněma. Další parta má zase jen nože. Komické. Choreograficky je to zmáknutý moc dobře, ale v zásadě kromě tý choreografie film nic jinýho neobsahuje. Taky mi přišlo, že jak jsou všichni ti ťamanský policajti navlečený v uniformách a všichni mají stejný účesy, tak jsem se vůbec neorientoval kdo je kdo a když některej z nich natáh brka, bylo mi to jedno. No a jestli maj skutečně indonéský policajti na uniformách napsáno "POLICE" a "DEA", tak jsou jejich vládní představitelé očividně stejně nápaditý jako naše Ministerstvo vnitra a jeho "Pomáhat a chránit".

Trvalo mi pěkně dlouho, než jsem se ke shlédnutí tohohle legendárního filmu dokopal. V zásadě jsem byl přijemně překvapen, protože je to hodně slušná filmařina, soudruzi se očividně hodně snažili. Obzvlášť výborně hrál Lukavský ("Nervy pryč, žena pryč..."), kterýho jsem furt jen vídal v rolích laskavého mlynáře a noblesního profesora a v Králi Šumavy najednou ztvárňuje drsnýho šerifa v bolševický kovbojce, zajímavé. Přiznávám, že film si mě získal taky ojedinělou atmosférou, protože jsem obdivovatel Šumavy. Na druhou stranu mě tam trochu srala ta ideologie; v době Schengenu se zdá bejt neuvěřitelný, že pohraničníci relativně nedávno stříleli do zad uprchlíky, kteří tady nechtěli zůstat... Nevysmíval bych se ale tehdejším poměrům tak docela, protože je pravda, že Američani do ČSR po únoru 48 skutečně posílali agenty, kteří k nám zhusta procházeli právě přes šumavské slatě. Trochu podivný jsou akční scény, protože všichni (včetně převaděčů) po sobě neváhaj pálit samopalama jak divý a málokdy málokdo málokoho zasáhne, ale je třeba ocenit, že tam herci skutečně natvrdo mastí ppshky a ne plechový atrapy. Jinak ve filmu funguje nepsané - skoro až hororové - pravidlo: když se kdokoliv přiblíží ke starému hamru, někdo zemře :-) No a musím uznat, že legendární scéna s utopivší se Švorcovou je poměrně efektivní.

Příběhy obou povídek jsou takový docela nic moc, jejich zápletky jsou bez nápadu a celkový odvíjení příběhu je otravně roztahaný. Ze sraček k nadprůměrnýmu hodnocení to ale pak tahají herecký výkony Hlinomaze, Sováka, Scheinpflugový a v epizodní roli i Bohdalky. Šmerala ani Bróďu jsem nikdy moc nemusel, ale nijak zvlášť mi v těhle povídkách nevadili. Atmosféra povídek, situovaných do dob první republiky, připomíná povídky Haškovy, ale jsou lepší, řekl bych ostatně, že Haškovo povídky jsou obecně dost přeceňovaný. No a ještě mě napadlo, že když se v první povídce občas mluví německy, anglicky a dokonce i italsky (bez titulků), může to mnohého diváka trochu mást.

K Aloisi Nebelovi mám asi nejvíce ambivalentních pocitů ever. Předně mi byl vždycky od pohledu nesympatickej J. Rudiš (pro svou vizáž na mě dělá dojem zamindrákovaného chudáka, co se snaží prosadit v umění), ale nedávno jsem viděl nějakej rozhovor s ním a ten dojem jsem trochu přehodnotil, nebyl to typickej projev debílka. Samotný comics mám rád pro jeho téma, odehrává se v pohraničí (pro to mám velkou slabost, jsem původem z jihočeských Sudet) a jsou v něm pro mě tolik populární kulturní střety, které nabízejí právě Sudety. Druhým tématickým akcentem je zde potom železnice, což mi náladu trochu kazí, protože špinavý a pomalý vlaky, depresivní nádraží a vůbec železniční dráhu s nekonečnými zpožděními nesnáším, užil jsem si toho v jistou dobu až dost. S výtvarnou stránkou comicsu mám pouze ten problém, že očividně vykrádá noir styl Sin City, ale nešť. Ve filmu samotném mi celkem dost vadilo obsazení, protože bych řekl, že třeba Krobot je jako Alois krokem vedle; jeho comicsová předloha je mladší, vyžranější a taky otroubenější. Druhej problém mám s Wachkem, kterýho hraje Leoš Noha a tomu se nějak nedaří (zvlášť poté co ho mám zafixovanýho jako dobráka Ádu z Okresního přeboru) ztvárnit parchanta Wachka z comicsu. Myslím, že přes veškerej zběsilej povyk, kterej kolem svýho díla natropili jeho tvůrci, si film nezaslouží víc jak 3*.

Po dlouhý době zase solidní akční film s mým oblíbencem Washingtonem v hlavní roli. Je to pravda tak trochu akční klišé, protože ve filmu nevidíme nic moc nového, co by nás posadilo na prdel, ale furt je to slušej spektákl.

Takhle nějak vypadá nepovedenej film, kterej se až příliš zafixoval na svojí ústřední (stupidní) myšlenku, totiž že si týpek stoupne na římsu činžáku - jakože skočí - a odtud buzeruje policajty, aby je pohnul ke svému očištění, respektive k zatčení padoucha. Simultánně s touto akcí naproti přes ulici probíhá loupež v padouchově trezoru v podání týpkových kumpánů, totiž chcípáka a krásný Mexičanky. Týpek celej film stojí na římse mrakodrapu, očividně s tím nemá větší psychický problém, nepotí se mu ruce, natož jiné partie a ani jednou se mu nezatočí hlava. Jde po něm SWAT, ale toho si nikdo moc nevšímá. Týpek z římsy úkoluje chípáka s Mexičankou a to taky nikomu nepřijde podezřelý. Vše vyústí - spoiler - v nemastné akční finále, který mě už vůbec nezajímalo a konečně happy endem, kdy je padouch Ed Harris zatčen a týpek očištěn. Opravdu zbytečný a nezajímavý film, který mi přinesl jediný užitečný poznatek, totiž že Ed Harris je už fakt dost dědek. Tak ještě update: ze chcípáka se vyklubal Jamie Bell, totiž Billy Elliot, pro kterýho mám slabost, ale přepisovat to už nebudu.